Sliz - HP fanfiction

Hodiny jsou těžší než kdy dřív, jediným plusem v mém temném světě je to že jsem se zbavila nočních můr.

Sedím na hodině dějin čar a kouzel. Snažím se udržet pozornost. Zapisuji si důležitá data. Píši si jména a snažím se nekoukat na Draca který sedí jen lavici ode mně. Profesor se postupně ptá na poznámky ze svého výkladu. ,, Teď, slečna Nightmarová, jaký čaroděj se zasloužil o poražení Gellerta Grinewalda?" podívá se na mně svýma průhlednýma očima a čeká na odpověď. ,, Albus Percival Wulfrick Brian Brumbál." odpovídám znuděně a pozoruji jak kouzelný brk Milicent píše.

Po zazvonění se hrnu ze třídy mezi prvními. Mířím na další z hodin, hodinu lektvarů.

Překvapuje mě, že letos jej neučí profesor Snape, nýbrž profesor Křiklan. Je to postarší roztržitý muž. Prý tu učil před několika lety, pak se chtěl odebrat do důchodu, ale letos se rozhodl vrátit.

Na začátek nás seznamuje s několika lektvary. ,, A toto je Amorův šíp, nejsilnější lektvar lásky, každý v něm cítí to... co ho přitahuje." vysvětluje a ukazuje na drobný zlatý kotlík z něhož se line úžasná vůně meduňky, mentolu a ještě něčeho, něčeho na co si nemohu vzpomenout... Rychlým pohybem kotlík přikrývá. ,, A proto je jedním z nejnebezpečnějších lektvarů v této místnosti." pár dívek zklamaně vzdychne. Zaslechnu Pansy jak šeptá : ,, Já už ho nepotřebuji." a usmívá se. Zatínám pěsti a snažím se nevybuchnout.

Jako první z úkolů dostáváme uvařit lektvar proti zánětům kloubů. Mám ho za chvíly hotový a tak pozoruji marné pokusy ostatních. Div nevybuchnu smíchy když se Pansy při míchání roztaví lžíce.

Křiklan prochází mezi lavicemi, prohlíží kotlíky a u mého se zastavuje,, Tady vidíte perfektně namíchný lektvar. Výtečně slečno Nightminová! Příště první lavice!" oznamuje a opatrně prochází kolem Lyřina prskajícího slizu. Který najednou sleze na zem a odplazí se ze dveří. ,, Ty Twailo, myslíš že tohle by se mělo dít?" ptá se a vidím jak se drží aby se nesmála. ,, Myslím že ano, sliz je inteligentní!" poznamenávám a uchechnu se.

Křiklan zavírá dveře a tváří se zmateně. ,, Slečno Annabelová, po hodině si půjdete pro "to" co vám uteklo, a donesete to do mého kabinetu." vzdychne a pokračuje v kontrolování výtvorů.

Se zazvoněním odcházíme ze třídy a já Lyře pomáhám najít sliz který vypustila. Nemůžeme ho najít, procházíme všechny blízké chodby i učebny, ale jako by zmizel. ,, Má to ještě cenu?" ptá se a já vrtím hlavou, vracíme se na kolej, cestou slyším ječivé zvuky z jedné z prázdných učeben. Když nahlížím dovnitř, nacházím tam bandu Zmijozelských druháků, jak utíkají před rarachy. Pomáhám jim je pochytat a nahámím je do koleje.

,, Ty vtípky druháků!" směje se Lyra, já jen zavírám dveře učebny a spolu s Lyrou doprovázíme druháky.

Ve společenské místnosti je neobvykle živo, všichni jsou nahrnutí u křesla v němž sedí Pansy. Netuším co se děje až do chvíle kdy jedna z prvaček zavřeští : ,, Jéj to je pěkný prstýnek!" okamžitě chápu co se děje. Nemám náladu se účastnit téhle zásnubní mánie a tak se zavírám v ložnici.