HryProDivky.cz
DZ Blog
Toulavá IV.
Samozřejmě jsem ho jeho rodičům předat nemohla. Buď totiž žádné neměl, nebo sloužili pro Jeroma. Takže jsem ho nejspíše musela dát starostovi vesnice a modlit se, aby taky nepracoval pro Jeroma. Otázkou bylo, jak Jerryho do Windy Tomu dostat. Byla to malá vesnička poblíž vteku od moře , asi tucet chatrčí a několik kamenných domů. Jak Jerry řekl, byla vzdálená asi půl míle. A to střapatý, hubený a bosý chlapec, co se na mě stále bázlivě díval, neuběhne (cesta vedla přes pichlavé strniště). Nakonec jsem Ar Ren pošeptala: Nezhazuj ho, zavezeš ho do Windy Tomu, ale poběžíš pořád vedle mě, ano? Ar Ren si odfrkla, což asi znamenalo souhlas. ,,Jerry, kdy jsi naposled jedl?" ,, Ráno, paní," ,,Tak já nám něco dobrého uvařím, chceš?" ,,Děkuju." Vytáhla jsem část sušené kaše, co jsem koupila od jednoho prodejce, rozdělala oheň, kaši jsem zalila vodou a dala vařit. Zvětřila jsem zajíce, v křoví sto kroků za mnou. Nejspíše čichal rajčátka (na kterých měl být uvařen). Otočila jsem se, roztočila prak a zajíce zabila. Jerry na to koukal s otevřenou pusou. ,,Léta praxe, hochu," usmála jsem se na něj, když mi králíka přinesla Harley. Očistila jsem ho a vykuchala. Nakonec jsem část nakrájela nadrobno se zeleninou a poslala za kaší do hrnce. Z vaku jsem vytáhla část koření, trochu vína a také šup s tím do hrnce. Vznikla nádherně vonící směs. Vytáhla jsem chleba a ukrojila několik krajíců a položila je do jídelních misek. Až byl obsah hrnce uvařený, nalila jsem jej do misek, hrnec umyla a dala do něj kávu s vodou. Vytáhla jsem druhé dvě misky a do nich teplou kávu nalila. ,,To v těch miskách je k jídlu, hochu," řekla jsem. Jerry sebou malinko trhl a ochutnal. ,,Je .... je to dobré!" řekl po chvíli. ,,Aby ne, tahle směska chutná vždycky dobře," mrkla jsem na něj.
Po jídle jsem Jerryho vysadila na Ar Ren, mlaskla jsem na ni a rozběhla jsem se. Nasadila jsem hraničářské tempo - půl hodiny běh, půl hodiny chůze. Při západu slunce jsme dorazili do Windy Tomu, osvětleného západem slunce.
