Psychopatíkův Blog :33
Mládí na nic
Přesně tak to ted cítím….nevím jestli si někdy budu moct říct větu "Měla jsem krásný mládí" ,protože o tom opravdu pochybuju….bude mi 17 a já mám pocit jako bych vůbec nic nezažila,nemám nic na co bych mohla vzpomínat celý život.Bojím se,že za chvíli mi bude 40 a já jenom budu brečet nad tím,jak jsem ta léta mého mládí promarnila.
Nežiju,jenom přežívám ve svém životě,který si pořádně nemůžu ani sama řídit,protože se na vše ptám rodičů,a když tatka odpoví ne,tak prostě ne.Už vím proč děti svým rodičům lžou,protože když chce být člověk upřímný a řekne pravdu,tak mu to akorát zakáží,ale to já bohužel nedokážu.Nedokážu lhát,protože bych z toho pak měla výčitky svědomí,že to bylo špatne.
Pořád zákazy,příkazy,řeči o tom jaká jsem a jaká budu,co musím a co nesmím…už mě to unavuje.
Budou letní prázdniny,na které se těším každý rok,ale tentokrát ne,protože vím,že akorát budu závidět těm,co jsou na vysněné dovolené,nebo chodí na koncerty ,na festáky s kamarádama a užívají si léto,tak jak chtějí….ale já už vidím sebe,určitě budu celý léto zase dřít na blbé brigáně, abych měla pak v průběhu roku aspon na cestu v lepším případě na kafe z automatu.. ve zbytku času budu sedět doma a poslouchat řeči o tom jak jsem líná a jediné místo kam pojedu bude možná tak na dva dny do Ole.Mám přece právo na to užívat si dokud můžu,ne?Tak proč to nejde?
Taky už konečně zjišťuji,jak jsou v životě důležitý peníze…jo vím,že se říká,že nejdůležitější je zdraví,štestí,láska,tyto věci si za peníze člověk asi nekoupí,ale jak můžu jít někam,když na to nemám peníze.Ted jsem musela odmítnout dvě prázdninové akce právě z toho důvodu,že na to prostě nemám.Vím,že člověk nemůže mít všechno,ale mrzí mě,že mi nevyjde ani těch pár věcí,co bych chtěla.
Chtěla bych toho tolik zažít,užívat si každého dne naplno,ale copak to jde?Nechci plánovat a nechci snít,protože pak akorát pláču z toho,že se mi nikdy nic nesplní.
Čekám víc,než mi život dává…vždyt co je můj život?Je to stereotyp,který mi nepřináší nic nového.Chci za něčím jít,ale nevím co to je a bojím se,že to nikdy nenajdu.Potřebuju šanci…nejakou šanci,které bych se mohla chytnout,ale co když už jsem ji promeškala…..
Komentáře
Kylu(EMO-GIRLS)
Taky se tak občas cítím... I když je mi jem 12.
KÁJA - HAPPY
Já mám 11 a mám to podobně. Když brašinovi řeknu Drž hubu!, tak schytám. Když to udělá on před našima, jako by se nic nestalo.
Maggie13(I♥ YouTubery a YouTuberky...)
To si nevzpomínáš na nic hezkého? Na nic? Já mám někdy taky takový pocit, ale vždy mě brzy přejde.. Doufám, že tebe taky!
Psychoušek(Sword Art Online)
Maggie13: hodně hezkých věcí... ale občas se i tak prostě cítím takhle
ada228(Historky pro každého)
ahoj,
na léto mám podobný plány.. brigáda.. a kvůli tomu že neumím lhát (mám toho špatný pocit) v létě nepůjdu ani na párty ke kámošovy (rodiče mě ta pustit nechtějí.... prí až mi bude patnáct) (patnáct mi je ale tři dny po párty tak jako.. a to j u všeho.. všechno mi zkazují někdy si připadám jak v kleci kde se hnu vidím mříže
ledové království elsa(♥TITANIC♥ MILUJEME)
je mi tě líto
mně je 11 let a táké jsem nic nezažila
ale ty se musíš cítit hůř když ti je 17 let
Psychoušek(Sword Art Online)
ledové království elsa: zažila, ale nic až tak převratnýho. Bylo pár akcí na které ráda vzpomínám a jsou pro mě důležité, jenom si říkám, kdy bude příležitost na něco ... ani nenacházím to správné slovo ale snad mi rozumíš
TwilightSparkle(ZVÍŘECÍ LÁSKA)
Je mi te líto. Vím jaké to je když rodiče o své deti nejeví zájem. Už i já to prožila. Ale za to v živote toho prožívám plno. A za svými cíly jdu. Už se mi pomalu sny plní. No opravdu jsi preji aby jsi to mela lepší. Je mi te moc líto. =( preji hodne štestí.
Directionerka26(♡ Twilight Games ♡)
Jak to tak vidím, tak na léto máme stejný plány (proč vysmátý smajlík, když je to spíš k pláči? o.O).
No, o tebe aspoň rodiče jeví i zájem, když ti něco zakážou. Těm mým je celkem jedno, co dělám. Většinou jsem stejně přes týden doma sama (peněz samozřejmě moc na vyžití nedostávám...), takže si dělám, co chci. Možná to zní fakt luxusně, že jsem prostě "svobodná", ale jak závidím lidem, o který se jejich rodiče ještě pořád starají a vůbec nepobírám, proč jim to tolik vadí. Měsíc v mojí kůži a budou chtít maminku zpět
No, nezbývá nám nic jiného, než doufat, že se to jednou třeba zlepší. Každopádně už vím, jaký rodič nikdy nebudu
Directionerka26(♡ Twilight Games ♡)
Psychoušek: Snad než vystuduju vysokou odejde hodně právníků někam pryč, abych se mohla uchytit Jinak se uchytím někde v mekáči nebo na pracáku
Psychoušek(Sword Art Online)
Directionerka26: no že budem mít vzdělání je naše jediná šance se uchytit, pokud nejsme umělci nebo kvalitní řemeslníci
Directionerka26(♡ Twilight Games ♡)
Psychoušek: Tak to jsme na tom úplně stejně. Až na to, že na mámu můžu mluvit - bohužel s námi nebydlí, takže stejně nemám moc tu možnost :\
Celkem mě uklidnilo, že nejsem jediná, která by chtěla pro někoho tak obyčejné a únavné věci.
No, ani si nemyslím, že by se to u nás nějak zlepšilo (už ani nedoufám), jen prostě doufám, že se zlepší život celkově. Rodinu za pár let budu mít vlastní, prozatím mi tyhle chmury vyhnává z hlavy škola (aspoň na něco jsou ta kvanta práce dobrá)
Psychoušek(Sword Art Online)
Directionerka26: Jeví zájem? Nebýt přítele, už jsem na ulici. Zrovna v pátek mě málem vyhodili z baráku, kdyby tam nebyl matty už jsem z domu, takhle jsem dostala ještě poslední šanci. A víš za co? Za to, že jsem ztratila občanku.
Mám zákaz na mamku mluvit, protože prý nemá na ty moje kecy náladu, na léky si vydělávám sama, protože mi prý tolik peněz nedá...
Nechci od nich aby kolem mě kdovíjak lítali, udělali by mi radost i kdyby mě pozdravili tím, že příjdu domů...
Takže chápu, jak ti je. Ráda bych ti řekla, že to určitě bude lepší, ale budme realisti. jestli si to vaši někdy uvědomí, bude už nejspíš pozdě :(