HryProDivky.cz
Nákaza bez konce 3/5 část
třetí část:
Nemůžu uvěřit že to hodlám opravdu udělat. Ráda bych se probudila a zjistila že to je jen sen a já nejsem schovaná ve sprše a nečekám až se přijde osprchovat... no... když se vidím v ručníku tak se mi to asi nezdá... sakra.
Danny vešel do umývárny a jako vždycky zalezl do první sprchy. Počkám až pustí vodu a uskutečním svůj tedy Suzin plán.
Když už konečně pustil vodu tak jsem v ručníku vylezla k zrcadlům a začla se jak já říkám zkulturňovat.
Když zastaví vodu již po druhé ke mě se dostavují pochybnosti. Hlavně o tom že vážně poslouchám tu bláznivou Suze a maluju se v ručníku v místnosti kde za závěsem stojí další osoba a ještě k tomu opačného pohlaví?? Ano, bohužel se mi to nezdá a má tvrdohlavá palice mi nechce dovolit kapitulovat.
Když otevřel hleděl jak přibitej, čuměl na mě a rudnul jak rajče. A co dělala má osobnost? Koukala se do zrcadla a snažila se mu ne smát a sama se nezačít podobat rajčeti i když to bylo těžké když jsem si uvědomila že tu pózuji pouze v ručníku.
,, Co sakra děláš v koupelně?? Neslyšelas??? Já se sprchuju!!! A ty tu si nahá!!"
,, Nejsem nahá mou nahotu zadržuje tento ručník."
,, Ručník neručník.... co tě napadlo mi tady... chci říct tady pózuješ???? Si snad ještě blbější než Lex a Benny???"
,, Teď jsi urazil mě a kamarády.... ale budu brát že jsi to neřekl" Schválně udělala pomlku a snažila se tu neválet smíchy na podlaze.
,,A na tvou otázku.... odplata za tu pusu... jo a za deset minut máme být na té večeři"
Ďábelsky jsem se usmála a odešla jsem zpět do zadní kabinky pro oblečení. Jak jsem šla zpět už v oblečení všimla jsem si že ještě nezměnil pozici. Luskla jsem mu před obličejem a odešla. Až už jsem konečně zavřela dveře tak jsem spustila nehorázný záchvat smíchu který přerušil až fakt, že ani ne za deset minut mě čeká večeře s doktorem na které nám oznámí dosavadní výsledky ohledně nákazy. A jak vím, přidělí nám úkol.... post zástupce má své výhody.
---
U
ž asi před pěti minutami začalo zasedání, už jsou všechna místa u stolu obsazeny no, vlastně až na jedno a to místo, které má patřit zadku našeho Dennyho. Který ještě stále z 'neznámého' důvodu nedorazil.
Dveře se otevřely a v nich stál udýchaný Denny, který nejspíš cestu sem běžel. Musela jsem vážně hodně držet své cukající koutky držet na uzdě abych se nezačala tlemit jak blázen který zjistil jak se jmenuje.
,, Velmi se omlouvám za zpoždění... ale zdržel mě.............. tréning" Doktor jen kývl a Denny si sedl vedle mě. Když už byl na místě tak doktor konečně začal.
,, Když už jsme zde všichni tak bych vám chtěl vysvětlit důvod proč dnes pořádáme společnou večeři. Myslím že všichni víte, proč je pořádáno tohle zasedání. Bohužel se nákaza nehorázně rozšiřuje a my stále nemáme skoro žádné informace."
Dořekl a hned se o slovo přihlásil zhruba třicetiletý blonďák.
,, Mohu se zeptat, co vše zatím víme a kolik je nakažených??"
Doktor zapnul obrazovku a na ní se objevilo hrozně moc čísel.
,, Samozřejmě.... nakažených přibývá každou minutou teď se to čítá na přibližně 80 milionů nakažených při čemž se to ani po přesně neví.... za pomocí kamer všechno sledujeme ale na mnohých místech kamery přestali fungovat.... A abych odpověděl na vaši drahou otázku, víme jen to že sebemenší škrábanec způsobí nakažení. Proto bylo vytvořeno dvacet tři pětičlenných týmů, které budou poslány ven. S jediným úkolem a to odebrat nakaženýmu DNA a přinést ji sem.... samozřejmě týmům bude rozdáno potřebné vybavení pro pobyt venku."
Teď už jsem to všechno pochopila, je nás tolik aby zvýšili šanci úspěchu... ale mě je to celkem jedno mě už na ničem stejně nezáleží, tak mi jistá smrt nevadí. Nevím kde se ve mně vzal nápad na tuhle otázku ale zeptala jsem se.
,, Kdy vyrazíme?"
,, Už zítra"
