HryProDivky.cz
Lucka.cz's blog XD
Lucčin příběh - novinka (1)
Jsem obyčejná 11tiletá holka jménem Lucie, ale všichni mi říkají Lucko. Bydlím v jednom městečku na hranici se Slovenskem v našem malém rodinném domečku. Mám to tu ráda. Mám tu rodinu, do níž počítám mamku, taťku a sebe (jsem jedináček, takže sourozence nemám), školu, kamarády, zde je můj domov.
Jednoho červnového krásného letního odpoledne jsem šla domů ze školy, měla jsem výbornou náladu a ani ve snu by mě nenapadlo, že tohle je jeden z mých posledních dnů strávených tady. Když jsem přišla domů, nebylo však všechno jako obvykle. Mamka s taťkou byli doma, to mě zarazilo. V této době jsou obvykle ještě v práci. Oba seděli u stolu a o něčem diskutovali. Když si mě všimli, mamka mi rukou naznačila, abych šla za nimi. Odložila jsem aktovku a posadila se vedle ní.
„Co se děje?“ zeptala jsem se.
„Víš, musíme ti něco říct. Už dlouho o tom s tatínkem přemýšlíme a měla by jsi to vědět taky.“ Řekla mamka.
„O co jde?“ ptala jsem se dál.
Táta mi to sdělil stručně: „s maminkou uvažujeme o změně bydliště.“ Na tváři mi ztuhl úsměv.
„To jako že se budeme stěhovat!?“ vyjekla jsem. „Mám to tu ráda, nechci bydlet jinde!“
„No tak holčičko…“ mamka se mě snažila uklidnit „Ještě to není jisté, ale máme vyhlídnutý takový pěkný byt v Praze. Měla by jsi tam větší pokoj a…“
„Ne! Je mi jedno, jak velký tam budu mít pokoj!“ vztekala jsem se. „Co moji kamarádi? To mám prostě odjet a vykašlat se na ně?“
„Tak a dost!“ zastavil debatu táta. „Takhle na nás křičet nebudeš, prostě se budeme stěhovat a basta!“
Zvedla jsem se ze židle a utíkala do svého pokoje. Zamknula jsem se a padla na postel. Začala jsem brečet. Copak je fér, aby mi rodiče takhle zkazili náladu a pak mě donutili opustit domov? V tu chvíli jsem je nesnášela.
