•Nedívej se tam - příběh B• - • Tajná mise •

«Nejnovější články | • Tajná mise •

Vytvořit blog | Nápověda

•Nedívej se tam - příběh B•

►Tajné ahoj◄

Jeden další příběh co na nic nenavazuje :) Bohužel bude delší :D

Pokud se chceš kouknout na minulý příběh klikni ZDE. Pokud si chceš zlepšit náladu roztomilostí tak Modroočci čekají :D

Příběh B

,,Páni, holka, nespadla si z nebe?"

,,Michaeli! Kolikrát jsem ti to říkala.. tuhle větu nevypouštěj z pusy!" Ne, nejsem hnusná. Takhle je to každý týden. Pořád mě prosí jestli si na mně může vyzkoušet své "nabalovací" metody. Mám toho po krk.

,,A co tohle" řekl a začal krčit a vytahovat obočí.

,,Úu, úplně se touhou po tobě chvěju" Ironie mi jako vždy nechyběla. ,,Běž za tou holkou a začni si s ní povídat. Když budeš sám sebou bude to stokrát lepší jak když budeš kecat ty svoje nepovedený lichotky."

,,Jak chceš, nazdar" S naštvaný pohledem se otočil a odešel. Ani se neohlédl.

,,Nafoukanec" Zašeptala jsem a šla si taky po svým.

Kdyby mi aspoň řekl o kterou holku se snaží. Hned by to bylo lepší. Já a Michael jsme nejlepší kámoši už od 4.třídy. Říkáte si asi holka a kluk to není možný. Divte se ale je. Šli jsme na stejnou střední a teď plánujeme i vysokou. Většina kámošek mi přátelství s nim závidí. Má krásné hnědo zelené oči a kaštanové vlasy. O svalech ani nemluvě. Do posilky chodíme spolu. Jediné jeho mínus je snad to flirtování.

Bim bam. Hodiny na věži hlásili osmou hodinu večerní. Stmívalo se a já stále nebyla doma. Bydlela jsem na opačném konci našeho velkého města jak Michael. Předpokládám ale že on už doma dávno je a paří to svoje LOLko. Až dojdu domů tak mu zavolám a snad se mu omluvím, vypadal fakt naštvaně. Byla jsem už jen pět minut chůze od domu, když mě zastavilo černé BMW. ,,Ahoj, nechceš hodit domů?" Zeptal se řidič v černé kožené bundě, a i přes skoro tmu, v černých slunečných brýlích.

,,E, ne, díky, jsem kousek" Odsekla jsem. Toho muže jsem neznala, byla bych blázen nasednout.

,,Nech toho Lauro a nastup." Co? Odkud zná mé jméno? Zrychlila jsem chůzi, ale on jel autem stále na mé úrovni.

,,Tak ty nenastoupíš jo?" Jeho tón hlasu byl najednou výhružný. Naháněl strach. ,,Mám si pro tebe vylízt!?" Zavrčel. Rozběhla jsem se. On se rozjel a zastavil pár metrů přede mnou. Pokračovat v běhu by znamenalo skočit mu přímo do náručí. Otočila jsem se a běžela úplně na jinou stranu než byl můj dům. Proč sakra nechoděj po ulici žádní milenci? Nebo babky? Lidi z práce? Ozvalo se pískání brzd, auto hodilo smyk a zas bylo vedle mě. ,,Laurý, nastup, pojď, Míša čeká" Co to kurňa..?

,,Co je s Michaelem?" Zastavila jsem, ne že bych už nemohla, ale jméno Michael.. prostě kámoš.!

,,Támhle jde" Řekl chlap v autě a zasmál se. Podívala jsem se ulicí a viděla Michaela s kyticí růží. Slušelo mu to. Pro koho asi jsou? Bodlo mě u srdce. Auto zatroubilo a rozjelo se přímo naproti němu.

,,Michaeli!" Zařvala jsem. On se zastavil a zamával mi. Auto se v tu chvíli rozjelo a řítilo plnou rychlostí na chlapce. Michael se neměl kam schovat. Jen tam stál a sledoval auto jak jede přímo na něj. Nemohla jsem dýchat, začala jsem se neskutečně klepat. Viděla jsem to zpomaleně. Ozval se náraz a výkřik. Auto sejmulo mého kamaráda. Zaječela jsem. BMW zastavilo a já se rozběhla k němu. ,,Víš Lauro, jednou mi do auta nastoupíš a pokud ne, kamarádů máš dost... víš jak to myslím" Nechápala jsem proč po mě jde, ale věděla jsem, když nenastoupím příště, sejme mé přátele. ,,Vypadni!" se slzami v očích jsem na něj vyjela. ,,Tak čau kočko" usmál se, šlápl na plyn a ujel. Sklonila jsem se nad Michaela. ,,Prosíím, Michaeli, neodcházel, sem tady"

,,La- Lauro?" Michael žil.

,,Můj bože, promiň mrzí mě to, já jsem nechtěla aby se ti něco stalo." slzy se mi valily proudem.

,,Mi-miluju tě" s těží řekl a zavřel oči.

,,Né, Michaeli, né, zůstaň se mnou, prosím, zvládneš to, Michaeli." křičela jsem a přes slzy nic neviděla. ,,I já tě miluju" Uvědomila jsem si to. ,,Sakra slyšíš? Taky tě miluju. Miluju" zašeptala jsem naposled a upadla vyčerpáním.

Díky kolemjdoucímu co venčil psa do pár minut přijela sanitka. Já se probrala až na pokoji v nemocnici. Doktor mě zrovna přišel zkontrolovat. ,,Co je s Michaelem?" Rozbrečela jsem se. Doktor mlčel. ,,On zemřel?" Nemohla jsem skoro mluvit. ,,Je na sále a bojuje o život" odpověděl doktor. Vyběhla jsem z pokoje. V noční košili jsem se zastavila až u operačního sálu a viděla okénkem operaci. Zrovna ho resuscitovali. ,,Nedívej se tam!" řval na mě doktor co běže zamnou. Svalila jsem se na zem. ,,Prosím" šeptla jsem ,,Zůstaň se mnou"

---

Tak vše, čekám komentáře ohledně toho, co bych měla zlepšit, nebo jestli radši psát povídky ani nemám a jestli to má být příště kratší a tak :) vaše názory mi pomůžou :)

Ahooj