DZ Blog
Toulavá VI.
Černopláštník jel na vysokém bojovém koni tmavohnědé barvy. Mířil ke staré polorozpadlé chatě, ze které vycházely hlasy. Zapadly za ním dveře a já slyšela jeho hlášení: ,,Pane Jerome, vesnici jsem zapálil, ale kdosi to řekl hlídce." ,, Nevadí. Toho hlupáka jsem už jednou potkal. Pokusil se mě zabít. Neví, že mě žádný muž nezabije!" ozval se nepříjemný, medový hlas. Hmm, říká ten, co nepozná, že to byla jeho bývalá služka, pomyslela jsem si. Ale počkat, on si zařídil nesmrtelnost! No, Bůh - tedy spíš čert - ví, co ve svým doupěti provádí. Čajovej dýchánek to nebude. Ale počkat, jakže to říkal? ozval se malý hlásek v mé hlavě. Mě žádný muž nezabije? Neoxiduj, ohnala jsem se po tom hlásku. Teď mám na starosti důležitější věci.