DEPRESE – KDY VYHLEDAT ODPORBOU POMOC?
Varování: Zbytečné diskuze nebudou rozvíjeny autorem, a tudíž si je budou čtenáři v komentářích regulovat sami bez mého přičinění
Deprese je jedním z problémů, kterého v posledních letech přibývá, a lidí trpících depresemi navíc často od velmi nízkého věku je pořád víc a víc.
Kromě toho ale ve společnosti pořád přetrvávají jistá stigmata a hojně kolují mýty o lidech s psychickými problémy, kterým spousta lidí věří.
Například, že lidé s psychickými problémy jen touží po pozornosti, že jsou moc zhýčkaní, moc se řeší, moc si to berou, hrají to, využívají psychické problémy, aby mohli být lidí a mít úlevy…Je toho hodně.
Takže tu máme neustále zvyšující se počet lidí s depresí, do toho všechny tyhle stereotypy, a aby toho nebylo málo, ještě nedostatečné kapacity.
Dostat se k psychologovi nebo psychiatrovi je dnes téměř nemožné, pokud už k nějakému nechodíte dlouho…
No, pojďme si říct, kdy je třeba se obávat, a kdy je opravdu třeba situaci řešit s odbornou pomocí. Nejsem sice ani doktor ani psycholog, ale sama jsem léčená už od dětství, a hodně jsem se o tohle téma zajímala, i tak jsou tohle čistě lidské poznatky, a můžete se mnou nesouhlasit nebo mé informace doplnit.
DEPRESE X ŠPATNÁ NÁLADA
Zatímco špatná nálada a podrážděnost, třeba i několikadenní, není vážný zdravotní problém, deprese je nemoc. Je to nemoc stejně jako třeba chřipka, akorát jí nezpůsobují viry, ale nerovnováha látek v mozku, a přestože se psychickým nemocem říká také duševní nemoci, jsou to vlastně pořád nemoci těla, protože je způsobuje právě mozek nebo nerovnováha určitých hormonů v těle. Z toho důvodu je nesmysl se na psychická onemocnění dívat jako na slabost, rozmazlenost nebo touhu po pozornosti, protože se skutečně jedná o zdravotní problémy.
Bohužel, u nás jsou na všechno tabulky, a abyste mohli být diagnostikováni s depresí, musíte ji mít v kuse po určitou dobu a vykazovat určité příznaky. Problém ale je, že tyhle věci se projevují strašně individuálně, a také na ně každý jinak reaguje a vypořádává se s nimi jiným způsobem. Deprese ani jiná psychická nemoc bohužel není chybějící noha, aby byla na první pohled vidět, a i když mluvíte s člověkem s depresí nebo třeba i schizofrenií, nemusíte to vůbec poznat.
Nicméně deprese je stav, kdy trpíte onou špatnou náladou, smutkem, silným stresem nebo pocitem naprosté vyhořelosti nějakou dobu, anebo když se to vrací. Třeba několikrát týdně na den nebo dva, a máte to takhle delší dobu.
Deprese také NEMUSÍ mít žádný důvod – můžete se tedy cítit takhle mizerně, i když se vám neděje nic špatného nebo se vám dokonce daří. A to jí odlišuje od špatné nálady, protože ta je obvykle něčím způsobená. Jasně, někdy se prostě probudíme rozmrzelí, a nic nás ten den nerozveselí. Ovšem deprese samotná je buď způsobena nějakým vážným důvodem – úmrtí v rodině, rozchod, šikana ve škole, vyhazov z práce, nemoc – anebo právě žádný důvod nemá, a vy sice nemáte důvod se cítit blbě, ale cítíte.
Se špatnou náladou vám také často pomůže nějaká dobrá zpráva, úspěch nebo oblíbená činnost, zatímco na depresi tyhle věci obvykle moc nezabírají.
Že máte depresi tedy můžete poznat takto:
• Děje se vám něco hrozného, a vy jste z toho už dlouho úplně v háji, a prostě se s tím nedokážete vypořádat a čelit tomu, nejde s tím nijak bojovat.
