HryProDivky.cz
SS - dva světy, jedna cesta 1.
Ayia!
Je tu nový příběh. A je mi jedno, jestli se vám bude líbit ( ano, jsem zlá ). Jdeme na to.
Hvězdy prosvítali tmou. Bylo jich tu hodně. Proto se také těm lesům Elenillonské, hvězdné. Byla to nádhera. Dnes na to ovšem nebyl čas. Les tu byl pro všechny. Pokud jsi nepřestoupil hranice. Tam tě čekala ona.
Povídalo se, že je to nestvůra. Málokdo se z toho lesa vrátil živ. Jen vybraní. Pravda byla ovšem jiná.
Lunara vzhlédla vzhůru. Je hvězdná strážkyně. Potomek jejich předků. Ti měli ohromnou sílu.
Důkazem byla svatyně uprostřed hranic, lesa. A ona jí hlídala. Před čímkoliv.
Dnes se tu ovšem něco dělo. Podívala se na svoje vlasy. Svítili. To dělali jen, když poblíž něco tu je. NĚCO tu je. Zaposlouchala se. Naposledy slyšela tento zvuk před lety.
Když tu byla temnota. Byla jedna z mála, která o tom věděla. Tím víc jí to znepokojovalo.
Detra, zachránkyně světa, polo-člověk, neboli její sestra byla daleko. Docela se od ní lišila. Přece jen připomínala víc člověka. Máš to tu ochránit, napomenula se. Zvedla svojí zbraň. Rozběhla se na sever k svatyni. Byla zviklá běhat. Bylo to krásné. Po třetí v životě se ale začala bát. To ticho.Na konci jí něco zastavilo.
Mrtvola zvířete. Rozsekaná mrtvola. Uskočila a vystřelila. Něco se na ní totiž dívalo. Přinutila se usmát.
Zase se setkáváme.
Monstrum.bylo asi 2 metry velké, vyzáble a připomínalo rozzuřené kuře. Hodně rozzuřené. Jela na oku jizvu. To jí zarazilo. Přesně tuhle udělala před lety té samé příšeře. Ale ta už bylo dlouho mrtvá.
Temnota byla poražena. Tak jak.. Vzpomínka na ty doby jí víc než jen děsila. Všechno málem zničila.
Instinkt jí radil, aby se nehýbala. Monstrum ( nebo taky Bety ) se mezitím otřepalo a postavilo na nohy.. Zařvalo to. A to silně. Tohohle kdysi byli miliardy. Sta-miliardy. Jeden je nic. To se ovšem mílila. Vyrazili proti sobě. Lunara ho sekla do nohy. Najednou ucítila bolest. Krvácela jí ruka. Ale až moc se zdržela.
Rychlá rozhodnost jí ovšem zachránila. Monstrum zařvalo a začala se rozpadat v prach.
Zbystřila a ladně přešla ke svatyni. Najednou jí oslepila záře. Portál. Přesně ve středu. Byla to fialová záře z hvězd. Dotkla se ho. Něco jí říkalo, ať tudy jde. Hvězdy se najednou silně rozzářili. Usmála se a vzala zbraň pevněji do ruky. Dobrodružství? Poté vkročila do portálu.
Ačkoliv byla strážkyně, ještě nikdy necestovala dimenzemi. Byl tu hodně velký ruch. Nakonec se vypotácela z portálu. Zastavila se. Až moc velký ruch. Vzhlédla nahoru. Tohle nebyla Bety. Ani temnota. Řítila se na ní obří, řvoucí věc. Bylo to všude kolem ní. Řvali a rychle se pohybovali. Nad ní se tyčili obří kvádrové kameny s něčím jako okny. Tak na tohle puška asi stačit nebude.
Jestli chcete něco podobného, je to jen na vás.
Namárië.
