Jak já tě nenávidím

Jak já tě nenávidím.Prohlížím si tvůj facebook. Sleduju tě, pozoruju tě, na každém kroku. Vyptávám se. Každéhom kdo mi odpovídá. A ty to nevíš. Netušíš. Zjištuju si o tobě informace. Spřádám sítě, do kterých chytím tvou noční můru a vypustím ti jí do tváře. Netušíš. Důvěřuješ mi. Zvu tě na tvůj vlastní pohřeb a ty příjimáš pozvání. Usmívám se. Snad mi padneš do rukou. Snad mi odpustí...

Hmouřím unavené oči do tmy, tak strašně moc chci spát. Musím čekat, než si mé vědomí vezme dávka quentiapinu. Ale nebudu mít klid, dokud ty dýcháš. Ne, na tomhle světě není pro nás dvě místo. Jedna z nás musí odejít. A která to bude, rozhodne on... a já. Jistě, hlavní slovo nemám. Mohla bych, ale pak by to nemělo tn účinek.

Nikdo netuší, co je za těmahle očima, za touhle maskou. Ale nedokážu navždy skrývat, co je v mé mysli, nedokážu nic nedělat!

Zločin. Vzít si to, co je moje. Už moje. Dávno má být. Když něco upustíš, nemáš to pak dětinsky chtít zpět. Jistě, ty nic nežádáš. Ale na tom už mi, má drahá, nezáleží.

Nenávidím tě, nenávidím sebe. Nenávidím tě, M, protože kvůli tobě nenávidím sebe...