HryProDivky.cz
Můj B.L.O.G
SS - The Rake
Ayia!
Muž seděl na židli. Oči měl vyschle. Byl pohublí. Jak by taky ne. Už 5 dní nespal. Bylo 5 hodin. Za chvíli bude večer. Už nikdy víc. Prohlédl si před sebou dopis. Vzal ho do ruky a začal si ho číst.
Milá Linnie.
Tohle se nikdy nemělo stát. Omlouvám se. Ale nebuď naštvaná. Dovol mi, abych ti to vysvětlil. Tu noc, kdy to začalo. Možná potom pochopíš, jakou bolest prožívám. Už to nevydržím.
Ležel jsem v posteli. Bylo 3.května, 23:00. Jak víš,vrátil jsem se z Tanzanie.
Bylo pozdě. Tašku jsem hodil na zem a spadl do postele. Najednou jsem něco uslyšel.
Šustění. Ale nebylo obyčejné. Někdo plížil. Ale já byl moc unavený. Únava ale přešla hned. To nebyli kroky.
Nemohl jsem se pohnout. Zamrazilo mě to. Zloděj? Nevím. Raději zůstanu ležet. Chvíli nic.
Nepohodlně jsem si opřel hlavu. To se mi stává často. Otočím jí. A dostanu šok. Celé tělo my ochrne. Strachem. Dívají se na mě dvě velké, hluboké, černé oči. Nelidské.
Dívá se to na mě. Čekal jsem, co se stane. Nic. Čekal jsem, kdy se to na mě vrhne a roztrhne mě to. Celou noc jsem nespal. Ještě teď je vidím. Myslel jsem, že to bude to nejhorší v mém životě. Ale míli jsem se. S konce dnem přišla další noc...
Druhý den.
Jdu zase do postele. Nikomu jsem to neřekl. Jen kolegovy a ten se mi vysmál. Možná se mi to zdálo... Ujdu pomalu. Zastavím se. Stále slyším kroky. Jeho kroky. Je to za mnou. Postel je 4 kroky ode mě. Ale jestli se pohnu, bude po mě. Není kam utéct.
Rychle se rozeběhnu, skočím do postele a natáhnu se sebe deku. Stihnu to jen tak tak. Něco mě řízne do zad. Ucítím, jak mi teče krev. Vyskočí to na postel a zařve mi to do ucha. Ten křik je nervy drásající. Ztichne. Chvíli nic. Pak ucítím jeho dotek. Je studený a vlhký. Dostanu šok. Ta ruka je od krve. Ale né mojí. Začnou mi téct slzy. Raději bych byl mrtvý. Ale zároveň se toho bojím. Smrt od něj by byla strašná. Nehýbu se. Mám pořád otevřené oči. Vidím ho přímo před sebou.
Vypadá jako glum. Ale není. Je to něco zvráceného. Je to něco.... jako ta nejhorší noční můra. Ale není to sen. Začne to něco mluvit. Je to jako rána elektrickým proudem. Moc mu není rozumět. O to horší to je.. Pamatuji si tam slova. Ty oči. Všechno. Bál jsem se po ránu pohnou. Našel jsem zdi od krvavých šmouh. Vše bylo zničené jako po hurikánu. Sežralo mi to všechno. Hlavně maso. Až na kost. Ale bude to chtít víc. Záda mám úplně rozseká. Bolí to. Bojím se to ale někomu říct. Raději bych omdlel. Ale já vím, že tu je. A vím co se stane, když zavřu oči...
Další dny to jde stejně. V práci mě chtěl šef vyhodit. Místo toho se ale vyděsil. Mě .Ještě teď se vidím v zrcadle. Jsem jako přízrak. Nemůžu spát. Bojím se. Stále tu je. Vím to.
Už to nevydržím. Proto to musím udělat.
Pošli ty další dvě Williamovi a Rose. Miluji tě.
Má nejdražší Linnie,
modlím se za tebe.
Sbohem.
Odloží dopis. Pomalu přejde k oknu a otevře ho. Toto je konec. Vysvobození. Konečně. Zavře naposledy oči. Poté se odtrhne od země a skočí.
Fakta: Prý existuje člověk, který napsal Linnie. Ty dvě poslední věty ( bez toho Sbohem ) jsou opravdové. V roce 1964 spáchal sebevraždu. A The Rake je za vámi a dívá se na nás.....
Jestli chcete něco podobného, je to jen na vás.
Namárië.
