Dívka bez stínu 7

Dívka bez stínu 7

,, Co?" vzkřikla jsem a pohlédla na ni, ona ovšem zachovávala ledový klid. ,, Já, nejsem z této doby, při životě mě drží zvláštní síla, zlá síla!" prohodila a na její tváři se mihnul bolestný výraz ,, Ta samá síla co prahne po tvé krvi!"

Teď už jem byla totálně v šoku, ztěžka jsem oddychovala a dopadla zpět na křeslo ,, To.. To není možné, nic takového neexistuje!"protestovala jsem ,, Ano, to jsem si také myslela," řekla pobaveně ,, Dokud jsem neztratila všechny na kterých mi záleželo, kromě jediného... Kromě tebe Lenko de Rose."

,, Já se jmenuji Tichá!" odporovala jsem ,, Ano to je dnešní jméno, jsi ale z dlouhé linie rodu Rose a já jsem rozhodnuta tě zachránit" vysvětlila. ,, Před čím? Co se stalo ostatním Roseum?"

Na Elis byl vidět smutek , ztěžka polkla ,, Před netvorem z temnot jež je zahubil!" vypravila ze sebe.

,, Dobře... Dobře.... A proč teď?" vyrovnávala jsem se s tím že to co tu říká, je nejspíš pravda. ,, Ta lahvička, ta kterou na mě barbie vylila , byl speciální amulet, měl zabránit tomu tvoru si tě najít, byl jediný svého druhu, nyní jsi ve velkém nebezpečí!" všechno to vychrlila tak rychle že jsem to ztěží stačila chápat.

,, Já, já už půjdu, musím si to srovnat v hlavě." rozhodla jsem se ,, Lenko!" zavolala na mě ode dveří ,, Nikomu to nesmíš říct!" dodala vážně s naléhavostí v hlase.

***

Sedím doma a přecházím po místnosti, jako by toho nebylo dost! Ve škole mám peklo! Rodiče se rozvádějí! A já mám být dědičkou rodu, po kterém prahne nějáký netvor z hlubin pekel? Je to šílené! Naprosto šílené! Ale je to pravda!