Totální Blbosti

Láska, krev a smrt - sedmá část

Neumírej......

Když jsem se probudila, celá parta stála u mě a čekala, jestli něco neřeknu. Van mi podala skleničku vody, ale nikdo nic neříkal. David se usmíval, aby mi dodal trochu veselejší náladu a Peter? Když viděl jak otvírám oči, sedl si k oknu, jako kdyby se něco hrozného stalo. Tázavým pohledem jsem si v jejich tvářích spojovala všechno, co se stalo. Když jsme pak uslyšeli spadnout v dolním patře skleničku, všichni se konečně rozmluvili. 

Něco nás přinutilo zvednout se a utíkat. Utíkali jsme kolem školy a pak spodní částí města, okolo hřbitova, ale to, co nás pronásledovalo bylo stále blíž. Jeden po druhém jsme ztráceli na dechu a čím víc jsme po něm lapali, tím víc jsme zpomalovali. Bylo jasné, že musíme zastavit. Naskákali jsme tedy do jezera, které bylo zrovna u silnice, po které jsme běželi. Plavali jsme a plavali do prostředka jezera, kde stála kovová věž, na které vždycky sedávali plavčíci. Najednou jsme uslyšeli hluk. Báli jsme se vrátit zpět do vody, protože tam klidně naše známá mohla vypustit něco lidožravého. Šeptali jsme si, abychom nevzbudili pozornost a pro jistotu i nerozsvěcovali. "Myslíte, že nás najde?" třásla se Van. "Já si myslím, že ona cítí strach i na několik stovek kilometrů." řekl se zdviženým prstem David. "Nestraš jí, už takhle má v těch svých šortkách naděláno až, až...." zavrtěl hlavou Peter. "Co Vám všem je?" zeptala jsem se a čekala na reakce. "Co by bylo?" šeptla na mě Vanessa a přitulila se k Davidovi, který vypadal, že se strachem počůral.

Připadalo mi to podivné. Věž se začala kymácet. Bylo těžké se udržet zábradlí ve kterém byli dost velké díry na to, aby jimi propadl člověk. Každý z nás si sedl do jednoho rohu a držel se co nejpevněji to šlo. Vanessa, která měla opravdu hodně nahnáno, chtěla zaječet, ale místo našeho úkrytu se otřásat přestalo a vypadalo to nadějně, jenže....

Jeden z domů začal hořet a po chvíli začali mezi domy vybuchovat bomby. Lidé spící ve svých domácnostech to měli spočítané. Jestli někdo přežil, tak měl veliké štěstí. Vanessa si klekla na kolena a začala se modlit za svojí tetu, ale najednou se objevil obrovský výbuch a k nám dopadla část něčího těla. Na ruce měla malé znaménko a Vanessa hned poznala, čí je. Slza jí stekla po tváři a ruku hodila do vody. 

 Pokračování příště....

+1

Příběhy a povídky

Autor: Lisek   |   Publikováno: 31.07.2017   |   Zobrazeno: 636x