HryProDivky.cz
Twailightina knihovnička
Krvavé víno - Horory
Žiji sám v malém domku uprostřed vesnice. Jen málokdy se stává že si najdu trochu volného času a vyjdu si ven. Jsou to velice vzácné okamžiky, a jeden z nich se mi naskytl minulé pondělí....
Bylo asi čtvrt na deset,klopýtal jsem silně ovíněný z jedné místní hospůdky, když v tom jsem zaslechl hluk z blízkého parčíku. I přes silně zmatené smysly jsem rozeznal dvě lidské postavy přetahující se o jakousi věc. Při blišším pohledu jsem zjistil že ty dvě postavy byli dvě ženy, no tedy ta jedna byla žena, ale u "toho" druhého si až tak jistý nejsem. Postavou se podobala člověku, i celkovým vzhledem, tedy až na dva zašpičatělé přední řezáky.
Její oběť se jí snažila vyrvat z rukou bundu, myslím že to by bylo v takové situaci to poslední na co bych myslel. Pohotově jsem přiběhl a postavil se před křehkou rusovlasou dívku, jež docházeli síly. ,, Táhni!" křikl jsem na podivné stvoření a to v tu chvíli zmizelo. Dál už jsem se o něj nezajímal, místo toho jsem se obrátil k nasmrt vyděšené zrzce. ,, Jste v pořádku?" myslím že ze mně táhne alkohol, ale jí je to upřímně jedno. ,, Děkuji vám... Chybělo jen málo a..." do očí jí vhrkly slzy. Vyndal jsem z kapsy své bundy pomačkaný balíček papírových kapesníčků. S radostí ho přijímá. ,, Máte kam jít?" dívka vrtí hlavou. ,, Bojím se že se vrátí!" zní upřímně a třese se zimou.
Povzdychnu si, vedu ji do svého domku. ,, Tady je pokoj pro hosty." ona mi neustále děkuje. Pak vchází do pokoje a zamyká za sebou dveře. Chápu ji, taky bych si nevěřil. Popravdě, kdybych se potkal v noci v parku, a pozval se domů , no pravděpodobně bych utekl.
Vycházím po schodech do svého pokoje, lehám si na postel a okamžitě usínám.
*******
Ráno se budím se silnou bolestí hlavy, netuším zda byl včerejšek sen , skutečnost, nebo výplod mé fantazie. Scházím dolů do kuchyně a připravuji si kávu. Zvuky z pokoje pro hosty mě nejdříve vyděsí, pak mě ale utvrzují v tom že včera večer se mi nic nezdálo. Dívka vychází ven. Zdá se nevyspalá a ustrašená. Při cvaknutí varné konvice mírně nadskakuje. ,, Dobré ráno." pozdraví a tiše stojí ve dveřích. ,, Sedňěte si!" vybídnu jí a ona si tiše odsouvá židli od stolu. ,, Smím se zeptat... Co to včera v parku .... Ta dívka měla řezáky a..." uvědomuji si že blábolím. ,, Ta dívka včera byla má sestra. Nenávidí mně kvůli... To je jedno." třese se jí hlas. ,, Nechtěl jsem vyzvídat." cítím se jako naprostý hlupák. ,, To je v pořádku." slabě se usměje. ,, Jsem hrozně nezdvořilá," vyhrkne najednou ,, Já jsem Laura!" podává mi ruku. ,, Já Tomáš." odpovídám a potřásám si s ní rukou. ,, Já půjdu, ráda jsem vás poznala, Tomáši." usměje se a odchází pryč. Myslel jsem že už ji v životě neuvidím, bylo mi trapně za to jak jsem se choval, o to víc mě překvapila její návštěva ten večer.
,, Chtěla jsem vám nějám poděkovat za to že jste mě včera zachránil." stydlivě v rukou svírá lahev rudě červeného vína. ,, To je pro vás." podává mi láhev. Je to opravdu staré a jistě i velice dobré víno. ,, Nechcete jít dovnitř?" navrhuji a ona přikyvuje. Sedáme si do obývacího pokoje. Odlévám z láhve do dvou skleniček. Je to hustší červená tekutina, voní sladce a tak se ze slušnosti napiji. Je trochu kyselé, ale stejně ze slušnosti podotýkám že je velice dobré. Začíná se stmívat Laura se omlouvá že musí ještě něco zařídit, a tak odchází. Osamním , hledím do světla dohasínajícího ohně. Z klidu mě vyrušuje výkřik. Vybíhám na zahradu. Vidím Lauru jak stojí u plotu zády ke mně a zírá směrem k parku.
,, Lauro!" volám, nereaguje. Přicházím k ní. Pokládám jí ruku na rameno a ona prudce otáčí hlavu. Ve svitu měsíce zahlédnu její perfektní bílé zuby... její dva blištivé prodloužené řezáky....
Komentáře
janajka(SUPER HVĚZDY)
Ta Laura je upír