Nerada usínám sama

Tak dneska budu v noci už zase sama. Strašně nerada usínám o samotě. Je mi zima... Postel je tak studená, že mám pocit, že snad přimrznu k madraci. Není tam nikdo, kdo by mi silou deseti koček vyhřál peřinky. Nikdo, kdo by silou deseti koček zahřál mě....

Postel je prázdná, at se otočím kam se otočím, nikde nikdo. Jediné, co k sobě můžu přivinout, je polštář. Není tam nikdo, kdo by se se mnou mazlil, kdo by mě držel, nemám tam nikoho, koho bych mohla drbat ve vlasech a za ouškem.

Nikdo, kdo by si mě vzal k sobě, když mě chytne záchvat strachu a samoty hraničící až s depresí. Nikdo, kdo by mě ochránil, když na mě ve spánku zaútočí nějáká noční můra. Nikdo, koho bych mohla chytnout za ruku a dál klidně spát. Jsem sama na poaspaz noci a jediné, co mě chrání je tma. Která mě alespon schová a nemusím se bát tolik.

Dneska mě nikdo nebude stěhovat z jedné strany postele na druhou, vrzat mi zubama do ucha až budou okenní tabulky řinčet.Ptát se mě rozerspale na nesmysly. Nikdo mě v pět ráno nevzbudí, aby se mi pokusil sundat pyžamo nebo mi tlačit hlavu dolů, tím pádem nebudu mít koho skopnout a komu říct at ,,kouká spát a nechá si to na ráno".

Nic mě ze zadu nechytne, když budu mít pocit, že se ztrácím pryč. O nikoho se nebudu moct starat, nemám komu nosit půlnoční svačinku, koho zakrývat, když dá obě peřiny mě, komu tajině plést copánky a o kom snít.

Jak to mám přežít? Jak mám přežít tu další studenou, temnou a strašidelnou noc? Jak po noci v teple a bezpečí? Pravda, můžu konečně spát. Ale jak spát klidně, když mě může kdykoli napadnout zlý sen a nebude mít mě dost zachránit? Ne. holka by neměla usínat sama.