Occisio II

«Nejnovější články | Psychopatíkův Blog :33

Vytvořit blog | Nápověda

První smrt

Kuroi s Patriciusem se na chodbě potkali se Sacui. ,, Tak jak to letos uděláme s prvákama? Kdy je zasvětíme?" Ptal se Patricius. ,, Mě napadlo, že by jsme jim to řekli až po první vraždě."" Dodala Kuroi. ,, S tím souhlasím. Ale musíme podniknout každoroční opatření. Už jen pár měsíců a budu z toho venku, hodlám se dožít maturity a vypadnout! Odvětila Sacui.

,,A jak to letos vypadá?" ,, Zatím? žádná vražda, žádné podezření, Rina se chová, jakoby to byla ona, Mady je opět divná, musíme na ní dávat pozor, v prváku je prý nácek a ten novej učitel se bude divit, kam to nastoupil." Shrnula to Sacui

Měla jsem hodinu kreslení. Začínali jsme zátiším. To mě bavilo, ale pořád jsem musela myslet na toho kluka a holku na chodbě. Hodlala jsem je o přestávce vyhledat a zjistit, o co jde. Povídala jsem si s Alenou. Doufala jsem, že bych si konečně poprvé v životě našla kamarádku. Alena byla na rozdíl ode mě dost ukecaná a otevřená. Povídala a povídala. A mě to vyhovovalo. Začala mi být zima a zeptala se učitele, jestli si můžu jít do skříňky pro svetr. Když mě profesor pustil, vzala jsem si klíčky a šla. Ale ani jsem ke skříňce nedošla. Před sebou jsem uviděla ty dva ze včerejška ještě s jednou holkou s vlnitými červenými vlasy. To bude ta, o které mluvili.

,, hej!" Zavolala jsem na ně. ,, Um, ahoj. Jsem Nina, z prváku..." Zakoktala jsem se trochu. Ti tři se na sebe podívali a pak ta blondýnka promluvila. ,, Ahoj, vítáme tě na naší škole. Já jsem Kuroi a tohle jsou Sacui a Patris. Potřebuješ něco?" ,, To teda jo. Vyslechla jsem váš včerejší rozhovor a musím vědět, co to má znamenat." Kuroi si povzdechla. ,, Podívej, to je na dýl. Stejně se to dřív nebo později dozvíte. Celá vaše třída. Ale radíme ti, buď opatrná." ,, S tím se nespokojím." Odmítla jsem. ,, Slyšela jsem vás mluvit o umírání a o vraždách. To je sakra vážná věc. Tak o co jde?" Ta červenovlasá promluvila: ,, Když ti to řekneme teď, tak tomu neuvěříš. Musíš to vidět na vlastní oči." ,,Uvěřím vám" Trvala jsem na svém. ,, tak jí to řekněte." Zastal se mě Patris. ,, Jo, řekněte." A v tom jsme uslyšeli ten křik.

Na místo, odkud řev přicházel, se seběhla celá naše třída, náš třídní, já i ti tři. A když jsem uviděla, co se stalo, málem jsem omdlela. Na zemi zam ležela moje spolužačka Klára. ,, Uhněte!" Vykřikl učitel a vrhl se k ní. Skontroloval dech, tep a pak celý bledý řekl, všímaje si Sacui. Sacui, odveď prosím mojí třídu bokem." Řekl zděšeně. ,, Ano" Hlesla. ,, A mám jim říct..." ,, Ano, řekni. Prosím." Všichni jsme stáli jako zkoprnělí. Jsem tu teprve čtvrtý den a už mi zabijou spolužačku. To je to, o čem mluvili?

Sacui nám řekla, abysme si posedali na schody. Všichni byli tak šokovaní, že poslechli. ,, Vaše spolužačka je mrtvá." řekla na tvrdo. ,, Třeba ne" Zavolal kdosi z nás. ,, Ale jo, je mrtvá. A zabil jí někdo z nás. Někdo z téhle školy. Víte, teď vám řeknu něco, čemu nebudete věřit, dokud z vás čtvrtka nebude mrtvá... Takže nečekám, že tomu uvěříte, ale je mou povinností, jakožto zástupci prevence, vám to říct. Tahle škola byla vždycky blízko smrti. Jsme prokletí. Každej měsíc na jednoho člověka z téhle školy, studenta nebo učitele, padne karta. Totiž stane se na měsíc vrahem. A zabije několik lidí. Další měsíc je vybrán nový vrah a všechno začíná nanovo. Nevíme proč se to děje a jak to můžeme zastavit. Ale děláme pro to všechno a věřím, že i vy se k nám časem přidáte a budete nám pomáhat v záchraně téhle školy. Ten vrah můžu být v tuto chvíli já, můžeš to být ty, ty, ty" Začala ukazovat na nás. ,, Může to být váš třídní, školník, kdokoli. Chování vraha se po jeho vybrání nijak nezmění, takže se prakticky nedá určit, kdo to je. Ani nevíme, podle čeho se vybírá a jestli na něčem závidí, koho zabije."

,, A to má být jako nějaká hra, která se hraje s prvákama? To je pěkná blbost. Hra na vraha..." Začal brblat Kainz. I pár dalších lidí začalo říkat, že tomu teda nemůžou věřit a že to hrát nechcou a že je jenom straší. Ale já nevěděla co si myslet. Přece, když o tom mluvili, mysleli si, že je nikdo nevidí. Ale třeba je to opravdu žert, třeba zítra přijde Klárka do školy a všichni se nám budou hrozně smát. Třeba je to jen Prank. A nebo prostě omdlela a ta holka toho využila a dělá si z nás srandu. Ale něco ve mě mi říkalo, že mluví pravdu.

