V pavučinách..14. kapitola

«Nejnovější články | Příběhy, články, recenze

Vytvořit blog | Nápověda

Byl to úžasný prožitek, viděla jsem Diova orla. Byla jsem štěstím bez sebe. Les byl čím dál hustější, zlaté paprsky slunce nádherně prosvěcovaly. V tom klidu jsem zaslechla zapraskání křovím a zašustění listů a trávy. A znova...mám pocit, že se kolem mě něco mihlo. Když už se to stalo potřetí, vytáhla jsem pouzdro. S kopím jsem se procházela lesem. Znovu kolem mě něco proběhlo. Něco jsem viděla v dálce ve stínu, vypadalo to na zvíře. Přímo přede mnou byl jeden sluneční paprsek, strčila jsem do něj své zlaté kopí a chtěla si zkusit posvítit, ale to už nebylo třeba. Nad tím zvířetem byl obrovskej sluneční paprsek, to zvíře byla laň. Opatrně jsem k ní šla, na mém kopí se leskl symbol zlaté sovy, tudíž se ke mně laň přibližovala víc. Byly jsme od sebe asi metr, když v tom se ozval hrozný řev a dupání. Laň sklopila uši a schovala se za mě. Tak to je fakt hustý. Mezi stromy jsem zahlédla mohutnou postavu, šlo to přímo proti mně. Mělo to aspoň tři metry. Viděla jsem ve stínu siluetu. Hlavu to mělo jako koleno. Laň se za mnou krčela a klepala se, zakníkala. Už jsem začala rozeznávat postavu...no ty vole, to je ''gorila''! Pěsti jako blázen! No co s timhle budu dělat, to fakt nevim. Na mě se sápal obrovský stín, stálo to asi pět metrů. Musela jsem polknout. Otočilo to na mě hlavu, vykřikla jsem. No potěš...to je kyklop!!! Bylo to něco hnusnýho. Naklonil se ke mně, já měla zavřený oči a uhýbala jsem pohledem. Očuchával mě. To ještě tyhle obludy existujou, jo?! No tak, to bude dobrý...pomalu jsem otáčela hlavu směrem ke kyklopovi. No fuj! To je ale ksicht! Otevřela jsem oči. Vydal řev, řval mi přímo do ksichtu. Byla jsem celá od slin.

,,Fuj!'' sundala jsem si jednu slinu.

,,Laň!'' řekl mohutným hlasem.

Podívala jsem se na něj nechápavě.

,,LAŇ!!!'' znovu na mě zařval a já byla zase od slin. To je prase hnusný a ještě mu smrdí z huby!

Podívala jsem se za sebe, laň se klepala mnohem víc a dívala se na mě hrozně smutně. Ale to nebyl výraz který mají štěňata, tohle bylo jako by se na mě díval člověk...ale tutově to byla laň, jenom se dívala takhle zoufale. Její srst byla tak hnědá a hladká, že i přes stín měla zlatavé odlesky. A mně už došlo co je to za laň. Pevně jsem držela kopí a vzpřímila jsem se.

,,Jen přes mou mrtvolu!'' pohodila jsem kopím v ruce. Na rukojeti se leskla zlatá sova.

,,Athéna!!'' zařval, popadl klacek a začal s ním mlátit kolem mě. Já jsem pochopitelně uhýbala. Jeho klacek a moje kopí se zkřížilo.

,,Ne!...'' odstoupila jsem dál od laně a vší silou jsem se ho snažila odrazit.

,,Sophia...'' doplňovala jsem a vší silou tlačila. Málem by mě zatlačil do země, pak se ve mě něco probudilo. Přidala jsem na síle a vší silou jsem ho odrazila, odhodila jsem ho o několik metrů dál. Nevim jak jsem to udělala

,,Dcera Hestiina!'' opřela jsem si kopí o rameno. Laň se mírně napřímila.

Kyklop se pomalu zvedal (co taky jinýho dělat s takovým tělem). Bral šutr do ruky...a sakra, teď půjde do tuhýho! Hodil ho po nás (když počítám i laň), natáhla jsem před sebe ruce, ve kterých jsem držela kopí. Kámen se rozbil na tisíc kousků. Neříkala náhodou Athéna, že je to z nezničitelného kovu? Kyklop se rozzuřil a vběhl proti nám. Tak teď jsme totálně v háji! Vrhl se na nás...měla jsem asi třicet centimetrů vysoko nad hlavou nataženou paži. Už byl u mě hrozně blízko. Z mojí ruky vyšla oranžovožlutá záře. Nevim jak jsem to udělala. Kyklop se do nás snažil buši pěstmi ale já asi kolem nás vytvořila nějakou ochranou bariéru. Prostě na nás nemohl. Zděšeně odstoupil několik metrů od nás.

,,Polyfeme!'' uslyšela jsem ženský hlas. Kyklop se otočil. Přerušila jsem bariéru.

Na velkém balvanu stála žena s rusými vlasy až po pas. Mířila na něj šípem z luku. Šíp pustila a trefila kyklopa do oka. Kyklop zařval, zapotácel se a letěl, z menšího kopce mezi stromy. Zvedla jsem jedno obočí. Pak jsem se podívala na ženu...měla na sobě zlaté okovy, krátké bílé šaty ovázané hnědým koženým páskem a na nohou měla hnědé vysoké boty. Laň přiběhla k ní. Na slunci se zlatě leskla její srst. Žena se s ní mazlila. Pak se podívala na mě.

,,Děkuji ti za záchranu mé posvátné laně.'' držela v ruce luk a šla ke mně. Laň šla za ní.

,,Mohu znát jméno zachránkyně posvátné laně?''

,,Sophia, dcera Hestiina.''

Vytřeštila oči.

,,Polobohyně? V tom případě jsme sestřenice...Artemis, bohyně lovu a Měsíce.'' spadla mi čelist.

,,Co děláš v lesích pod Olympem?''

,,Poslala mě sem Athéna, jsem prý vyvolená...mám zabít Arachné.''

Vytřeštila olivově zelené oči ještě víc.

,,Tak to už něco znamená...za záchranu mé laně, jsem ti nápomocná...pokud budeš potřebovat jakoukoli pomoc...stačí jen potichu vyslovit mé jméno...nebo stačí mě vyslovit v duchu.''

Podala mi ruku. Cítila jsem život, který z ní plynul. To je úžasný, že jsem se seznámila s další bohyní. Navigovala mě, jak se dostanu k doupěti. Pak když jsem se otočila, Artemis nikde, ani laň. Pokrčila jsem rameny a pokračovala v cestě.

E. J.

Pokračování...15. kapitola