Pocit bezpečí

Pocit bezpečí

Cítíte se bezpečně? Máte pocit, že vám právě teď nic nehrozí? Že si právě ted sedíte doma u počítače nebo ležíte v posteli a koukáte do mobilu a všechno, co by se mohlo stát, jde mimo vás? hmmm

Vezmi si svůj běžný den. Chodíš do školy nebo do práce, do obchodu, do kroužku, na praxi a kamkoli jinam. Chodíš či jezdíš ulicemi města nebo vesnice, kde žiješ, míjíš spousty lidí a prakticky nevnímáš různé okolnosti. Zastav se na chvíli. Zamysli se a zavzpomínej. Nešel/a jsi dnes kolem nějakého člověka který ti připadal.. zvláštní? Mohl/a jsi právě stát na zastávce a dívat se, kdy ti jede autobus nebo koukat do mobilu. Ale stejně jsi na malou chviličku spočinul/a pohledem na tom člověku. Ale tvá myšlenky se ubírali úplně jiným směrem... Prosím zamysli se, zda jsi toho člověka neviděl /a v blízkosti vašeho domu a zda jsi neměl/a pocit, že i on si tě všiml? Uvědomuješ si, že ano, ale stále máš ten falešný pocit bezpečí?

Zajímavé, jak některým lidem navodí pocit bezpečí postel s peřinou. Přitom ta peřina tě neochrání absolutně před ničím! Naopak, když se pod ní schováš, neuvidíš blížící se zlo a nebudeš už mít šanci utéct. zato prostor pod postelí, ve skříni nebo prostě jen za otevřenými dveřmi by mohl poskytnout prostor hrůzám, které čekají, až zavřeš oči a budou tě tiše sledovat a plížit se kolem tebe. Budeš mít strach z těch zvuků. Z těch zvuků, o kterých si myslíš, že je to televize u sousedů, že přišla někomu ve vedlejší místnosti zpráva a nebo že si tvá kočka seskočila ze židle. Ale víš, že těch zvuků se nemusíš bát. A máš pravdu. nemusíš se bát toho, co slyšíš, ale toho, co neslyšíš. To, co se ti schovává v mezerách za stolem nebo mezi dvěma policemi, žádný zvuk nevydává...

Pořád se cítíš bezpečně? Opravdu? Jsi si jistý/á, že jsi zkontroloval/a tyto mezery a prostory, než půjdeš spát? Raději to udělej, než to vyleze a bude pozdě. A nebo... Raději ne. To, co by se tam možná mohlo skrývat, přece vidět nechceš...