Můj B.L.O.G

Z deníšku psychopata - 2.

Ayia!

Milý deníšku

Chci se ti svěřit, jak vypadá můj normální den ( spíš ráno ). Děje se to ho hodně:

5:57 - Ráno. To ticho je... zajímavé. Jakoby pod vodou. Už ho ani nevnímám.

Podívám se na budík. Ještě 3 minuty. Zbytek se převaluji. Často mě potom bolí celé tělo.

6:02 - Převlekem se před skříní. Džíny a nějaké triko na sebe. Všichni spí, takže není důvod zavírat dveře. A ještě učesat vlasy, dodělat úkoly - a hlavně, podepsat. Jinak váš půl hodinový úkol neuznají. To ani nejde, dopsat si ve škole úkol, když je hned na 1 hodinu. Ale co. Většinu stejně udělám přes den.

7:32 - Vyjdu z... jak se tom říká? Budova? Spíš z domu. Nadechnu se čerstvého vzduchu. Všimnu si malé mlhy kolem své pusy. Pára. To už je taková zima? Mě bylo docela příjemně. Nechápu, jak všichni můžou být tak nabaleni. Pomalu vyjdu na cestu. Mám to od školy jen pár metrů. Tak proč spěchat?

Sedím ve třídě. Místo mám první lavice blíž k oknu ( levá strana, ne pravá... hm, nevím ).

Ticho. Měla bych si toho víc vážit. Za chvíli ho vymění řev. Máme test? Ne, je úterý. Takže to je... angličtina. Tu mám ráda. A jsem tam s ní. Jako obvykle jí vyhlížím. To je.. ne, není. Zakleji. Ta tu chyběla.

Menší postava, hnědé vlasy ( culíky nejčastěji ), a usměvavá. "Ahoj", projde jakoby nic. Proč nechybí?

Musím se usmát. Jen já znám pravdu. Její šílený pud. Nemá ráda samotu. Ona se jí bojí.

Chce být ta šílená, ta, kterou nikdo nemá rád, mít přátele navždy.... Být jako hrdina ve filmu.

Ale to jí moc nejde. Šílenost možná. Navenek. Ale mě se neschováš. Nijak jí nemám v lásce. 

Už nějakou dobu dokáži rozeznat lidskou povahu. Stačí ho jen slyšet, vidět. A jí jde obojí až moc.

Minuta, dvě... Ach, konečně. Crystal ( "ona" ) k ní běží a chystá se jí uškrtit. To dělá často. Moc často.

Má pupínky, vlasy střední délky s lupy. TO je mi jedno. Je... krásná, až se za to stydím.

Je to můj asasín, moje sousedka v lavici, přítelkyně, často i opora - a JÍ bych neublížila. Nikdy.

Jsem zvyklá říkat lidem 2 slabikami... takže ona je Doma. A já Tara. Ona Crystal, poté další a další.

Zamávám na ní a ona mi to oplatí ( nebo se spíš pokusí - mávat při škrcení není snadné ).

Nemám ani šanci si s ní promluvit. Pořád je u ní. Ale najdou se chvíle. Angličtina nás zachrání. 

Ano, zachrání. Crystal půjde pryč. Konečně oddech. Ani jednu to fakt nebaví. A já jsme za to ráda.

Samosebou jsou ve třídě i další... třeba Pavel. Pro ní alespoň jeden normální kluk. 

Často si jí někam odtáhne a povídá si s ní. A taky často je o Domu tahanice ( a to doslova ).

A pak další... ale nikdo si mě nevšímá. Škoda. Já jich totiž jo a hodně. A co takhle jejích anime verze?

             Crystal                                             Doma                                                    Pavel                         

Bývalá přítelkyně. Naštěstí.                Kratší vlasy a je to ona.                        No, podoba by tu byla.

Je jich hodně. Ale pro mě je hlavní ta uprostřed. Nenávidím jí a zároveň... je to přítelkyně psychopata ( mě ).

Milí deníšku, už budu muset končit. Ale slibuji, že toho napíši víc. Hlavně příhody. Tak zatím.

Jestli chcete něco podobného, je to jen na vás.

Namárië.

+6

Příběhy a povídky

Autor: Akalik   |   Publikováno: 06.11.2016   |   Zobrazeno: 881x