Twailightina knihovnička

Znepokojující události - HP fanfction

I přes to že si zase píšu s Davem a vše je jak má, jsou poslední dny nejhorší v mém životě. Trápí mě noční můry , pořád stejné, kamenní lidé, hadi, temná tichá místa odkud se vynoří nebezpečná stvůra.

Probouzím se s křikem, a zjišťuji že u mé postele sedí snad celá ložnice. ,, Už zase ty sny?" ptá se tiše Lyra. Přikyvuji. Ostatní na mě soucitně hledí. ,, Měla by jsi zajít na ošetřovnu." navrhuje Pansy ,, Já myslím že tohle je spíš tak akorát pro Trelawneyovou." poznamenala tiše Lyra a přesedla si na svou postel. Když jsem všem vysvětlila že jsem v pořádku, odpotáceli se ke svým postelím a šli spát. Já už ale neusnula. Chvíli jsem ležela v posteli, ale pak mi přišlo že to tak něják nemá cenu.

Oblékla jsem se, došla si vyčistit zuby a sešla do společenské místnosti. Nebylo ani půl čtvrté, ale přesto byla neobvykle zaplněná, hlavně žáky z vyšších ročníků. Všichni znepokojeně šeptali. Zaslechla jsem cosi o zkamenění, zpozorněla jsem ,, Promiň... Co jsi říkal?" zeptala jsem se jednoho z páťáků, skoro až ustrašeně. ,, Mám jí to říct?" otočil se na černovlasého chlapce vedle sebe, ten přikývl. ,, Dnes v noci, byla nalezena jedna studentka z Mrzimoru, zkamenělá, není to ani hodina." řekl a vypadal velice ustaraně.

Strnula jsem. Našli někoho zkamenělého! Ty sny nejsou náhoda, musím co nejdřív zajít za profesorkou Trelawneyovou! Teď by bylo ale hloupé, toulat se po chodbách. Buď by mě chytil Filch, nebo ta stvůra. Rozhoduji se počkat do svítání.

Myslím že jsem usnula, probouzím se totiž v křesle před krbem ve společenské místnosti. Je prázdná, na to že je sobota ráno,  by to nebylo  něják zvláštní, nebýt toho útoku. Rozhlížím se, a zjišťuji že nejsem úplně sama. V křesle u okna někdo sedí a kouká ven. Nejistě se přiblížím, když zahlédnu blond vlasy, jímá se mě zlost. ,, Aha, to si jen ty!" zabručím. Otočí se , je vidět že jsem ho vytrhla z přemýšlení, nějak zvláš´t mi to ale nevadí. ,, Já ti nestačím?" poví medově a na tváři se mu objeví škodolibý úsměv.

,, Naopak, velice ráda tě vidím!" řeknu jízlivě a vytáhnu hůlku. Draco se ošije ,, No tak, přece by jsi neublížila někomu jako jsem já." . Jeho samolibé řeči mě jen víc dopalují. Mávnu hůlkou a provedu jednoduché kouzlo. Malfoy neklidně vstane. ,, Vidíš, ani kouzlit neumíš!" odsekne a odchází. Já se jen spokojeně usmívám, a doufám že mu ten ocas, a psí uši,  co jsem vykouzlila dlouho vydrží.

+4

Příběhy a povídky

Autor: twailight   |   Publikováno: 05.09.2015   |   Zobrazeno: 638x