Příběhy, články, recenze

Veronis, život italské vlkodlačice..16. kapitola

  Při té zprávě, kterou Veronis nešťastně Francesce oznámila, se jí rozzářily oči. Veronis vše brala podle sebe a svého názoru, tudíž Francesčinu reakci nechápala. Seděly na lavičce v zahradách. Kolem nich nádherně kvetly bílé, růžové a rudé oleandry. Veronis na slunci zářily její žluté šaty. Byla ráda, že se oči Francesky tak rozzářily, přitom sama cítila smutek a zoufalství. Tohle už bylo přes čáru. To, že bude muset žít mezi šlechtici, to by tak nějak přijala, ale to že se bude muset před nějakou cizí šlechtou vystavovat, na to asi nebude mít sílu. A co když bude muset mít paruku?! To nepřežije, s parukou ne! Ale jak zná královnu a vizážisty, tak budou na paruce trvat. Veronis by nejradši ten diamantový prsten prodala, dala peníze vesnici a vypadla ze dvora, Francesku by vzala s sebou, protože je podle všeho nejspíš sirotek. Ale zase na druhou stranu, když vidí její rozzářené oči, jak běhá celá šťastná po zámecké zahradě, jak slunce ozařuje její úsměv...kvůli ní to zvládne, kvůli ní to vydrží. Přece jenom, Franceska měla horší život než Veronis, nebo aspoň trošku podobný. Nejspíš taky vyrůstala bez matky a byla velmi chudá...ale na druhou stranu by se nedokázala sama uživit, zatímco Veronis byla vždycky soběstačná, společenská a samostatná. Dokázala si poradit v jakékoli situaci, ale s touto si vážně neví rady. Ale pro změnu, když to udělá radost Francesce...

  Následující den probíhal (aspoň dle názoru Veronis) velmi ''tvrdě''. Královna Stefanie povolala učitele tance. Franceska z toho vyvázla snadno, protože to ještě byla malá holka. Ale Veronis byla už dospělá žena, takže se tomu nevyhnula. Učitel tance, který měl též paruku ale indigově modrý oblek, měl s Veronis mnohem větší trpělivost, avšak v něm Veronis viděla snobáckýho napudrovance který myslí jen na sebe.

,,A teď lehká otočka.'' byl už kapku vyřízený, ale nedal to na sobě znát.

  V tanečním sále, seděla na jedné z světlo hnědě polstrovaných židlí Franceska, stále ve svých modrých šatech, koukala se na Veronis. Na rozdíl od Francesky, měla Veronis na sobě světlounce zelené šaty ve stejném střihu jako byly žluté, s krémově bílými mašlemi, účes měla stejný, akorát ve vlasech měla místo žluté pentle zelenou.

,,Lehká jsem řekl,'' klidně jí pokáral, když do něj narazila ,,Jste dáma, tančete lehce jako víla a ne jako nějaká domorodkyně při nějakém rituálu!'' na toto Veronis jenom protočila oči a otočku zopakovali. Tentokrát se soustředila a povedla se jí. Konečně se dočkala aspoň malé pochvaly. Nebyl zas tak nepříjemný, možná i docela sympatický, ale to si Veronis nechtěla v žádném případě připustit, o šlechtě už má udělaný nějaký obrázek a jen tak nikdo jí ho nerozmaže.

,,Teď krok dopředu, krok lehce do strany a další otočka.'' pokračoval. Veronis to udělala, zjistila, že nemá cenu se s někým dohadovat. Čím dřív udělá to, co on chce, tím dřív bude mít klid.

  Ještě přidával několik kroků, otoček. Spolu s odříkáváním, omyly, kázáním, jim to zabralo asi hodinu nebo jen třičtvrtě hodiny. Po posledním kroku se jeden druhému ukloní.

,,Dobrá, to bychom měli...tento tanec obvykle trvá pět až deset minut, maximálně...záleží na druhu hudby a jak dlouho hudebník hraje. Teď to zkusíme na hudbu.'' na toto znovu Veronis protočila oči, ale tak aby ji neviděl.

  Znovu se jeden druhému uklonili, pár hudebníků, které si tam pozvala královna, začali hrát. A opravdu, tanec trval zhruba kolem pěti minut, tito hudebníci zahráli kratší verzi. Tanec opět ukončili úklonem. Učitel Veronis pochválil, že až na ty nedostatky ze začátku, což se ovšem stává každému kdo nikdy netančil, že je dobrá tanečnice. Veronis při té pochvale nevědomky trochu zrudla. Po tanci začala Franceska okamžitě tleskat. Tleskala jako bláznivá. A Veronis měla část učetní za sebou.

  E. J.

Pokračování...17. kapitola 

+4

Příběhy a povídky

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 20.09.2015   |   Zobrazeno: 566x