Povídka na přání pro :Tinistas

Je to zvláštní, nikdy nechodí pozdě, přešlapuji na místě a čekám na Tinis. Zahlédnu ji jak se loudá jednou z chodeb, na rameni jí sedí malá trpaslenka.

,, Ta je nová?" ptám se a ona přikyvuje. ,, Fred mi ji prodal za 11 galeonů." maličký skřítek veliký asi jako jablko poskakuje po jejím rameni. ,, Prý občas zpívá." nadhodí, přikyvuji, musím přiznat že o kouzelných tvorech toho moc nevím. ,, Půjdeme na hodinu?" zvesela přikyvuje a já ji následuji do učebny lektvarů.

Na začátku hodiny, téměř jako vždy přichází Snape rozčílený. U naší lavice se však zastavuje a fascinovaně hledí na maličkého růžového skřítka. ,, Slečno, jste obeznámena s pravidly učebny?" spíš než se ptá jí oznamuje že by tu trpaslenka neměla být. ,, Ano pane, jenže ona... Bude užitečná při jednom z lektvarů." Snape na ní nechápavě zírá, to je poprvé kdy ho někdo takto vyvedl z míry. ,, Dobrá!" pohodí pláštěm a sedá si za svůj stůl. ,, Na konci hodiny nám to předvedete ano?" Tinis se lehce zachvěje. Pak ale sebevědomě uchopí několik přísad a začne je sypat do kotlíku. ,, Chceš jí ublížit?" ptám se opatrně, zdá se že moji kamarádku popadlo šílenství. ,, Ne bude sranda!" odpovídá soustředěně a přidává další a další přísady. Hledím na to jak rychle a perfektně postupuje při přípravě. Netuším co z toho výjde ale docela se o chudáka skřítka bojím.

Hodina se chýlí ke konci, maličká skřítka nám skáče po lavici a nedočkavě nahlíží do kotlíku. ,, Smím to předvést?" táže se profesora Tinis a on přikyvuje. Ona nalévá do jedné z nejmenších kádinek po dně lektvar. ,, Tu máš titi!" pobízí trpaslenku která se maličko napije. Z ničeho nic se pak začne vznášet po učebně, kdyby jen vznášet, radostně létá od stropu k podlaze a od stěny ke stěně. Píská, radostně se chichotá a nakonec s žuchnutím dopadá do Tinisiny natažené dlaně. ,, Hmm.... V pořádku." zabručí zamyšleně Snape a dál se věnuje papírům na svém stole.