Psychopatíkův Blog :33

Jak se člověk může změnit

Člověka ovlivňuje prostředí,ve kterém se pohybuje.Ovlivňují ho lidé,s kterými se stýká….někdo se nechá ovlivnit víc,někdo mín nebo vůbec.Někteří se chcou podobat a zapadat.Mají nějaký svůj vzor,který napodobují.Někteří naopak chcou být sami sebou,chcou být originální.
Jak už sem napsala-někdo mění své chování,právě proto aby zapadl.

Tak to bylo hlavně tehdy na základní škole. Jedna spolužačka,kterou jsem považovala za kamarádku, se se mnou přestala bavit jenom proto, že mě ta třída neměla ráda a ona se bála, že by jí pak taky vyčlenili z kolektivu...
To byl takovej příklad,jak se člověk může změnit…myslím,že já úspěšně tlaku okolí odolávám.myslím,že mám v hlavně jasno-chci být tím,kdo jsem a mám stoprocentně jasno v tom,jaká být nechci-namyšlená,falešná mrcha,co myslí jen na sebe a oblbuje všechny kolem-ano,možná je něco pravdy na tom,že s hezkým xichtíkem a drzostí to dotáhneš nejdál,ale já to tak rozhodně nechci…chci to dotáhnout nejdál,taková jaká jsem a s poctivostí…S dobrou povahou a s tím, že ze sebe mám dobrej pocit. Poslední dobou jsme si zvykla dělat špatné věci a  řeknu vám, je to o tolik pohodlnější! A někdy je to i zábava. Opravdu, máte pak pocit, že jste všemocní, že vám ostatní nemůžou nic udělat a pokud, že za to draze zaplatí. Ale není to dobře. Nechci být taková, nechci se učit mít radost z bolesti druhých. Nechci si zvykat na to, že dělat špatné věci je normální. 

Ale otázka je, co mě změnilo z té hodné, laskavé a bezelstné holčiny na potvoru, co se druhým tak ráda mstí a co má radost z toho, když někoho potopí. Bolest. Je to právě bolest, co nás nejvíc změní. Jenže to, že nám někdo ublíží ani naše trápení není omluvenka pro naše špatné chování. Ano, někdo nám ublížil. Ale nikdo nás nenutí jít a taky někomu ublížit. Tohle je to, co je třeba si uvědomit. A já si to naštěstí uvědomila dřív, než by bylo pozdě a chci na sobě zapracovat a zase být ta hodná a přející holka jako předtím.

Ale dost o mě. Někdy se lidé změní kvůli někomu. Aby se někomu zalíbili, aby se s nimi někdo konkrétní bavil, aby je měla ráda určitá skupina lidí... Nebo nedejbože kvůli partnerovi.

Jenže to není řešení. I když se vám podaří vytvořit ze sebe něčí vysněnou představu, ten člověk pak nebude mít rád vás, ale to, co hrajete. Bude mít rád to, co předstíráte, že jste, ale vás ne. Vás nikdy nepozná a nikdy nebude mít možnost ocenit, jak úžasní jste doopravdy, protože budete jen něco hrát.

Radši ať vás nějací lidé odmítnou, než abyste se kvůli nim museli měnit. Není to lehké být ve společnosti odmítaný, nepřijatý. Ale přece žádná společnost nestojí za to, abyste potlačovali vaši osobnost a hráli divadýlko. Máme svoji hlavu, svoje názory. měli bychom říkat, co si myslíme a dělat, co považujeme za správné, co nás baví a co máme rádi. A neměnit to jen proto, že nám někdo naznačí, že si nás představuje jinak. představovat může. Ale vy nejste ničí představa. Vy jste VY :3


Komentáře

liankag(ANIME!)

Tak já například ještě minulý rok byla celkem milá. A najednou je ze mě tichá introvertka. Heh. Neříkám, že jsem drzá nebo nějaká zlá, pouze jsem nějak tichší a ráda trávím čas sama.
Jinak, je to pravdivé, hned od začátku.

liankagTo se mi líbí 0 To se mi nelíbí

liankag(ANIME!)

Ravenclaw: Já to myslela tak, že jsem furt trávila čas s lidmi, a teď jsem tak trochu opak. Ne, tak jsem to nemyslela, že tehdy jsem byla milá a teď ne, proto že jsem se změnila. Nemyslím to tak, jak si to myslela.
Ježíš, to tišší, já vím.

liankagTo se mi líbí 0 To se mi nelíbí

pastelkaVIP

První věta naprosto pravdivá. Záleží na tom v jakém kolektivu lidí se pohybujeme (lépe řečeno, jaký jsme si vybrali). Ale platí to i naopak. I my ovlivňujeme lidi kolem sebe a přenášíme na ně svoje nálady. A naše nálady ovlivňují nás. Nikdo by se neměl chtít změnit, kvůli někomu jinému. Měl by se chtít změnit, kvůli sobě samému. Tím je, ale myšleno ZMĚNIT SE, NE HRÁT SI NA ZMĚNU! A, že je v silách každého se změnit, to je bezesporu pravda. Jen my, ovlivňujeme své myšlenky a ovládáme svůj mozek (nebo měli bychom). Nesmí to být naopak: že naše myšlenky a mozek si s námi dělají co chtějí. Nejsme "zvířátka", abychom jednali pod nátlakem pocitů a emocí. Dostali jsme od vesmíru mozek. Mozek myslící (pravda, někomu více a někomu méně), který bychom měli používat k našemu zdokonalování a zlepšování. Každý z nás, když ráno vstane, se může rozhodnout, zda se bude usmívat nebo mračit. To, co nám den přinese, je tímto výběrem hodně ovlivněno. Ten, kdo se již od rána na svět a lidi kolem sebe kaboní a bručí na vše, jistě nepotká příjemné a usměvavé lidi (protože ti, se mu obloukem vyhnou), nezažije veselé a příjemné zážitky (protože je, pro svůj postoj nevidí, ani vidět nechce). Naopak. Zažije den plný průšvihů a nervů a vrátí se domů ještě víc "bez nálady" a navíc s pocitem, jak je ten svět špatný a hází mu klacky pod nohy.
Je na každém z nás, co z toho si vybereme a v čem se (takzvaně) "rochníme". Vždy máme na výběr. pa pastel

pastelkaTo se mi líbí +3 To se mi nelíbí

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.