HryProDivky.cz
Twailightina knihovnička
Dívka bez stínu 6
Eliška přišla pozdě, vypadala dost vyděšeně a ani na přestávku nesundala tu lahvičku z lavice. ,, Co je to? Tvoje nová pleťová maska?" zeptala se barbie a vzala lahvičku do ruky ,, Polož to dělej!" vyštěkla na ni Eliška takovým tónem který jsem u ní v životě neslyšela. Barbie se lekla, pak se ale škodolibě usmála ,, Nechceš se dělit nevadí!" křikla a vychrstla modrou tekutinu na Elišku. Ta vstala a vlepila ji parádní facku. Já opravdu málem začala tleskat!
Barbie s rudým otiskem na tváři , se vyřítila ze třídy. Za chvíly přišla ta příšerná angličtinářka a odvedla si ji do kabinetu.
*****
Zazvonilo, vyběhla jsem ze třídy a čekala před sborovnou, nějákou chvíli to trvalo, pak ale vyšla Eliška. Nevypadala vůbec smutně, ani naštvaně a to celou hodinu strávila s tu nejprotivnější učitelkou co znám. ,, Co říkala?" zeptala jsem se pohotově. ,, Nic důležitého." řekla znuděně a pak mě zastavila. ,, Musím ti něco důležitého říct, dnes odpoledne přijď na roh Jilmové a Dvořákové." zněla velice naléhavě, a tak jsem přikývla.
Odpoledne bylo krásně, svítilo slunce, na nebi ani mráček a já mířila alejí v parku přímo na určené místo. Už z dálky jsem zahlédla Elišku jak tam nervózně přešlapuje. ,, Ahoj!" zavolala jsem a ona mi zamávala. ,, Děje se něco?" zeptala jsem se když jsem uviděla její ustaraný výraz. ,, Jestli jde o barbie, tak se postarám že..." ,, Ne nejde o barbie!" přerušila mě a tvářila se jako na pohřbu. ,, Jde o tebe! Měli by jsme jít ke mně." navrhla a já jí následovala. Šli jsme celkem dlouho, až ke konci vesnice, kde stáli opuštěné polorozpadlé vily. Zabrala za dveře jedné z nich a vedla mě nahoru po schodech.
Všude byl prach a pavučiny, dostala jsem strach. Když otevřela jedny dveře objevil se za nimi docela malý útulný pokoj. Sedla jsem si do křesla a ona na postel naproti mě. ,, Máš to tu pěkné!" prohlásila jsem .,, Ano celkem ano, ale to teď není důležité. Musíš mě teď dobře poslouchat !" řekla a já přikývla.
Nadechla se a ztěžka zpustila : ,, Mé pravé jméno je Elisabeth Mona Roseová, a jsem tu abych tě chránila."
,, Notak dost srandy Eli, teď mi naháníš fakt strach!" namítám a opravdu mě lehce mrazí v zádech.
,, Nepřerušuj mě prosím. " odmlčela se jako by váhala zda má pokračovat ,, Je tu něco co nevíš, co ti mělo být utajeno, jsi totiž adoptovaná!"
Ztěžka jsem vydechla a snažila se to vše něják zpracovat, tohle byla ošklivá sranda ,, Přestaň!" okřikla jsem ji a zvedla se k odchodu.
,,Ne ! Počkej! Musíš to vědět, jsi z mého rodu z rodu Roseových!" křikla a já stála jako přimražená. ,, Takže ty jsi má sestřenice?" zeptala jsem se nejistě. ,, Spíš tvá pra- pra- prateta." vytřeštila jsem oči.