Sacui nám ještě ukázala Knížku. Byly v ní záznamy ještě z minulého století. Záznamy lidí, co tu prý umřeli. Datum smrti, datum narození, místo a způsob smrti a jméno a příjmení. ,, K čemu to je?" Zeptala jsem se. ,, Podle toho se snažíme zjistit návaznost těch vražd. jestli nám to něco prozradí o vrahovi a o jeho technikách a taky zjištujeme, kdo jdou ti lidi a proč oni." zkoumáme ty záznamy a snažíme se na něco přijít, na cokoli." Prohlídla jsem si ty záznamy. U jednoho z minulého roku ve mě hrklo. Uviděla jsem jméno ,, Eli Sobotková." Eli Sobotková byla sousedka mojí babičky, byla o 4 roky starší než já a minulý rok umřela na otravu. Sacui si všimla mého rozhození. ,, Copak," ,, Ta Eli Sobotková, tady. Byla to blondýnka co hrála na housle a klavír?" ,, Ano. Ty jsi jí znala?" ,, Ano" Hlesla jsem. ,, Byla to sousedka mojí babičky. A umřela na otravu." ,, Já vím. povzdechla si Sacui. Byla čtvrťačka. Umřela těsně před maturitou. Někdo jí otrávil čaj v jídelně. Pravděpodobně tehdy tím vrahem zrovna byla jedna z jejích kamarádek, co s ní seděly u stolu. Ale to už teď nevypátráme." Byla jsem v šoku. kam jsem se to dostala? A co se mnou bude, jestli je to všechno pravda?. ,,A řekni mi ještě, jak často se to dějě." Zeptala jsem se." Podle našich statistik to bývá do tří lidí za měsíc. Jen jednou umřeli čtyři. Ale jinak to nikdy není víc jak tři a nikdy míň, jak jeden. A ještě jedna věc. Ty vraždy se nedějí jen ve škole,.Spousta se jich odehraje mimo školu, spoustu lidí zabijou o víkendu nebo když jsou do školy... Je to hrůza." Ted už jsem byla opravdu vyděšená.

Další den nám náš třídní oznámil, že Klára bohužel zemřela. někdo jí udusil. A potvrdil nám to, co nám včera řekla Sacui. A řekl nám také, že to nesmíme říct nikomu doma ani nikomu mimo školu, jinak že ho do toho zatáhneme taky. Ted už tomu pár lidí uvěřilo, ale většina pořád kroutila hlavou... Přistihla jsem se, že si pozorně prohlížím lidi ze třídy. A přemýšlela, kdo by to mohl být. Zamyslela jsem se. Klára šla na záchod. Zabili jí před třídou. Ale ne. Ležela před třídou. Někdo jí mohl zabít kdekoli a pak jí před třídu donést, bylo to v hodině. A kromě ní a mě celá naše třída byla na hodině malování. I s učitelem. Musím to říct Kuroi a Sacui. Že od nás to nikdo není.

,,Máš dobrej postřeh." Uznala Kuroi. ,, Hele, půjdeme s tím za Patrisem a probereme to. Ale máš pravdu. jestli všichni byli u vás a ona byla sama mimo třídu na chodbě, pak to nemůže být někdo od vás." Kromě mě" Hlesla jsem. ,, Ano, kromě tebe. přiznala Kuroi. Ale mohla jsem to být i já. Takhle to nesmíš brát. Nikomu se nedá úplně věřit. Ty lidi za to nemůžou, když na ně padne karta. Nikdo to nechce. Kromě Riny ze druháku." Zasmála se. ,, To je ta bílovlasá s tím černovlasým klukem s kapucou?" ,, Ano, to je ona a Mattheo, její přítel." Rina z nějákýho záhadnýho důvodu touží po tom být vrah. možná už byla, kdo ví." Sedla jsem si a chytla se za hlavu. ,,Je to všechno tak složité!"

,, Ano, je" Přiznala. ,, Ale musíme tomu přijít na kloub. Musíme zjistit, proč se nám to děje. A kdy to začalo." ,, Můžu vám pomáhat?" Vyhrkla jsem najednou. Kuroi se na mě podívala. ,, Ano, asi ano. Každá pomocná ruka se nám hodí." Řekla nakonec. Začaly jsme projíždět záznamy. Nejčastější způsoby vražd byly právě udušení, uškrcení, pár otrav. pár probodnutí a pár umlácení. Nejvíc ale byli těch, co vypadaly jako nehody. Některé dokonce přejelo auto. ,, a nemohla to být náhoda?!" ,, Jsme si jistí, že jí tím autem někdo srazil schválně. A tolik pádů ze schodů? Nebo že někomu znenadání vyhořel dům?" Musela jsem uznat, že jestli se to opravdu děje, může se to stát jakkoli.

Pořád jsem musela přemýšlet o tom, kdo by to mohl být. Poslouchala jsem každý rozhovor, všechny pečlivě sledovala. A ostatní už měli typ. Holka ze druháku jménem Mady. Prý byla jako jediná ze druháků mimo třídu, když zabili Kláru. A jak jsme se o týden později dozvěděli, jedna uklízečka zemřela na následky otřesu mozku po tom, co jí někdo brutálně udeřil. Po cestě domů.

Chceš další díl? Tak plusni a těž se