Aschina bitva

«Nejnovější články | Psychopatíkův Blog :33

Vytvořit blog | Nápověda

Přistála jsem na plošině, ani jsem nevěděla jak. Už jsem chtěla vyrazit do bitvy likvidovat věže a mlátit ty skrčky miniony, ale můj společník Teemoo mě šoupnul do obchodu. Měla jsem u sebe pár zlatých, asi 500 Koupila jsme si krásný růžový kristal a zrychlovač šípů, ale Teemoo mě poslal do obchodu znova a donutil mě si koupit lektvar a kamuflovací kytku. Konečně jsme mohla běžet. Od Nexusů se ozval hlas :,,třicet sekund do zrození poskoků" Bezva, mám půl minuty. Rozběhla jsem se jak nejrychleji jsme uměla, ale pod plošinou už mi došel dech a vleka jsme se jak opilý šnek. Uprostřed cesty jsem se ještě ke všemu zamotala do pláště a málem hodila tlamičku. To by bylo skutečně nedůstojné na ledovou válečnici a jednu z nejobávanějších hrdinů Vyvolávačova žlebu.

Doběhla jsme k první věži. Teemoo byl v křoví, tak jsem šla za ním. Položila jsem luk a chtěla ho vzít kolem ramen, ale červení poskoci už vyrazili z Miss Fortune a Lux v patách. Teemoo se do nich pustil a Lux byla během pár vteřin mrtvá. Já se schovávala ve křoví a střílela jednoho miniona za druhým. Na kvéčko jsem sundala posledního, ale hned na to so mě Fortune všimla a zasypala mě sprchou dělových koulí. Tolik to bolelo. Myslela jsme, že mě snad koulují bombama. Nikdy mě nenapadlo, že útoky tak bolí. Nikdy jsme si neuvědomovala, jak moc musí druhé bolet moje ledové střely. Jak moc musejí trpět, když se jim ro zad zapíchne můj šíp a rána jim kolem omrzne....

Teemoo se bil jako pravý profesionál, ale já se cítila slabá, takže jsem běžela k věži a tam se kouzlem vyléčila. Parta modrých minionů kolem mě proběhla a jeden nešika do mě dokonce vrazil. Ihned se omluvil a zasypal mě sprškou chladivých modrých jisker. Byla jsme dost nervozní, ale jde za mě nasadit život, takže jsem se na něj nemohla zlobit.

Lux, Fortune a kupa červených minionů se pustili do naší věže. Já napla tětivu luku s osmi šípy a vystřelila. Tři zásahy. Střílela jsme jeden šíp za druhým. Fortune mě neustále ohrožovala svou mambitkou. Opět jsme stírala krev z tváří a bála se o život, když v tom se mi pod lukem zrodila velká ledová střela. Větší a těžší než já, nepředstavitelně ledová a smrtící. Neváhala jsem a střelila jí do té rusovlasé bestie. Zřítila se k zemi ve smrtelném výkřiku. Moje první zabití...

Nebyl čas se zabývat čímkoli jiným. Utíkala jsme k věži a začala do ní střílet. Minioni se kolem mě rojili a zabíjeli moje modré poskoky. Padali jako hrušky. Vím, že sem přišli zemřít, ale stejně jsem je litovala. Nechají do sebe střílet ohnivé drtící lasery místo mě.

Napla jsme tětivu luku a zamířila na nepřítele a vtom... jsem zemřela. Vzpomínám si jen na prudké bodnutí do zad, ochrnutí a pak už se mi jen tmělo před očima. Než jsem úplně ztratila vědomí, viděla jsem mého parťáka Nasuse, který rozsekal nepřítele, kteý mě zabil. Poslední, co jsme slyšela bylo jeho nadávání na mou neschopnost. Bronzáci jsou občas nesneitelní. Hlavně na osmé levely.

Probrala jsem se o pár vteřin později zpátky na plošině. Na otočku jsem se stavila v obchodě a koupila si pár vychytávek. Ted budu střílet šípy jako blesky. Měla jsme svoje kouzla i ultimátní střelu. Ihned jsme jí napálila směr nepřátelský inhibitor kde se to nyní midlilo jako o život. nasus a pár dalších třicítek by si poradili i beze mě, ale má ultimátní střela sestřelila Nunua a zachránila jsme tak život našeho hrdiny.

Vykašlala jsme se na svou bot pozici a utíkala mid abch byla u závěrečné bitvy co nejdřív. Na inhibitory a Nexus jsme útočila v čele naší ligy. Vítězství se blížilo, když mě zabila malá holka. Annie, to kotě, ta předškolačka mě zaživa zapálila! Ani nepoužila toho svého Tiberse nebo jak říká své kouzelné hračce.

Celá utahaná, ale vyléčená jsem po ukončení svého mrtvého stavu ( který vždy vnímám jak v mlze, pokud vůbec) Jsem se rozběhla zpět na Nexus. Zasáhla jsme miniona, který mi stál v cestě a natáhla na tětivu šíp. Poslední věž mi samozřejmě zničili před nosem. Ale vyhráli jsme! Má první bitva byla vítězná.

V záři světel na naší oslavu jsem zapomněla na bolest ze smrti i na strach o svou čest při ( ne vždy povedeném) boji. Myslela jsme jen na další bitvu...