Mini horůrek

Mini horůrek

Ahoj

Tak jsem se trochu nudila a začala si jen tak psát. No a z menší improvizace nakonec vznikl takovej minihorůrek. No a tak jsem si řekla proč se s vámi o něj nepodělit:

Šla jsem temným lesem. Sama. Byla už černočerná tma a na cestu mi svítil pouze Měsíc jehož záře pronikala skrze husté koruny stromů. Nebudu vám lhát, bála jsem se a to ikdyž jsem tudy chodila dost často. Ale dnes to bylo jiné - les byl podezdřele tichý. Obbvykle jsem tady aspoň slýchala houkání sovy nebo šelestění větví. Ale dnes nic. Jako by byl les mrtvý. Větve stromů se po mně natahovaly jakoby to byly pařáty nestvůr a tráva se mi obmotávala kolem nohou.

A pak jsem se najednou zarazila. V tu chvíli bych přísahala že jsem uviděla postavu. Skrývala se za kmenem statného stromu a upřeně se na mě dívala. Polil mě studený pot. Tohle není obyčejný člověk. Ty jeho oči - zářily ve tmě jako dvě hvězdy a donutily mě stát na jednom místě jak přikovaná. A stála jsem tam tak dlouho, dokud jsem neuslyšela smích. Nevím jestli to bylo jen v mé hlavě nebo se doopravdy někdo smál. Naprosto jsem zpanikařila a dala se na útěk.

Bežela jsem úzkou lesní pěšinkou a věčně jsem zakopávala o kořeny a pařezy, které jakoby tam stály naschvál. A já slyšela jak za mnou někdo běží! Slyšela jsem jeho kroky, slyšela jsem sípot! Cítila jsem jak mi dýchá na krk! Konečně, konečně se přede mnou objevila málá chaloupka. Konečně doma! Rychle jsem vklouzla dovnitř a zabouchla za sebou dveře.

Mamka se mě hned ptala co se děje, asi jsem vážně vypadala vyděšeně. Já jsem se ale radši o svém nočním strašidelném dobrodružstvím nezmiňovala. Teplo a vůně domova mě uklidnily a já jsem brzy na celý incident zapomněla.

Tu noc jsem vůbec nemohla usnout. Pořád jsem se převalovala sem a tam až najednou, už zase, jsem uslyšela ten smích. Prudce jsem se zvedla a vykoukla z okna. Ta postava stála přímo u mého okna a znovu na mě upírala svůj děsuplný, svítivý pohled. A potom se na mě usmála ale způsobem, který vůbec nevypadal vlídně a ještě víc mě viděsil. Rychle jsem zatáhla závěsy a schovala se pod peřinu. A v hlavě mi stále zněl tichý smích....

Muhuhuhahaha! Doufám že se bojíte, nebo aspoň trošku. Jo, a moc se omlouvám za hrubky... No nic tak se mějte hezky a dobrou noc :-D

Komentáře