Můj B.L.O.G

Život a smrt, díl 2. - Karma

Ayia!

   Zazvonilo na konec hodiny. On byl jako jeden z první, kteří už byli venku. 

Málem srazil učitelku. Ta za ním něco zařvala. Bylo mu to jedno. Musím to stihnout. 

Běžel rychlostí maratonce. Nebo rychleji? Běhání nikdy nebyla jeho silná stránka. 

I proto, když dorazil do zahrady, se musel chytit stromu, aby se nezhroutil. 

Několik studentů se na něj dívalo jako na šílence. Uslyšel dokonce jednu dívku:

Chápu, že nemá rád pondělí, ale až takhle?

Ten hlas znal. Byla to Ashey. Ale když se otočil, nikdo tam nebyl. Jako obvykle.

    Najednou dostal šok. Přímo před ním seděla ta dívka z novin a dívala se na něj.

Teď jí viděl mnohem lépe. Měla na sobě černé tričko, černou šálu, černé adidasky. A džíny. Černé.

Ale co bylo nejzvláštnější - rukavice sahající až za loket.  

Vlasy měla černé a byla hodně bledá, skoro až bílá. Stejně tak oči - Ty byli bezbarvé. 

Skoro ho to zamrazilo. Nevěděl, co říct. Mysli. Vedle byla lavička. Sedl si na ní.

Pořád ještě těžce oddychoval. Dívka na něj pořád civěla. 

Otočil se k ní a vytáhl kus novin. „Jak....uf.....mi.....tohle...uf.....vy-vysvětlíš?"

Teď na něj civěla ještě víc. A pak udělala něco dost divného. Otočila se z sebe a začala někoho hledat.

Jako vážně? Tak nejen Ashey, Lucas a Laila. Ale ještě ona si mě nebude všímat.

„Halo! Já jsem tady! T.A.D.Y.!", zařval na ní. Otočila se na něj a poprvé na něj promluvila. 

„Ty-ty mě v-vidíš? Sice je to z tebe cítit, ale...že by až takhle?"

Zamrkal na ní. „Co... prosím? Dit jsem se včera myl!... Kdo jsi?"

Následovala odmlka. „Nevím."

Odkašlal si. „Tak tedy. Ahoj nevím, já jsem David. Ale.. to podle mě není tvoje jméno. Jak ti mám říkat?"

„Jméno Karma", odpověděla.

„A ehm, něco víc? Cos myslela tím, že... bych tě neměl vidět."

Ukázala na fotku. „T-to jsem já, když, když  jsem ještě žila. J-jsem duch."

Rozhlédla se. „M-možná bychom to měli probrat někde jinde." David jí ale chytil za ruku.

Najednou jako kdyby něco problesklo. Skoro jako blesk.  Pálilo to, ale on stejně její ruku nepustil. „Prosím". 

Karma se na něj zadívala. Poté se jí vehnali slzy do oči a začala brečet.

Chudák ženská chcípla a ty jí ještě rozbrečíš. „Sorry... já nechtěl"

Naštěstí se na něj Karma usmála. „Tak přece jen jsi zvláštní. J-já... vypadáš, jako by ti nic neřekli."

„Já nejsem zvláštní. A oni mi něco měli říct?" Přikývla.

„J-jsem duch", řekla dotčeně,„takže dokáži rozpoznat osobu s magií - a z tebe rovnou vyzařuje."

„To proto ti tak hezky voním?" Karma si povzdechla. „Je to divné říct, ale... jop."

Otočila s na něj. 

„Řeknu to takhle. E-existují lidé s... nadáním. Magickým nadáním. Tahle škola je jimi přímo přeplněná.

Tedy, jak se to vezme. Jak kdo. Třeba jedna holka s blond vlasy a brýlemi, co stála támhle za rohem."

Trklo ho. „Moment, jakože... Ashey?" Karma přikývla. „Nějak tak jí nazvali. Z ní to vyzařuje."

Na chvíli se odmlčel. Musel si to přebrat v hlavě. Ashey a magie. Znělo to dost divně.„Pokračuj".

„Podle legend ale existovali i lidé s více nadáními, kteří se mohli učit i další.

První 4 byli nositelé elementů. Voda, země, oheň, vzduch. A ti další dva...

Byli jedni z nejsilnějších. Život a smrt. A-a já myslela, ž-že bys, že bys... To je jedno."

Přikývl. „Takže podle tebe mám uvěřit tomu, že moje ségra je McGonagallová?"

„Kdo je to McGonagallová? Ale stejně... divím se, že tě ještě nenapadli"..

    Najednou něco zašustilo v keři. Karma zůstala na rozdíl od Davida klidná. Zapískala.

Najednou jí do klína z keře skočil malý, zlatý retriever a začal jí olizovat tvář. 

„No kdo je můj pejsek. Dlouho jsme se neviděli. Pro pochopení - je to pes paní Pištové.

Někdy za mnou přijde, když pánička není doma. Říkám mu Kirby - jako Kerberus. Seznamte se.

Pes se na Davida otočil. „Nazdar debile."

Karma se začala na celé kolo smát. Bylo to vůbec poprvé, kdy se usmála jinak než smutně. 

David se naopak na psa díval dost zaskočeně.

„Ono to...mluví." Karma zavrtěla hlavou. „Vypadá to, že jeden z tvých talentů je mluvení se zvířaty. 

Přikývl. „A já zase doufám, že je to umění střílet zvířata. Protože tenhle malý pejsek si to zaslouží!!!

Pes se ohradil. „Jen jsem řekl pravdu, nic víc",odpověděl mu Kirby a skočil zpátky do trávy. „Už musím."

Karma položila Davidovi ruku na rameno. „To přežiješ. Vím, že je to pro tebe těžké zjištění, ale to zvládneš."

Podíval se na ní vražedným pohledem a ona se usmála. „Btw, nepůjdeme ke mě domů?"

Přikývla a spolu vyrazili. „A... co to je to btw. Nějaký kod." Usmál se. „Cestou ti to vysvětlím."

    Po nějaké době došli k Davidovi před dům.

„Můžeš se trochu poohlédnout... ale né daleko." Poté začal hledat klíče ve své tašce. Tady jsou.

Najednou uslyšel výkřik. „Pomoc!" Patřil Karmě. Rozhlédl se. Nikde jí neviděl. Jakoby mizela.

Zase uslyšel výkřik. Vycházel z druhé strany domu. Rozběhl se tam.

Doběhl na místo. A v tu chvíli uviděl něco, co opravdu nečekal. 

Jestli chcete něco podobného, je to jen na vás.

Namárië. 

+10

Příběhy a povídky

Autor: Akalik   |   Publikováno: 04.03.2017   |   Zobrazeno: 707x