HryProDivky.cz
Můj B.L.O.G
Magical. - část 5.
Ayia!
Podivné chování 1/2
Přestávka. Ela už toho měla plné zuby. Nebo spíš obličej. A ještě tohle. Co má tohle všechno znamenat. Podívala je doprava. Seděla tam Lenka a četla si. Všimla si ovšem jejího pohledu, usmála se a přisunula se blíž. Ela se raději odsunula. Lenka se přisunula. Ale Ela se oddálila. Její přítelkyně toho už měla dost. "Je všechno ok? Jo", zalhala Ela. Něco jí totiž říkalo, že to není dobry nápad. A pak se to stalo. Lenka k ní natáhla ruku a dotkla se jí. Ela myslela, že omdlí. Bylo to jako bodnutí rozžhaveným kovem. Spadla ze židle. Lenka jí chtěla pomoc. Zadržela jí, "Napočítej do tří. Je to v pohodně, ok? Jen to bylo přesně do palce. A-ale dobrý." Zazvoní. Ela si rychle sedne. Nejenom protože mají dějepis. Všechno je to tak rychle.
Učitel zabouchl dveře a rázným krokem přešel ke katedře. Ela myslela, že jí trefí. Zkoušení. Jak na to mohla zapomenout. Prosím, prosím... Rozhostí se ticho. "Petr, Leona k tabuli". Vydechla. Sláva. Petrovy to docela šlo. 2. Byl přitom až roztomilí. Ela si vlepila facku. Co to říká? Ale sladký byl. Přišla na řadu Leona. Učitel jí pokynul a ona spustila. Mluvila plynule, až příjemně. Ela usínala. Rozhlédl se po třídě a hned se vzbudila. Učitel seděl na židli ( to dělal 5 za hodinu ) nohy měl na stole a hlavu si podpíral rukami. Sladce se usmíval. Zbytek třídy dělal jakoby totéž. Ela dělala, co mohla, aby zůstala při vědomí. Najednou se otevřelo okno a dovnitř vlétli listy, A Leona stále mluvila. Ela na ukázala přitom na třídu. Mlžný opar ustál a všichni se jakoby probudili z transu. Leona se rychle posadila. Vyměnili si přitom s Ela pohledy. Učitel nikdy neusínal. A tohle bylo moc. Učitel se mezitím probudil posadil Leonu z jedničkou a hodina pokračovala. Vypadal velice, rozrušeně? Snad víc než to. Zapnul jim přednášku na interaktivce. "Týno, vypneš prosím světla?" Týna přikývla. Ela si všimla Niny. Ta až zuřivě něco hledala. Mikinu. To je jí taková zima? Klac. Tma. Nina si rychle nahodí kapuci. Učitel zavrtí hlavou. Ale dovolí jí to. Nina si oddechne. Jen na to, že je den, je tu až moc tma. Hlavně v koutech. Dost, řekla si Ela. Asi jsem jsem spadla na hlavu. Ale to už dávno. Klid pátek.
Přestávka. Alex se konečně mohla hýbat. Sedět a nic neděla, to nebylo její. Šťastně zamávala na Elu. Ta se ovšem moc šťastně netvářila. Spíš... že se bojí. Ťukla do Lenkyˇs Věrou. "Není ji nic? Chová se... divně. Takhle už od rána. A hlavně na nás. Něco... hm. Ani nevím", okomentovala to Věra. "Ela je všímavá. To jediné můžu dodat". A Věra měla pravdu. Až moc všímavá. Do třídy vešla nějaká holka. "To bude ta z 8.C. Má si tu dopsat test. Prý aby měla klid. Dívka byla střední výšky, blond vlasy a na tváři šibalský úsměv.
Úkoly, testy... aneb. matika od ředitelky. Zrovna jeden test psali. Docela jí to šlo. Jen ta 4.... Ale už také zvládla a začala si žužlat pero ( měla to ve zvyku, pro retardy to na psaní! ). Pšt. Ela se otočila. Nikde nikdo. Pšt, to já Týna. Jaká je odpověď na 2? Prosím. Ela se otočila k Týně. Už chtěla něco říct. Ne, ticho. Jakože pomysli na to. Polkla. Ehm, 28 km? Vynásobíš to 3,6. Týna se na ní usmála. Telepatie. Ela myslela, že jí trefí. Takže jedna telepatie druhá... hele, neodposlouchávej mě! Hm, sorry. Mezitím se učitelka za začala vybírat. Ela se zvedla.... Ale jakoby se nemohla pohnout. Něco jí bodalo v zádech. Šáhla si na ně. Strnula. Měla ruku od krve. Klopítla. Oči se jí zavírali. Spadla na podlahu. Poslední, co zaslechla, bylo volání někde z dálky.
Učitelka rychle přiběhla k Ele. Nehýbala se. Odběhla k telefonu. Najednou se ozvala Týna. "Hele, neměla náhodou rozříznutý prst? Nemá ani škrábanec. A nemá mít krev?" A opravdu. Nikde žádná krev, stopy po říznutí, nic. Ředitelka se přidržela stolu. "Zavolejte Quizhiga. Hned!".
Uf. Konečně. Jestli chcete něco podobného, je to jen na vás.
Namárië.
