HryProDivky.cz
Fnaf a jiné příběhy
"Jak jsem vnikla?!"- SPECIÁL- Nový čip
A-mňau! Konečně nový díl, já vím, to to trvalo, ale čas nebyl a konečně mám chvilku! Nebudu zdržovat a tady je!
Dnešní díl je trošku oddechový, ale jen si počkejte na příště, muhahaha. :D A to, kde a kdy se hrálo divadelní představení je dle pravdy, mám to ověřené. :)
"Neznám místo stejné jako je Londýn." zasnil se Vincent. Nemohl se nerozhlížet po okolí. Věděl, že mají misi, která si žádá čas, ale teď pracoval tady, v dílně CH Robotic a Foxy v pizzerii, to přeci nikdo nemůže prokouknout. Jak nesmírně se mýlil.
Zrovna opravoval součástky, když za ním přišel Foxy. "Vincente," usmál se. "Víš, vím, že stále nemáme poslední součástku čipu a měli bychom intenzivně pracovat na její výrobě, ale co se jít projít. Tento velmi rychlý spád situací ti nedělá moc dobře. Vincent zamyšleně přikývl. V jedné ruce svíral tužku, v druhé šroubovák. Šroubovák položil a tužku si začal prohlížet, jakoby se zájmem. "Chartreuse." řekl. "Co prosím?" podíval se na něj udiveně Foxy. " Chartreuse, ta tužka má barvu chartreuse likéru." Vincent si přestal tužku prohlížet, podíval se na Foxyho a usmál se. Usmál se přesně tím krásným úsměvem, který umí pouze on. "Pojď na čerstvý vzduch." Foxy vydechl a pomohl Vincentovi vstát, podal mu kabát, samozřejmě fialový a vydali se ven, do chladného podzimního večera.
"Měl bys odpočívat, přijdeš mi unavený, vyčerpaný Vincente. Nejsi robot, jsi člověk a to tě oslabuje. Možná bys měl do budoucna zvážit oblek robota, bylo by to tak lepší. Bitva ještě ani zdaleka nekončí..." Začal Foxy jeho monologem, který však šel do ztracena, alespoň pro Vincenta. Přemýšlel, poslední dobou vlastně pořád. Moc často to nebýval ten veselý mužík, kterého všichni znali. I tato skutečnost se ovšem dnes měla změnit. Téměř se stmívalo a Vincent si vzpomínal na jeho starý noční život. Ty časy mu chyběli. Vzpomínky mu začali kouzlit půlměsícový úsměv na tváři, ani nevěděl proč. Jakoby dostal znovu barvu. Foxy se usmál též a navrhl "Co kdybychom šli na pivo?" "Pivo, Foxy ty kulišáku? To myslíš vážně? Vždyť jsi android!" Smál se Vincent a překonal hranici smutku. Začala noc, světla domů, ulice plné lidí a lampióny. Zrovna probíhala nějaká slavnost. 17. listopadu 1987.
Poté si zašli do divadla a shlédly muzikál Les Miserables, na hlavní představení by sice museli až do Broadway. Zde to bylo spíše malé divadélko, maximálně pro třicet lidí, ovšem byla to nádhera. Ostatní spíše zajímal podivný liščí robot, ale Foxyho sláva bavila. "Aby tady někoho nepřerostlo jeho vlastní ego, že?" Vincent se snažil zavtipkovat, ale Foxy toho využil a začal si utahovat spíše z něj. "Mr. Purple guy jistě omluví, ale já s ním nemohu jít dál." "Proč ne?" Vincent nechápal. "Stále tady čekám na ten vtip." Dořekl Foxy s naprosto klidnou tváří. Už se musíme vrátit, změnil Vincent téma a vesele zahnul do jiné ulice, která vedla k pizzerii.
Usl v celku rychle. Zdáli se mu nádherné sny plné barev a radosti. Teprve začalo svítat, když se přiřítil Foxy a na ještě rozespalého chlapíka ve fialovém, samozřejmě fialovém, pyžamu spustil "Vidíš co to je? To je ten čip! A kdo ho sestrojil? Ten nejšikovnější..." "Narcistický a nejlepší Vincentův kamarád na světě." Přerušil Foxe Vincent a zahleděl se na malou věcičku na Foxyho dlani. "Myslíš, že bude fungovat?" "Jistě, že ...to nevím, ale budu v to doufat." Foxy se zasmál a hodil po "Vincentce" oblečení, nářadí a kutilskou zástěru. "Vždyť už vstávám, nechtěl bys po mne raději hodit snídani?" Vincent vstal, Foxy odešel do dílny a za chvilku již čekali oba zamčení ve starém skladu na dokonalé ohřátí oleje a připravovali Miku 100 000. Za půl roku co zde strávili, byla celá zaprášená. Soustředěný Vincent si ani nevšiml malého dopisu v zelené obálce, která mu přistála v kapse jeho dlouhého kabátu...
To je pro tento díl vše...Geronimo!
