Fakta z dětství II.

«Nejnovější články | Blog o všem možném

Vytvořit blog | Nápověda

Ahoj!

Vítám vás všechny u dalšího článku. Články dlouho nebyly, protože jsem dělala přijímačky na střední školy a dala (logicky) přednost učení před psaním článků.

Abych byla upřímná, tak tento typ článků mě baví úplně nejvíce. Vzpomínat na to, co jsem dělala třeba před 10 lety je úplně úžasné a hlavně si poslední dobou přijdu nějaká "stará". "Ale, to už bylo tak před deseti lety..." Tuto větu slyším docela často a říkám si, že přece nejsem tak stará, abych to dělala před 10 lety. Vždyť je to šíleně dlouhá doba. A taky si neuvědomuji co všechno se změnilo. Je proto fajn si do rukou vzít alba s fotkami, sednout do křesla či gauče a prohlížet si vše...

1) Blesky a bouřka, to bylo šílené zlo. Bála jsem se vstoupit do jiné místnosti sama, protože byla venku bouřka. Ani teď bouřku moc ráda nemám.

A to na tom obrázku vypadají ty blesky pěkně, co?

2) Vždy, když jsem se vzbudila v noci, tak jsem si lehla na břicho a zakryla peřinou snad i hlavu, protože jsem bála, že mi někdo píchne nůž do zad. Nápad dobrý, že...

#NikdyNenechteMaléDítěAbySeSVámiDívaloNaJameseBonda

3) Z ničeho nic jsem se odpoledne rozhodla, že "půjdu na procházku", takže jsem si vzala nějakou kabelku, dala do ní hračkový telefon, peněženku s papírovými (hračkovými penězi) a chodila po bytě.

4) Balila jsem věci jako dárky a pak jsem je někomu dala, ten dotyčný si je rozbalil a pak mi je dal zase zpátky. O vzhledu balení pomlčím, přeci jen mi byly tak 4 roky.

5) Pořád jsem musela dělat "asistenta" a na vše se dívat (např. když se malovalo). Bohužel můj táta nepovažoval moji přítomnost za prospěšnou.

6) Ze sušáku na prádlo (takového obyčejného třeba z Kauflandu) jsem si udělala obchůdek s oblečením. Na sušák se dala pověsit ramínka a ještě dát oblečení nahoru. Ideální kombinace.

Uznávám, že Chanel butik ve švédském Stockholmu vypadá lépe. Ale já tam měla toho oblečení snad více!

7) Rozdávala jsem letáky lidem v bytě (tedy rodičům a babičce). Vždyť jsem dělala přesně to, co včera slečny od Biodermy ve Vaňkovce v Brně.

8) Asi nemusím psát, že jako dítě jsem milovala mamčiny o 15 čísel větší boty.

9) Protože jsem si ráda hrála na obchod, tak jsem dostala hračková eura. A říkala jsem jim "ejůra".

10) S předchozím faktem souvisí i tento: Nějak jsem nechápala, jak fungují měny. Poprvé za hranice jsem se dostala asi v pěti letech (konkrétně do Polska). V Polsku bylo tím pádem všechno "levné" (což možná bylo i tak, ale to je jedno...). Když něco stálo 8 zlotých, tak já to brala jako 8 Kč.

11) Můj sportovní antitalent začal již v raném dětství. V době, kdy vrstevníci již chodili jsem se já teprve postavila. A na rehabilitacích jsem asi v roku odmítala cvičit.

12) Ale za to jsem hodně brzy povídala. A to mi vydrželo dodnes. Radši mluvit před více lidmi než tělocvik.

13) Pořád jsem chtěla šít (ve třech letech). Nakonec jsem dostala jehlu s tím, že až se píchnu, tak mě to přestane bavit. Cháchá...nepíchla jsem se. A když jsme někdy v páté třídě dělali "DIY hračky", tak jsem jako jedna z mála uměla šít.

14) Rozmontovala jsem každou propisku. Ale smontovat..neee

15) Dlouho dobu jsem neuměla otvírat dveře na autě. Nevím jestli to bylo tím, že ve staré škodovce šli opravdu špatně, nebo z důvodu mé nešikovnosti.

Musíte uznat, že mezi těmi "wallpapery" vypadá Škoda Favorit perfektně. Ale když jsem byla malá, tak jich byla všude spousta.#Nostalgie

16) Nevěřili byste, jak důležitě jsem si v první třídě připadala, když jsem nosila prstýnek s mým jménem, který se zbarvoval podle nálady. Asi minulý rok jsem (s velkým překvapením) prstýnek našla. A pořád si pamatuji, kde jsme prstýnek kupovali.

Přesně tento, akorát na něm bylo napsáno Markéta. A teď je už v trošku horším stavu.

17) Když jsme byli v obchodě, do kterého jsme tak často nechodili (např. Globus), tak jsem pořád zkoumala pokladny. Nechtějte vědět, jak se na mě ty prodavači/čky dívali.

18) Milovala jsem hraní se šneky. Ti s ulitou byli "páni domácí" a ti hnědí slimáci byli "bezdomovci". A ano, otravovala jsem je tím, že jsem je šťouchala do tykatel (očí). Opravdu jsem si v tom věku neuvědomovala, že to není úplně ideální dělat.

#DoufámŽeMěNěkdoNeobviníZTýráníZvířat