HryProDivky.cz
Temnota
Začínám cítit to, co ostatní ignorují. Potřebuju se cítit bezpečně, ale na světle to nejde. Pomozte mi do temnoty. Moje rty začínají schnout, moje kůže začíná šednout a tělo mě neposlouchá. Cítím, že potřebuji temnotu. Schovám se do kouta a čekám, až si pro mě přijde. Nepomáhá to, potřebuju větší tmu.
Kdybyste mě tak viděli, jak zoufale běhám po zahradě a hledám temný kout. Můj domov, moje zahrada. Cokoliv, co by ji přivolalo - temnotu. Smrt, bolest, křik, smutek, pláč, hněv, strach. To je ono. Kout, ve kterém budu mít strach. Až potom si pro mě přijde.
Slíbil mi, že přijde světlo, ale když žádné nepřicházelo, přišel sis pro mě. Tato slova si často opakuji, když je tady. Moje temnota je muž. Slíbili mi, že mi temnota ukáže světlo, jak ironické. A já jim věřila. Když žádné nepřišlo, došli si pro mě sami. Takto funguje dohoda s temnotou. Ona vám slíbí něco, co vám nemůže dát, ale vy věříte... věříte tak dlouho, dokud neztratíte naději a temnota si pro vás nedojde sama.
Nikdy nechtějte po temnotě něco ze světa živých, ze světa světel a života. Slíbí vám to. Pokaždé vás ujišťuje, že můžete mít vše. Lásku, štěstí, radost... ale tohle temnota nevlastní. Vy jste stvořitelé a vlastníci světla, proto vás temnota chce. Myslí si, že může vlastnit samotné stvořitele a zahubit je. Omyl. Ona NIKDY nemůže vlastnit něco, co jí nebylo svěřeno. Ale přesto to pořád bude chtít a my se pořád budeme chtít dostat do temnoty. Tak chladně toužíme po krvi, až ji nakonec dostaneme.
