Pevný názor?

«Nejnovější články | Psychopatíkův Blog :33

Vytvořit blog | Nápověda

Nedávno jsem se setkala s názorem, že pevné názory si utvoříme až někdy v 18ti letech. že do té doby se všechno to, co máme rádi a co se nám líbí, ještě změní. Což není tak úplně pravda.

Člověk se vyvíjí a učí celý život. Ale moc se nemění. Jistě, můžeme na sobě zapracovat a něco na sobě změnit, stejně tak se nám přihodí věci, které nás poznamenají a změní. Získáme nové zkušenosti a naučíme se v některých situacích jednat jinak. Ale v jádru zůstáváme pořád stejní. Povaha je vrozená.

A pozorovat své chování a zamyslet se nad ním můžeme vždycky. Je jedno, jestli je nám 5, 10, 15, 25 nebo 60. V každém věku se budeme vnímat trochu jinak a na naše uvážení budou mít vliv naše nabyté zkušenosti.
Ale není pravda, že pevný a správný názor získáme až v 18ti. Není to pravda. Spousta lidí má ustálené názory už v 15ti a vydrží jim na celý život.Vím, že některé věci jsme si ujasnila už ve 14ti a ten pohled na ně mi zůstal do teď. O jiných věcech stále nemám úplně jasno, ani když mi už bylo 18. Stejně tak může být někomu 30 a může měnit názory jako ponožky, protože si názory utváří na základě toho, co mu kdo řekl nebo co si myslí v první chvíli.
Něco na tom ale je, když jsme hodně mladí, hledáme sami sebe a naše názory na věc se můžou dost měnit. Snažíme se najít v různých věcech a ne všechno nám třeba hned vyhovuje. Pro něco se nadchneme, ale až časem zjistíme, že to pro nás není to pravý ořechový a jdeme dál. Tohle je naprosto normální. Jenže takhle to můžeme mít i po 18ctém roku života. Přece jen ta hranice dospělosti 18 let je nastavena pouze ze zákona. Tohle je dost individuální věc, každý dospíváme jinak rychle.

Chápu, že když nějaký teeneger každý týden mění styly a oblíbené kapely, že ho v tomhle nikdo nebude brát vážně. Částečně si za to může sám, ale jak říkám, člověk se vyvíjí a hledá se. Hledá sám sebe a to, co mu bude vyhovovat. Hledá své místo na světě. A ne každý se najde hned na poprvé, někdo musí zkoušet a hledat dál.

Co ale nemám ráda je, když někdo nebere vážně například něčí zájmy jen proto, že je ,,moc mladý" Já asi od 12ti let hrozně ráda píšu a chci být spisovatelka a ještě v 15ti mi třeba babička říkala, jak z toho vyrostu a jak mě to stejně nebude bavit. Jako tři roky píšu a stejně to nebere vážně? No, a teď už píšu 6 let a nic se nezměnilo a nezmění, protože psaní je něco co mě doopravdy naplňuje a chci se tomu věnovat celý život.

Nebo když mi rok po tom, co jsme si uvědomila, že jsem emo, někteří cpali barevné oblečení a věci s kytkama a tak... není to tak, že bych pohrdala něčím dárkem, to ne, každý dárek, i ten sebemenší, i když se mi nelíbí, je skvělý, protože si někdo dal ten čas a tu práci ho vybrat ( o penězích nemluvě). Ale věděli, že se mi nebude líbit, dali mi ty věci jen proto, že mě takovou chtěli mít. Chtěli mě v tom oblečení vidět. O to šlo. Kdyby si mysleli, že se mi ta věc bude líbit a dali mi jí, jásala bych, i kdyby se mi nelíbila... Ale ne, tady šlo o to, že zbytečně investovali čas a peníze, aby mě změnili nebo proto, že doufali, že se změním. A to se nestalo.

Proto se nedá říct, kdy a v kolika letech si člověk udělá na něco pevný názor. V něčem si člověk udělá jasno třeba už v 10ti, v něčem až v těch 18ti a na něco třeba nebude mít ustálený názor ani ve 40ti.

A hlavně jsme taky do jisté míry hodně ovlivění rodinou, prostředí, ve kterém žijeme, přáteli... někdo víc někdo míň,ale prostředí, ve kterém žijeme, nás ovlivnuje, aniž bychom si to uvědomovali.

Pravda je, že jako mladší jsme snadněji ovlivnitelní, ale i pár let před dospělostí si pravděpodobně utvoříme svůj pohled a svůj názor na spoustu věcí. A i kdyby jsme ho později změnili, v tu chvíli to pro nás tak bylo a byla to naše pravda. A to by nemělo být znehodnocováno. Každý názor, i když třeba není plně podložený, má svou hodnotu. ( pak je samozřejmě lepší mít názory podložené a umět si je oargumentovat a podpořit fakty...)