HryProDivky.cz
Nákaza bez konce 1/5 část
Jedná se o můj příběh z wattpadu.
Prolog:
Mé jméno je Anna Jay Lescotová, že svého života před nákazou si nepamatuji skoro nic. Jen vím že jsem měla podle mě dokonalý život. Měla jsem milující rodiče, usměvavou mladší sestru a partu přátel kteří vás podrží v každé situaci. Jak jsem bohužel zjistila nic netrvá věčně, zemi zasáhl nebezpečný virus. Který zatím nemá protilátku, zato tisíce zmařených životů a každý den přibývají další....
Příběh:
Bolest byla nesnesitelná, bolelo mě celé tělo. Nemohla jsem otevřít oči i přesto jsem se snažila, musím jim pomoct... stále se nemůžou zbavit hrozného snu který se mi v hlavě odehrává pořád dokola....
/Sen- minulost
,,Měly bychom se schovat do bunkru... v televizi hlásili že se to rychle množí.. přibývají další oběti!"
Prosazoval táta svůj plán.
,, Já Souhlasím, nevíme jak.... spíš kdy se to dostane sem"
Zastala jsem se táty, před zhruba týdnem propukl zatím neznámý vir, vědci neví příčinu ani lék. Každý den přibývají další nakažení, vlády celého světa se snaží přít na řešení ale marně... mě to připadá trochu jako zombie apokalypsa, vypadá to trochu jak ve filmech, nakazit se můžete podle vědců z kontaktu s nakaženými...ale nic víc zatím nemají.. tupá vláda, hloupí vědci nemůžou na nic přít...
,,Ne, ještě jednou říkám, tady to není.."
Prosazuje si svou teorii mamka, podle ní jsme zatím v bezpečí...
,,Karol notak...otevři oči.. copak to nevidíš??"
,, Já.. není se čeho bát vše je pod kontro-"
Začalo kolísat světlo a ani ne po chvilce vypadla elektřina, začali se ozývat křiky. Na rodičích začínal být vidět strach..má sestra plakala a na atmosféře nepřidal ani rozhlas: ,,toto je stav nouze, všichni občané se ukryjí ve svých domovech je zákaz vycházet z domovů!.. toto je stav nouze......"
Hlásil rozhlas stále dokola.
,, Už to začalo"
Řekla jsem a podívala se na rodiče, máma začínala plakat, nejspíš si to dává za vinu.
,, Musíme na zahradu do bunkru"
Přinesl otec, podle mě to nebyl nejlepší nápad ale kdo by mě poslouchal...
/Realita
Zase mi bylo do pláče, ten sen byl tak skutečný.. konečně se mi podařilo otevřít oči. To co jsem uviděla mě vyděsilo, ležela jsem na posteli v neznámé místnosti, krčila jsem se v rohu postele v nemocniční košili..
,,Je to pouze sen, je to pouze sen, je to pouze sen..."
Opakovala jsem stále dokola, bylo mi mizerně
Mé šílenství přerušil až mužský hlas.
,, Konečně jsi vzhůru "
Podívala jsem se na něj a všimla si že může mít okolo třiceti let, byl výší postavy a světlého typu. Usmíval se na mě a
Se přitom opatrně blížil k mé posteli. Když si sedl na okraj, tak si mě prohlížel. Musela jsem vypadat jako blázen, seděla jsem v rohu a ruce měla omotané okolo nohou.
,, Mé jméno je doktor Xalin ale všichni mě oslovují do doktor X. Povíš mi své jméno? "
Lehce jsem kývla a snažila se zprovoznit hlasivky.
,, Mé.... mé jméno...je Anna Jay Lescotová..co...co tu dělám? "
Vykonala jsem, hlasivky mě upálili při každém slově.
,, Dovezl tě tým3, prí jsi bránila svou rodinu za cenu vlastního života. Perfektně jsi se vyhýbala měla jsi kuráž a tak ti zachránili život"
,,A co..... má.... má rodina.... viděla jsem jak.... jak..oni.. umírají... já...." Podívala jsem se dolů a dokončila větu ,, že to není pravda"
Své oči jsem přesunula na doktora a podle jeho výrazu nic nemusel ani říkat, jsou mrtví...... nedokázala jsem je ochránit.
Do očí se mi dostaly slzy a stékaly mi po tváři..
Najednou jsem dostala strašnou chuť jim to vrátit, pomstít mé rodiče a malou bezbrannou Lucy která ještě život ani pořádně nežila...
,, Chtěla bych vám pomáhat, pomáhat ostatním, zmařených životů už bylo dost."
Doktor se na mě podíval a spustil: ,,Anno, teď si pár dní odpočineš a potom budeš moci zkusit přijímací řízení do týmu5. Teď však musíš nabrat síly..."
To zní jako dobrý nápad, protože jsem ale už byla zase unavená tak jsem mu jen kývla.
Nejspíš si všiml že už toho mám dost a tak se se mnou rozloučil.
Už jsem tu více jak týden. Začala jsem před pár dny trénovat na zkoušky které se konají dneska. Abych přiznala, z těch zkoušek mám nahnáno.... co když mě ne vyberou...nebo naopak ano.
,, Slečno, jste na řadě.. ještě než váš pustím na pohovor vás Seznámím s pravidly.." kývla jsem a hltala každé její slovo
,, Zkouška se ukládá ze dvou částí, první se skládá z ústního pohovoru u kterého budou členové týmu 5 a doktor X s doktorkou Katt. Druhá část je pouze pro pět nejlepších.... pravidla se oznámí postupujícím. Teď vám do těla upravím sérum pravdy a pustím vás dál"
Jen sem kývla a ucítila bolest na pravé ruce, žena mi otevřela dveře a pustila mě dál....
Vstoupila jsem do velké bílé místnosti. Na jedné straně za velkým stolem sedělo šest lidí. Po stranách doktor X s doktorkou Katt. Mezi nimi seděli čtyři teenageři podobně staří jako já.. přesněji tři kluci a jedna holka která se usmívala jak měsíček na hnoji.
,, Uhm"
Probralo mě z pozorování hlasité odkašlávání, až teď jsem si uvědomila že stojím u dveří a zírám na ně.
Došla k židli naproti a sedla si.
,, Zdravím, abych ti to vysvětlil. Každý se tě bude postupně ptát na otázky, musíš odpovědět popravdě..'
Kývla jsem a čekala co se bude dít... naštěstí tu byl doktor, to mě trošku zklidnilo.
,, Celé jméno"Přerušil ticho doktor.
,, Anne Jay Lescotová"
,, Kolik ti je let?" Zeptal se kluk vedle.
,, 16" odpověděla jsem jednoduše...
