Psychopatíkův Blog :33

Nemoc a ne módní doplňěk...

Ahojky...na tohle téma už jsem psala, ( a někteří z vás mi za to vynadali :D) ale vzhledem k tomu,  co jsem zase viděla, cítím potřebu k tomu ještě něco napsat. 

Zase jsem narazila na další ana stránku. Tyto stránky mě vždycky vytáčely, ale po tom, co jsem se osobně setkala s lidmi, kteří opravdovou anorexií trpěli a fakt to není nic krásného, módního nebo zajímavého. Je mi to vůči těm lidem fakt líto, protože oni těžce bojují, aby se anorexie zbavili a fakt ten boj není lehkej, a některý krávy zatím bojují, aby se do toho dostaly...

Holka má na profilu napsáno: ,, Zatím vážím 65, zatím mám jako cíl 55, ale chtěla bych 45 a pak i 40. Jsme v tom spolu ana¨s sisters... Opravdu nechápu, že tohle koluje po internetu, zatímco fakt super lidi se mučej v léčebně a dali by všechno za to, aby mohli vypadnout a mít klid.

Řeknu vám příběh jedné slečny, kterou jsem potkala v blázinci. Moc milá, cílevědomá a šikovná slečna. Chtěla jen zhodit pár kilo, nic víc. Žádné ana blogy ani touha být hubenější než všichni ostatní. Jenže se jí to vymklo z rukou, protože je puntičkářka. Přestala úplně jíst a cvičila, pak zkolabovala a byla v léčebně, kde se to stále nelepšilo. 

Tak jí nosem zavedli sondu do žaludku a krmili jí přes sondu. Sice jsem to nikdy nezažila, ale dovedu si představit, jak šíleně nepříjmný to muselo být. A to není jen její případ, tohle dělají, když člověk odmítne jíst. 

Když jsem já přišla na psychiatrii, ona už tam byla tři měsíce... A nepustili jí ani domů, protože pacienty s poruchami příjmu potravy nechají jít na víkend domů jen když přiberou určitý počet kil. Takže neviděla svojí rodinu. Jsou prázdniny a ona je pořád v léčebně, rodiče vídá jednou za tři týdny a přestože se snaží a bojuje ze všech sil, nejde jí přibrat, ani když jí. Metabolismus má zničený a nejde jí přibrat ani přes jídlo a nutriční drinky. Je mi to opravdu líto, protože tu holku znám a opravdu si to nezaslouží. nezaslouží si to nikdo, jenže k tomuhle anorexie vede. Taky jsem si myslel, že je to ejn o tom nejíst a hubnout, ale opravdu ne. 

Dál, také tam bylo dva jedenáctiletí kluci. Jedenáct let a už anorexie! Navíc u kluků. Jsou to děti, mají hrát pitomé střílečky na počítači, chodit ven, sportovat a nadávat na domácí úkoly a ne řešit postavu a trpět anorexií! 

Jenže to je bohužel ta dnešní doba. Někteří pomalu soutěží v hubnutí. Holky se přeměřují s kamarádkama, která je hubenější, která zvládla shodit víc kilo za kraší dobu a kdy má míň kilo...Smutné.

A pak se objeví nějaká taková s ana blogem a podporuje ostatní v tom, aby co nejvíc hubli a nejedli. Jenže to nevede k dokonalé postavě, ale jen ke ztrátě energie, trápení se, únavě, zimě, naštvanosti a postupně ke kolabsu a někdy i ke smrti. Je to skoro jako rakovina. 

A vypisovat na internet, jak je to super a podporovat se v tom by měl být zločin. Není to trend, je to nemoc. Nemoc stejně jako třeba chřipka nebo angína. 

Na hubnutí není nic špatného, pokud to potřebujete. Tak nejezte smažený, sladkosti, sportujte, ale nezahleďte se do anorexie. Hladovky nejsou řešení. Nestojí to za to. 

Dneska je bohužel v módě vychrtlost. Ale vždycky to tak nebylo. Ještě v době Boženy Němcové... viděla jsme fotky jí i té kněžny Zahánské a byly to krásné ženy, ale všimnětě si, plnoštíhlé. Protože tehdy ženská, která nebyla silnější, nebyla ženská. V Baroku dokonce byly za nejkrásnější považovány tlusté. Ne silnější, ale opravdu tlustčí. A jsou země, kde je to tak doteď. Dyť i jednu naší modelku vypískali v Turecku proto, že se jim zdála vyhublá...Tak se nenechte zblbnout nějakou představou o ,,dokonalosti".

Taky máme každý jinou postavu. Třeba já mám širší kostru, mám prostě širšíramena, ale budu je mít, protože je to kostra. Měla jsem širší ramena, i když jsem byla po mononukleoze a vážila jsem 47 kilo...

A takhle je to se vším. Navíc váha není rozhodující. Svaly jsou těžší než tuky. Já takhle jednou panikařila, protože jsem přibrala tři kila v době, kdy jsme začala aktivně sportovat, ale pásek jsem o dvě dírky útáhla...

Jo, teď jsem se podřekla... Sice tohle píšu, ale ani já nejsem ohledně váhy a postavy vyrovnaná. Když mi bylo 13, byla jsme kvůli nevhodným lékům obézní a oteď úplně spanikařím, kdykoli trochu přiberu. Sice se cpu sladkým, ale vždycky se pak chodím projít nebo proběhnout... Ale uvědomuju si, že nejíst enbo se snažit být co nejhubenější není řešení a že to za to vlastně ani nestojí. Hubená se ne vždy rovná krásná, tlustá se nerovná ošklivá a hlavně mezi zdravě štíhlou postavou a vyhublou postavou a neustálým trápením se nad váhou a hladověním je taky rozdíl. 

A říkám, opravdu jsme byla v šoku, když jsem viděl, co všechno je s anorexií spojené. Není to zdaleka jen hlavovění nebo rychlý úbytek na váze. Je toho mnohem víc a je to horší. Ti lidé se v tom pak plácaj i několik let ne li celý život. Není na tom nic krásného, vyjímečného ani in. Zbyde vám jenom vztek, hlad, slabost a starosti. Nic o co by měl někdo stát. 

Nepotřebujete být nejhubenější ze třídy nebo z kamarádek, nemusíte vážit míň, než by jste měli, abyste měli rezervu, nemusíte nic z toho. Stačí, když budete mít zdravou váhu a budete se sebou spokojení a to můžte být i když budete mít o pár cenťáků v pase víc. V takových případech je lepší spíš zpěvňovat postavu, než hubnout na kila. 

A přidávám fotky lidí s normální nebo plnější postavou, abyste viděli, že krásní můžete být aniž by jste byli moc hubení.

+18

Zajímavosti

Autor: Psychoušek   |   Publikováno: 29.07.2017   |   Zobrazeno: 843x