Šílený život Molly 5
Ahojky!
,,Molly,vstávej.Přijdeš pozdě na tábor!" vzbudí mě děda.
,,Kolik je hodin?"ptám se.
,,Sedm." odpoví.
,,Teď už ale musíš fakt vstát babi ti dělá snídani."
Roztáhne závěsy a do pokoje táhne silné slunce.
,,Dobré.Pro dobrou jezdkyni dobrá snídaně.Nech si chutnat."řekne babi.
,,Dobré,zase tak dobrá nejsem dva roky jsem nejezdila." řeknu.
Až dosnídám,vyčistím si zuby a převleču tak si zapletu cop.
Samozřejmě krátý copík co sahá jenom po ramena. Až ho dopletu ve dveřích se objeví dědoušek.
,,Tady Molly,tento ruksak jsme ti pořídily k narozeninám které máš 3.9. ale my tě už neuvidíme a nyní ho využiješ na pití,blok,tužku a svačinu.A odpoledne budeme oslavovat to si piš!" řekne děda a usmívá se jako andílek.
,,Děkuji." poděkuju.
Ruksak je červený a je na něm bílá mašle.Vypadá trochu vánoční ale je krásný.Je plyšový.
Babi mi dá do termosky šťávu a do ubrousku chleba s máslem a šunkou.
Dám to do ruksaku. Obuji si modré kotníkáče a do batohu strčím blok,tužku a červené sandály na suchý zip. Pak jdu na autobus který jede kousek od příměstského tábora. Pak dojdu 200 metrů pěšky a vítá mě mladá holčina s modrými oči,hnědými vlasy svázané v copu. Fascinuje mě její fialový melír ve vlasech.
,,Všechny Vás tu vítám na našem koňském táboře.Jmenuji se Nikol a je mi 18.Budu tu asistentka a pomocnice.Vedoucí za chvíli dorazí." řekne Nikol.
,,Dobrý den,Nikol." řekneme.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