To je můj blog

Poslední zápis-horor!

Jestli tento deník někdo čte, oznamuji že jsem nejspíše mrtvá. Je 14.3. 1917 a já Sophie Doolleová jsem sama na našem rozlehlém sídle v Anglii. Nevím kde jsou rodiče. Před chvílí jsem sešla dolů ze schodů do druhého patra kde mají normálně být rodiče a služebnictvo. Bylo tam prázdno. Nyní jsem v matčině pokoji. Slyším kroky! Před chvílí jsem zamkla dveře. A koukla se z okna na našem dvoře je několik černých kočárů. Jediné co vím je, že tu nejsem sama. Musím být co nejpotišeji. Co když mně uslyší? Už je pozdě, jdu spát.

15.3.1917

Nevím jak jsem tu noc mohla zvládnout. Několikrát jsem někoho slyšela lomcovat klikou. Jdu to prozkoumat. Kdybych už byla mrtvá a někdo by tento deník našel, mé poslední přání je: Všechen náš rodinný majetek rozdejte chudým a mně pohřběte vedle mé matky. Tak já jdu na to.

+3

Příběhy a povídky

Autor: Uživatel04   |   Publikováno: 14.03.2017   |   Zobrazeno: 445x