Psychopatíkův Blog :33

Cítím se jako princezna...

( vycházka na 23 hodin...)

Když dívka tuhle větu pronese, obvykle si pod tím lidé představí, jak je šťastná, šťastně zamilovaná, opečovávaná nebo něco takového...já to bohužel myslím úplně jinak...

Cítím se jako princezna zamčená ve věži, která čeká na svého prince, zda přijde a vysvobodí jí. Jako ta princezna, která je naprosto závislá na tom, zda jí přijde nějaký princ zachránit a zlomí její prokletí.

Jak jsem kvůli jistí situaci, která by mě napadla, že se stane jen v mých nejhorších snech, ( má noční můra se plní) plácala v myšlenkách černějších, než můj šatník, vcítila jsme se do role pohádkové princezny, která je zakletá ve věži a každý den smutně čeká na prince, který jí má vysvobodit... a uvědomila jsem si, jak je to strašně depresivní.

Holka je vlastně celý den zavřená, nikam nemůže, nikoho nemá, jen celý den sama sedí a kouká z okna, celá na nervy, zda se to někdy změní a jestli opravdu přijde princ, co jí zachrání. je na něm naprosto závislé její štěstí, protože jinak by byla celý život sama, bezbranná a zamčená ve věži, ze které se může na okolní svět jenom dívat a nezbude jí, než po nocích plakat samotou a po dnech doufat... v něco, co nemusí nastat a nebo může až za hodně dlouho, ale vlastně to není vůbec jisté a ona s tím nemůže dělat vůbec, ale vůbec nic. jen čekat... Jak o ní osud rozhodne. Docela hrůza, že? 

Tak si asi říkáte, proč tam sedí na zadku jak trubka? Proč prostě neroztrhá všechna prostěradla, nevezme všecko, co ve věži najde, neuplete provaz a otevřeným oknem nesešplhá dolů, ven z věže.  Přece když je v sázce svoboda a celý život, který má před sebou, tak by, logicky, měla roztrhat třeba i svoje kalhotky a připlést je do provazu, aby byl dostatečně dlouhý. Prostě udělat cokoli, aby se dostala ven. Sama, aniž by byla závislá na nějakém princi...

Proč se nezachrání sama? Přece může. Nikdo jí to nezakazuje. Nikdo jí nenutí čekat na prince, na rozsudek osudu...

Jenže možná na to nemá sílu...Možná vlastně ani nechce.

Protože bez prince, který by jí vysvobodil, jí nečeká žádná královská svatba, žádná radost, žádné ,,šťastně až do smrti".

Byla by na světě sama samotinká, opuštěná a na všechno sama. A všude venku kolem věže je jen černý les plný zlých tvorů, kde čeká nebezpečí za každým rohem... A za lesem? Kdo ví. Neznámé končiny, do kterých se rozhodně sama nechce vydat.

Co by si sama počala? Pokud by jí v lese neroztrhali vlci, kam by šla? možná by se dokonce musela vrátit zpět ke zlé čarodějnici, co jí zaklela...Nikdo by jí nevzal do náruče a neodvezl na zámek a nežil s ní šťastně až do smrti. Tak má teda cenu se snažit a zachraňovat se sama?

Přeci jen, ve věži je bezpečno. Klid. Nic zlého jí tam nehrozí. A třeba tam není tak úplně sama. Třeba tam s ní žije hrst koček, o které se stará a se kterými tráví čas. A kdo by se o ně postaral, kdyby je opustila? kdo by je krmil a mazlil se s nimi? Sama přece ví, jak kruté je cítit se opuštěná a sama. Tak by jim to přece neudělala. A možná že v sousedních komnatách věže žije několik dalších zakletých lidí... Kteří rozumí každé bolesti a každému zakletí.

Možná proto nechce sama odejít z věže, přestože může. není povinná čekat, až se objeví princ, vyšplhá za ní nahoru a zlomí prokletí. Jenže to je přece to, co princezny chtějí. Pro co žijí a kvůli čemu se trápí. Proto doufají. Proto čekají, jak s nimi osud naloží a zda se princ objeví nebo se rozhodne se místo k věži za princeznou vydat oklikou...

Princezně vypadne z rukou nedokončený provaz z prostěradel a v očích jí už zase pálí slzy. Provaz se sveze na zem k jejím nohám. Pohlédne ven z okna, ze kterého se chystala pomalu utéct. 

Ještě ne. Ještě počká. Třeba se přece jenom objeví, zlomí prokletí a bude žít šťastně až na věky... i když to spíš vypadá, že ne.

