Zklamání, to sladké zklamání (4) - Příběhy

Přicházíme do třídy a já si jdu sednout na své obvyklé místo při matematice. Nejsem z toho zrovna nadšená, ale vadí mi to o něco méně než včera. Navíc to vypadá že nepříjde, dnes je opravdu bláznivý den.

Se zazvoněním přichází do třídy učitelka, je velice vysoká, elegantní a stříbrné prameny v jejích jinak černých vlasech vzbuzují jakýsi respekt. ,, Sedněte si." mírně pokývne hlavou a přejde ke svému perfektně uklizenému stolu. Vytáhne třídní knihu a zapisuje jména chybějících žáků. ,, Raková... Ryšavý... Tůma?" tázavě se rozhlédne po třídě když se na její výzvu nikdo neozývá. ,, Chybí." hlásím tiše, přikyvuje a zapisuje si ,, Nevíte někdo co mu je?" zajímá se, jako vždy když někdo takový jako on chybí. Patří totiž k typu žáků co by i se smrtelnou nemocí odkulhali do školy , jen aby nemuseli dohánět učivo. Nikdo se neozívá. Dokonce i Lenka mlčí. ,, Dobrá, " odmlčí se když uzná že se odpovědi nedočká ,, Přejdeme k dnešní látce." pejde k tabuli a začne vysvětlovat novou, a značně nezajímavou látku.

Vrtá mi hlavou co s ním je, když totiž chyběl naposledy měl otřes mozku, a málem se z toho nedostal. Mám strach a zároveň, i když vím že bych neměla, jsem ráda že tu není, asi bych nesnesla to nekonečné trapné ticho, co je mezi námi od té doby , co ... ,, Kiro? Mohla bys nám laskavě přečíst příklad dvacet devět." okamžitě se zahledím do učebnice, soustředěně se zahledím na stránku, ale nemůžu najít správný příklad ,, Příště dávejte pozor." napomene mě učitelka, když konečně najdu onen prokletý příklad.