• Nic zlého se vám neděje, ale stejně se cítíte hrozně, jste smutní, vystresovaní, bez nálady, a téměř nic vás netěší, a nerozveseluje
• Jste daleko plačtivější, brečíte kvůli každé blbosti nebo jen tak, nebo naopak nejste schopni normálně projevit emoce, nebo můžete být hodně podráždění, až agresivní bez většího důvodu
• Nic vás nebaví, do ničeho se vám nechce, v ničem nevidíte smysl.
• Jste pořád unavení, buď byste furt jen spali nebo naopak nemůžete usnout
• Máte divné sny a noční děsy
• Snižuje se vám sebevědomí
• Nemáte na nic a na nikoho náladu
• Trvá to déle, než dva týdny v kuse nebo se to stále dokola vrací
• Máte problém o sebe pořádně dbát
• Ztrácíte chuť k jídlu nebo svůj smutek naopak zajídáte
• Máte pocit, že to snad nikdy nepřejde, a že nevíte, jak s tím budete žít a fungovat
• V nejhorších případech se mohou objevit myšlenky na sebevraždu
• Jste ve stresu, z toho vás může bolet hlava, břicho, můžete z toho mít průjem nebo zácpu, bolesti zad, křeče, zimnici, migrénu nebo i zvracet
• Tyto stavy se objevují z ničeho nic, bez důvodu, a jsou velmi těžko zvládnutelné
Deprese se projevuje každému trochu jinak, někdo vyloženě propadá záchvatům smutku, někdo z ní může být emočně otupělý a zažívat pocity prázdnoty, zatímco někdo ji má spojenou s úzkostnými stavy a tvz. nervama úplně na dranc.
Také jí každý nese jinak, někdo, kdo ji má třeba už dlouho, a nějak se léčil, už třeba trochu ví, jak ji zvládat, a má na to svůj krizový plán, někoho zase může úplně pohltit, a nedokáže s ní dělat nic. Někdo se s ní vyrovnává tím, že se zcela uzavírá, někdo se jí naopak může snažit přebíjet a maskovat za každou cenu.
Takový člověk může dokonce působit energicky a šťastně, a snaží se za každou cenu být aktivní, komunikovat a zůstat v provozu, aby si nikdo ničeho nevšiml. U takového člověka je těžké vůbec poznat, že uvnitř trpí, ale citlivější lidé si můžou všimnou, že je jeho úsměv hraný a jakoby kamenný, že mu přeskakuje hlas, a že navzdory tomu, že je aktivní, působí vyčerpaně a roztěkaně, popř. že chvílemi odchází stranou ( aby druzí neviděli, že se trápí, a aby mohl dát v soukromí prostor svým emocím.)
Deprese má také různé fáze, od lehké, kdy právě ,,jen“ dlouho přetrvává hodně špatná nálada a rozmrzelost. V této fázi je člověk schopen fungovat, ale svádí vnitřní boj se špatnými pocity, necítí se dobře, je snadněji rozhoditelný a vyčepratelný, a do činností se musí často nutit a hodně se sebou bojovat, aby zvládal. Může mít právě somatické příznaky, jako nevolnost, zimnice, průjem, bolesti hlavy nebo zad. Obvykle jsou potřeba léky.
U středně těžké deprese už člověk vše nezvládá, dělá mu problém chodit ven nebo vycházet z domu, je nesmírně obtížné se soustředit a udržet si nějaký nadhled nad svou situací. Člověk může mít potřebu si ublížit ( a z daleka ne jen řezáním atd, může se například vnitřně linčovat a nadávat si – prohlubovat negativní pocity ke své osobě nebo si odpírat některé věci, co má rád nebo které potřebuje – i to je určitá forma sebepoškozování), můžou ho přepadat myšlenky, zda by nebylo lepší tu nebýt, a pocity, že se to nedá zvládnout.
Při těžké depresi člověk přestává zvládat úplně všechno, včetně péče o vlastní osobu, náročné je už vůbec to vstát, umýt se, vyčistit si zuby. Škola, práce, koníčky, rodina, o to všechno už se člověk nedokáže starat, a často ani není schopen vylézt z domu, či dokonce mluvit. V této fázi může mít člověk dokonce zkreslené představy o realitě a zkreslené vnímání času, a bez hospitalizace to většinou nejde.
KDY TEDY VYHLEDAT ODBORNOU POMOC?
