HryProDivky.cz
7 VĚCÍ, KTERÉ MĚ NAUČILO BYDLENÍ O SAMOTĚ
Dnes vám řeknu 7 věcí, které jsem se naučila, až když jsem začala bydlet sama. I když to není ten správný výraz. Samozřejmě nemám vlastní bydlení a adresu trvalého bydliště mám stále u rodičů. Jinak by to ani nešlo.
Nicméně bývám v bytě po pratetě, která je v domově pro seniory. Samozřejmě tajině, protože by se nikdo cizí neměl dozvědět, že je čtrnáctiletá holka na bytě sama. Ale byt je asi 5 minut chůze ( rychlou chůzí tři) od bytu rodičů, a rodiče o tom vědí a vídáme se. Nicméně právě tohle bydlení o samotě je to nejlepší, co mohlo naši rodinu potkat. Protože doma bylo fakt peklo. Třikrát jsem kvůli tomu skončila na psychiatrii, denně jsme po sobě jenom řvali, a já vlastně tehdy i přestala jíst, protože to doma nešlo vydržet. Co bydlím sama, mám klid, jsem šťastná a relativně vyrovnaná, a s rodinou vycházím o moc lépe. Teď se pojďme mrknout na to, co mě to naučilo. Jen s pračkou mi stále pomáhá Len nebo sestra :D
ÚKLID
Asi všichni neradi uklízíme. Tím spíš, když nad námi stojí naštvaná matka a řve, že to děláme špatně, nadává nám za každé smýtko, které ani nevidíme a nutí nás do toho ve chvíli, kdy máme rozdělaných milion věcí, třeba včetně školy, ale ne, musíte se vším prásknout, vše vyhodit do vzduchu a letět uklízet. Bývala jsem ale velký bordelář, to musím přiznat.
Teď si ale uklízím, a to každý den. Sama, dobrovolně, proto, že chci. Když už nade mnou není žádný bič a uklízím pro sebe, a ne pro druhé, to se mi hned chce. Nebo né vždy, ale chci to tady udržovat hezké a čisté, když tu mohu zadarmo být.
ZAMETAT
Vysavač vlastní nemám. Takže musím zametat. Nicméně zatímco dříve jsem si se smetákem nevěděla rady, teď jsem mistr zametání! Navíc tady můžu na koště nasednout a hrát si na čarodějnici :D ( né že bych to dělala...co kecám! Dělám :D)
LEPŠÍ POZORNOST PŘI NAKUPOVÁNÍ
Peníze na jídlo mi rodiče samozřejmě dávají. Nicméně samotný nákup je na mě. Nikdo domů nepřinese mléko a jogurty, které se pak ocitnou v lednici a zkrátka tam jsou, když potřebujete. Každou kapku mléka si musím domů přinést sama. Nic tu není prostě proto, že někdo z rodiny udělal nákup. I když si třeba nakupujete sami, ale bydlíte u rodičů, vždycky tam něco je. Vždycky se najde něco, co můžete když tak vytáhnout ze spíže, ale teď ne. Takže jsem se naučila pečlivě si psát nákupní seznam a zařídit si to tak, abych si sehnala vše, co potřebuji. To platí nejen o jídle, ale jak jsem zjistila, i o šamponech, jaru atd. Taky se to domů nedonese samo XD Což bylo něco, v čem jsem tak trochu žila, a asi to tak máme všichni, dokud jsme doma u rodičů.
NEBÁT SE
Prvních pár nocí tady jsem se sama trošku bála. Ale teď? Může tady vrzat podlaha, hučet lednice nebo třeba i strašit, a stejně mi nevadí, že je tu úplná tma a jsem tu sama XD Né že bych se tmy bála, od malička se v ní naopak cítím bezpečně, ale dřív, když byl třeba večer, a já byla doma sama, tak jsem se prostě necítila dobře. Teď už mi to nevadí
VAŘIT A PÉCT
Protože teď si opravdu vařím vždycky sama, hodně jsem v tom pokročila, to samé se týká pečení, a to je super .3
LIKVIDOVAT HMYZ
Nesnáším jakýkoli hmyz, ale teď prostě nemůžu z obýváku zavolat tátu, aby vyhodil brouka nebo zabil pavouka. Sice, pavouka bych sama nezvládla, ale pořídila jsem si sprej, který je zabije, navíc to tady pravidelně vystříkávám, takže tu ani hmyz není, a když, tak ho obvykle najdu už mrtvý, nicméně už se mi podařilo zlikvidovat nějaké ty hmyzáky i jen tak. Pořád je nemám ráda, ale už to není tak, že bych musela křičet o pomoc a čekat, až je někdo z rodiny vyhodí.
ZABAVIT SE I SAMA CELÝ DEN
Jasně, někdy mi je tu smutno. Ale i když jsem třeba měla volno a nikam nešla, stejně jsem využila každou minutu dne na maximum, i sama. Udělala jsem toho pokaždé 10x tolik, než když jsem byla doma. Nevadí mi být o samotě a umím se i tak zabavit a vždycky si něco najít.
Na rovinu, kdybych nemohla být tady na bytě, tohle bych se nejspíš nenaučila ani ve dvaceti
