Totální Blbosti

Lara a Lily - Zakletý...

Pořád se někam stěhujeme. Tohle mě nebaví.....No a ještě ke všemu budu muset vstávat o hodně dřív, protože se stěhujeme docela daleko od školy. Ale hned jsem změnila názor, když se přede mnou objevil velký dům. Bylo tam asi 20 místností: Jídelna, koupelna, WC, sklípek, půda, kuchyně a zbytek pokoje. Vybrala jsem si ten úplně nahoře. Měl obrovitánskou postel a taky stolek s make-upem. V rohu stál stolek a židle. Všechno co tam bylo, bylo hrozně hebké a o nic jsem se nemohla praštit. Rodiče spali hned vedle a můj bratr Martin, kterého jsem zapomněla zmínit spal úplně v tom prvním pokoji. Je o šest let starší a do měsíce prý odejde z domu a najde si vlastní. Lara mi přišla pomoct vybalit. A pak jsem si šla vše ještě prohlédnout. Z venčí to vypadalo staře, jako menší zámeček, ale uvnitř to bylo moderně zařízené. Zahrádku to mělo malou, ale za to měla bazén. Potom jsem šla do sklepa. Byl plný vína a byl tam koberec. Se smíchem jsem si řekla: ,,Co když tam bude vchod do podzemí?!" Úsměv mi zmizel, když jsem tam opravdu nalezla dvířka, která vedla hluboko pod dům. Slezla jsem po žebříku dolů a tam byly obrazy. Na všech byla jedna a ta samá rodina. Na stolku jsem objevila fotografii. Zdála se být stará a byl na ní pohledný chlapec. Vypadal skoro jako Mark, jen se lišil v obličeji. Obrátila jsem jí a přečetla jsem si, co tam stojí: ,,Sebastian Brown, 1869, New York" Vypadal na sedmnáct a jak jsem si tu fotku prohlížela, uslyšela jsem mamku: ,,Lily, oběd!" A když jsem lezla nahoru, uviděla jsem stín, který hned zase zmizel. Po jídle jsem znovu slezla dolů. Přišla jsem tam, kde jsem nechala tu fotku, ale nebyla tam. Otevřela jsem tedy šuplík a tam ležela další fotka. Byla na ní dívka a vypadala u jmenovala se jako já, jen měla černé vlasy a já je mám hnědé. Měla dlouhé, modré šaty a čelenku s perlami. Koukala jsem na ní udiveně a najednou slyším roztřesený hlas, jak říká: ,,Kdo jsi?" V tu chvíli jsem zvedla hlavu a ulekla jsem se ještě víc než před tím. Stál tam Mark? Ne to je ten kluk. Vážně vypadal jak Mark. Měl jen jiné oči. Mark je má opravdu tmavé a tenhle je měl o mnohem světlejší. Byl v nich vidět strach a ten chlapec byl hrozně pobledlý. ,,Já jsem Lily.....Andersonová...." Odpověděla jsem mu. ,,Ta Lily Andersonová?!" Ukázal na fotku. ,,Ne...Tu dívku já neznám." Roztřeseně jsem mu řekla. Pak jsem si ale pomyslela, že by to mohla být mě hodně stará předchůdkyně. A měla jsem pravdu, protože mi maminka ukazovala rodokmen a tam byla právě tato dívka. Ten chlapec mi řekl, že já jsem nějaká její pravnučka. ,,Hele, Lily tobě je sedmnáct a vypadáš přesně jako ona, na to jsem čekal! Konečně budu vysvobozen!" ,,Ale, ale z čeho?" ,,Ze zakletí dávné čarodějky, jenže mě mohla vysvobodit jen ta, která mě milovala. Bohužel pak zemřela při požáru a já zůstal uvězněn zde..." ,,Aha...Jenže já nevím jak..." Odpověděla jsem mu znovu. No to snad ne! Asi jsem se zase zabouchla! Ale to já nechci, já miluju Marka a ne nějakého Sebastiana! I on se na mě zamilovaně koukal, ale pak řekl, že musím najít v zahradě zlaté jablko, které mu musím přinést. No jo, ale kde to mi neřekl!

Pokračování příště.... 

PS: K tomuto dílu udělám hned ještě jeden :D

0

Příběhy a povídky

Autor: Lisek   |   Publikováno: 09.10.2016   |   Zobrazeno: 573x