Příběhy, články, recenze

V pavučinách..11. kapitola

  Seděla jsem na gauči a bezmyšlenkovitě koukala před sebe. Nic jsem nevnímala, byla jsem docela v šoku. No, kdo by nebyl, kdyby se dozvěděl pravdu o svém původu a co musí vykonat. Nikdy jsem nepocítila, že by mi něco scházelo, že by mě kousek chyběl. Cítila jsem se jako normální puberťačka, která žije jenom se svojí mámou. Nevim, kdy mi to chtěly říct, kdyby mě nekousla černá vdova a nezdály se mi sny o pavoučí nestvůře, tak bych se ani nedozvěděla, kdo opravdu jsem. To by mi to nikdy neřekly?! Jenom proto, že bych nebyla vyvolená nějakým označeným pavoukem?! A proč zrovna já, s arachnofobií musim jít do doupěte plném pavouků?! A co když se mi tam stane všechno, o čem se mi zdálo?! Bojim se toho, bojim se co bude dál. Na druhou stranu...je to hustý, že jsem viděla Athénu, bohyni moudrosti, vítězné války a spravedlnosti. A ještě ke všemu jsem jí viděla v její božský podobě. Už vůbec nevim čemu mám věřit. Všechno to bude jeden velký šok. Athéna vypadala zase normálně a zlatá socha sovy se opět leskla na krbové římse. 

,,Co bude teď?'' promluvila jsem potichu, oči jsem měla plné slz.

  Bála jsem se, co mi teď odpoví. Zvedla jsem hlavu, oči jsem měla zakalené od slz. Obě se na sebe podívaly a já hned věděla co to znamená. Sklonila jsem hlavu a dala slzám volnost téct. Annabelle vstala, posadila se vedle mě a oběma rukama mě chytla kolem ramen.

,,Sophio, lidé v Řecku umírají, Arachné si vyžádá deset obětí denně. Byla jsi zvolená, abys s tím něco udělala.'' snažila se mě Athéna uklidnit.

,,Vždyť já nic neumim..jsem nula a lůzr. Nikdy jsem se o tohle nezajímala a mám arachnofobii. Tak...proč zrovna já.'' zvedla jsem hlavu a dívala se Athéně do očí. Měla jsem ubrečený hlas.

,,Černá vdova se zlatým kroužkem vybírá ty pravé. Kdybys nebyla ta pravá, nekousla by tě.''

,,A co když je to omyl?''

,,Černá vdova se zlatým kroužkem se nikdy nemýlí.''

  Vzala jsem si obličej do dlaní a položila jej do svého klína, brečela jsem. Athénu očividně moje reakce znepokojovala. Vstala a někam odešla. Do pěti minut se vrátila a držela v ruce něco jako zlaté pouzdro. Stála nade mnou.

,,Tohle je moje kopí. Jenom je skládací, své božské dávat nebo půjčovat nemůžu, proto mi Héfaistos ukoval na mé přání druhé kopí. Které můžu půjčovat i dávat. Vezmi si ho, budeš ho potřebovat. A ať Arachné ví, kdo tě posílá!''

  Zvedla jsem hlavu, dívala jsem se na Athénu ubrečenýma očima. Stejné skládací kopí jsem držela v tom snu v ruce. Athéna měla ke mně pořád nataženou ruku, ve které držela kopí. Vzala jsem si ho.

,,Vyzkoušej ho, zmáčkni tu zlatou sovu, ale pozor...po zmáčknutí si radši dej kopí dál od těla.

  Stála jsem asi metr od ní a nedůvěřivě jsem se na ní dívala. Prohlížela jsem si pouzdro s kopím.

,,Pravý polobůh by měl vědět, jak s takovou zbraní zacházet.'' dodala.

  Dívala jsem se na ní ještě víc nedůvěřivě. Pak jsem v hlavě slyšela nějaký ženský hlas, který mi dodal nějak sebevědomí. Pohodila jsem si s pouzdrem v ruce a zmáčkla zlatou sovu. Bylo to jak od profesionála. Ani jsem kopí nedržela dál od sebe, bleskově se z pouzdra stalo kopí. Athéna se na mě usmívala.

,,Hestia ti k tomu dodala odvahu a sebevědomí. Promluvila k tobě. Annabelle to neslyšela ale já ano, protože jsem bohyně.''

  Bez Athénina povelu jsem sama zmáčkla ''tlačítko'' na rukojeti od kopí. Sama na mě dívala překvapeně. Už se nadechla, ale já jí přerušila.

,,V tom nemá prsty Hestia.!'' hodila jsem po ní kopí. Athéna mojí reakci nechápala. ,,Viděla jsem tyhle akce ve filmech, snažila jsem se to napodobit a celý tohle je nesmysl.'' popírala jsem, že jsem slyšela hlas. Athéna mi nevěřila. Otočila jsem se a měla namířeno ke vchodu.

   E. J.

Pokračování...12. kapitola 

+4

Příběhy a povídky

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 20.08.2015   |   Zobrazeno: 601x