I když trpíte depresí, neznamená to hned, že se musíte nechat zavřít na psychiatrii. To je nutné ve chvíli, kdy to nezvládáte doma, a kdy už ambulantní návštěvy lékaře a braní léků nestačí. Nutné to může být také v případě, kdy se nedaří vám léky vhodně nastavit doma nebo kdy jste po nich ze začátku natolik otupělí, že nemůžete chodit do školy nebo do práce.
Rozhodně byste ale měli depresi řešit, protože to není standartní stav, je to nemoc, která lze do jisté míry celkem dobře léčit. Nejlepší je chodit k psychologovi i psychiatrovi a k tomu brát léky, ale málokdo se dnes k terapii dostane. Nicméně zkusit si najít alespoň psychiatra, který vám bude dávat léky, a trošku si s vámi promluví, byste měli za každou cenu, protože depresi často neporazíte sami.
Minimálně na nějakou dobu budou nutné léky nebo terapie nebo oboje. Odbornou pomoc byste měli vyhledat ve chvíli, kdy vám deprese zasahuje do života a brání vám v běžných denních záležitostech. Jakmile vám to obtěžuje život a brání normálně fungovat, je třeba to řešit. A nezáleží na tom, zda zapadáte do tabulek nebo jak se tváříte na veřejnosti, nebo jak zdánlivě skvělý život máte. Prostě pokud se už dlouho cítíte mizerně, a nedokážete to sami zvrátit a zastavit, je třeba odborné pomoci.
A jak řešit tu špatnou náladu?
Špatná nálada sice není deprese, a není to nemoc, i tak ale může potrápit, zvlášť citlivější a náladovější jedince. Člověk může mít pocit, že potřebuje pomoct, i když netrpí depresí, a může mít potom vztek, pokud mu nikdo pomoct nechce, a shazuje jeho problémy ve srovnání s těmi, co mají skutečné psychiatrické diagnózy, a i tohle vede k rozdělování společnosti a stigmatizaci o lidech s duševními poruchami. ( JE KAŽDEJ ŘEŠÍ A VYCHÁZÍ JIM VSTŘÍC, A MNĚ SE POMOCI NEDOSTANE, NA MĚ SE KAŠLE)
Je třeba si uvědomit, že i bez diagnózy v papírech máte právo se cítit špatně nebo mít problémy, a máte právo na to, aby vás někdo vyslechl. Vaše problémy by nikdy nikdo neměl zlehčovat, protože v tomhle ohledu máme všichni zcela jiné vnímání, a to, co je pro jednoho nic, druhého položí.
Ale zároveň byste se v tom stavu neměli cíleně udržovat. Babrat se v tom, prohlubovat si špatné stavy, myslet jen negativně, všímat si jen negativních věcí a neuvědomovat si všechno dobré, co v životě máme, utápět se ve smutných písničkách a sledovat depresivní příspěvky na soc. sítích není nejlepší nápad, pokud se chcete cítit líp. Možná si tímto způsobem trochu vylejete srdce sami před sebou a získáte pocit, že v tom nejste jediní, ovšem sama můžu říct, že psychika dělá hodně, a člověk si skutečně dovede nepříjemné až depresivní stavy přivodit i sám. ( né že by si za to úplně sám mohl, někdy to nedělá ani vědomě, nicméně i to se může stát)
Pokud se prostě máte blbě, zkuste pořešit příčiny. Jasně, některé okolnosti změnit nemůžeme, ale je dobré si uvědomit, co všechno za naši blbou náladu může, a všechno, s čím něco udělat můžeme, tak s tím něco začít dělat. Protože hodně věcí si vyřešit můžeme, pokud opravdu chceme!
V tyto horší dny byste na sebe měli být hodní, nějak se odměnit, udělat si radost, a v rámci možností se věnovat tomu, co máte rádi, a dát tomu šanci, i když se vám do ničeho moc nechce. Někdy pomůže i to vyjít mezi lidi a odreagovat se nebo si prostě najít nějakou činnost, ale něco dělat, protože nic není horšího, než čučet do zdi a myslet na to, jak je vám mizerně. A držet se toho, že to není trvalý stav, a dřív či později to zase přejde, a bude líp. Když budete svou špatnou náladu nebo horší období brát jako něco, co má začátek a konec, a zase přejde, váš mozek začne být silnější v tom to zvládnout.