HryProDivky.cz
Blog by Nikky
Kentaurka 1.díl
Ahoj, kremrolky, vítám vás u prvního dílu Kentaurky!
Ta přízračná dívka přistoupila k jezírku, které čeřil mírný vánek. Sklonila se a začala pít. Teprve teď jsem si všimla, co je zač. Kentaurka. Napřímila se a podívala se kolem. Potom se vzepjala a odběhla pryč.
S trhnutím jsem se probudila. Ovšem ne sama, probudil mě můj budík. Rychle jsem vstala, ustlala postel a oblékla jsem se. Dneska píšeme test z matematiky a nechci přijít pozdě.
O chvíli později jsem tiskla chladnou kliku našich dveří. Ty se tiše zavřely a já otočila klíčem v zámku. Doma nikdo není. Máma je v práci a táta před několika lety zmizel. Zabolelo mě srdce. Mamka věří, že se vrátí, ale já se tím nestrhla a nikdy nestrhnu.
Ve škole jsem se pustila do hovoru s Luckou.
,,Ahoj, jak se máš?“ navázala kontakt.
,,Jé, ahoj Luci. Je mi dobře. A ty?“
,,Mně je fajn. Představ si, Pavel mě pozval na pizzu!“
,,To je super. Já se musím učit na ma- “ Zvonek přetrhl diskuzi a já jsem rychle vytáhla učebnici. To už ale dovnitř vtrhla učitelka Těkavá. Jako všichni jsem vstala a jako všichni jsem si sedla.
Učitelka prohledala kapsy a potom povídá: ,,Vaneso, došla bys mi do učebny informatiky pro klíče?“ Kývla jsem a vyšla jsem ze třídy.
Venku mě ovanul chladný vzduch, mě ale kupodivu zima nebyla. Šla jsem po schodech do přízemí a vydala se dlouhou chodbou. Prošla jsem kolem ředitelny a sekretariátu. Opatrně jsem otevřela dveře učebny. Nikdo tady nebyl.
Došla jsem ke stolku pro klíče. Sevřela jsem chladný kov v ruce. Za chvíli se ohřál a brzy se rozpálil do ruda. Mě to nepálilo. Šla jsem si umýt ruce, ale jakmile se blyštivé kapky dotkly mojí ruky, začaly syčet a měnily se v páru. Vykřikla jsem. Přiběhla jsem ke stolu a opřela se o něj. Za chvíli jsem ucítila čmoud. Podívala jsem se na stolek.
Byla v něm propálená moje ruka. Udělala jsem krok zpátky a všimla jsem si, že po sobě v linu zanechávám hluboké šlápoty.
Zoufalstvím jsem až brečela. Najednou mi bylo, jako když padám do nějaké díry. Cítila jsem, jak mi mizí nohy a něco se s nimi děje.
Za chvilku jsem spadla na zem. Vstala jsem s námahou, bylo mi, jako bych měla dva páry nohou. Otočila jsem se a rozbrečela se nad hrůzným objevem.
Moje spodní část těla patřila koni. Jsem něco jako kentaur.
Prohlédla jsem se. Měla jsem černou sametovou srst a hřívu, jako moje vlasy. U pupíku končilo lidské tělo a začínalo koňské.
Rozrazily se dveře a dovnitř vtrhl Jindra. ,,Hej, Vaneso, kde trčíš?“ Najednou otevřel pusu a ochromeně zavřel dveře. ,,Vaneso.“ Podívá se mě až s odporem. ,,Jsi… kentaurka.“ Přikývla jsem, neschopna jiného pohybu.
Přišel k oknu a rázně ho otevřel. ,,Co to… děláš?“ zeptala jsem se. ,,Poslední dobrý skutek,“ odpoví. Přejdu k oknu. ,,Já už si něco vymyslím,“ zašeptá. Přiblíží se ke mně a zastrčí mi pramen vlasů za ucho. Potom se ke mně naklonil a lehce mě políbil. ,,Kdyby ses někdy vrátila, dej mi vědět,“ zašeptá a potom s klíči odejde.
Vyskočila jsem z okna a potom jsem se opatrně plížila někam, kde bych našla nějakou bránu do světa kentaurů.
Běžím kolem školy a je mi špatně. Co když mě někdo uvidí?
Najednou něco uslyším. Otočím se a vidím malinkou holčičku. Zastavím se. Vím, že mě prozradí. Pokleknu před ní. Ucítím něco na hlavě a vzhlédnu. Holčička mi do vlasů zaplétá fialové květy a potom přijde i k ocasu. ,,Mám kamarádku,“ zašeptá. Nakonec mi přes hlavu přehodí věnec ze stejných květů. Provlékne se mi přes ruce a zastaví se tam, kde končí moje lidské tělo. ,,Jsi hezká,“ řekne ještě. Mlčím. Pohlédne na mě a potom našpicuje uši. ,,Máma,“ hlesne, když uslyší kroky. ,,Uteč!“ vyhrkne. ,,Jsem ráda, že jsem tvoje kamarádka,“ vydám ze sebe. Spatřila jsem na trávě velkou, třpytivou a fialovou díru. Rozběhnu se k ní a skočím.
Kolem mě proudí studený vzduch. Barvy tunelu se mění: zelená, modrá, fialová, a nakonec jenom samá stříbrná. Záře mě oslňuje a najednou se rozzáří tak, že musím zavřít oči a najednou ucítím tupý náraz…