Ale zrovna teď nemá sílu dál plést provaz. Tolik to bolí! To čekání a tak malá naděje! Po tolika útrapách, bolestech, života se zlou čarodějnicí a lásce, která, zdá se, nebude naplněna. Zavřená ve věží... Izolovaná od světa, který je ale moc krutý na to, aby se do něj vydala sama...

Slzy už jí tečou po tvářích proudem a její ruce se zase rozklepou. Srdce jí puká. Kéž by v té věži nikdy neskončila! Kéž by nebyla tak pitomá, aby na sebe nechala uvalit tu kletbu. Jenže je pozdě... pravděpodobně.

Potlačí touhu jít za správcem věže prosit o další opium. Opium, které dostává ráno a večer musí stačit.

A ví, že jednou bude muset z věže utéct. I kdyby musela jít sama. I když je venku jen černý les plný nebezpečí a za ním neznámé končiny. I když jí venku samotnou nečeká nic dobrého. Pokud jí nikdo nezachrání, bude se muset zachránit sama. I když nebude žít život, jaký si přála, i když nikdy nebude žádné ,,šťastně až do smrti". Žádné království ani domov ani místo, na které by patřila. i přesto bude muset z bezpečné věže utéct.

A naučit se přežít tam venku. Sama. I když bude navěky nešťastná, nemůže se přece schovávat ve věži. To by nebylo správné. Nebylo by to fér vůči životu samotnému... když si tohle uvědomí, pláče ještě víc. Ale tím, že plete provaz, který jí zařídí cestu ven, sama láme kletbu. A kdo ví. Princ si možná nechce jet pro princeznu zakletou, ale princeznu, která s sebou nenese tíhu kletby, možná bude chtít... 

Tahle pohádka nekončí šťastně. Ale... prozatím končí slovy ,,Naděje umírá, jako poslední".




Komentáře

pastelkaVIP

Promiň, ale vidím, že jsi nikam nepostoupila a možná ani nechceš. Tohle je sebemrskačství.Možná by stálo za zvážení, připustit si myšlenku, že svět je krásný, stojí za to žít, všichni lidé nejsou jenom zlí, ale jsou i dobří. Když se někdo neustále soustředí na "stíny", hledá neustále další, tak nemá čas zvednout hlavu a vidět, že na obloze svítí slunce. Pokud se soustředíš na "hledání stínů", koukáš jenom k zemi. To je vědomé utápění se v křivdách minulosti a žádné hledání vyhlídek do budoucnosti. Co se stalo, stalo se a už se to nedá změnit ani vrátit. Je to MINULOST!
Naplánuj si přítomnost a budoucnost a věř, že nejsi sama. Jsou kolem tebe lidé, kteří mají zájem jít s tebou kus cesty životem, být vedle tebe, pomoci (je-li to třeba), ale i ty jim musíš být nápomocná aby jen vedle tebe neklopýtali, nepomáhali a nakonec si rozbili nos, protože je vedeš cestou plnou "výmolů". Nečekej na prince, ti jsou jen v pohádkách. Přeji ti hodně dobré nálady a myšlenky a plány, které tě povedou dopředu a ne zpět. Držím palce. pa pastel smajl

pastelkaTo se mi líbí +3 To se mi nelíbí

pastelkaVIP

Psychoušek: Na jaké "důležité věci" změnila názor?

A... pořád stejná odpověďˇ : zabývám se tím, co mě nějak zajímá. A to v negativním i pozitivním smyslu. Pohnutkami, co je "napsáno mezi řádky", jak funguje mozek, psychologií (tím vším). Ne tím, co napsal Psychoušek, ale stejně bych reagovala, kdyby to napsal třeba "Tonda z cihelny". Nejde, konkrétně o tebe, ale o lidi, kteří takto přemýšlí. Člověk, svoje myšlenky řídí (nebo měl by se to naučit). Instinktivně a pudově jednají jen zvířátka.

pastelkaTo se mi líbí 0 To se mi nelíbí

PsychoušekVIP(Sword Art Online)

pastelka: není špatné změnit nějaký názor, právě když si něco přečteš, ale Naty a Kája říkala, že mění názory ze dne na den... což si nemyslím, že je dobré, když člověk každý den mění názor a třeba i na důležité věci.
Ale proč se tedy neustále zabýváš negativním a ufnukaným člověkem se kterým nesouhlasíš? Pořád stejná otázka...

PsychoušekTo se mi líbí +1 To se mi nelíbí

Naty a KájaVIP(Fazole)

Tak přemýšlím, co se na té psychiatrii s tebou děje? Takový text je schopný napsat i někdo, kdo si něčím takovým neprochází, ale s tvým textem dokážu více soucítít. Přeju hodně štěsti.

Naty a KájaTo se mi líbí +1 To se mi nelíbí

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.