HryProDivky.cz
Až do posledních sil: 1.díl - úvod
Je tu další můj knižní příběh
,,Vendy!, kolikrát jsem ti říkala že nemáš chodit ven!!" Ozvala se má máma ještě dřív než jsem vešla do kuchyně a všechno jí vysvětlila. Bylo mi jasné proč se bojí, proč mě nepouští ven ale stejně jsem tam chodila obhlížela z dálky tržiště kde dřív obchodníci normálně prodávaly ovoce, zeleninu,oblečení a bůhví co dalšího. Dnes stojí lidé s košíky a vyměňují nepotřebné věci za ty potřebné. Protože od doby kdy svět byl místo jako z pohádky, místo kde lidé měli dostatek vody, jídla, ropy, uhlí a dalších důležitých složek z naší země uplynulo už víc jak dva roky a stále se to horšilo vlády emigrovaly, lidé se začaly navzájem zabíjet pro pitnou vodu...
Když jsem na to myslela bylo mi do breku. ,,Tak Vendy kde je tvá výmluva??!?" ozvala se znovu mamka a já si uvědomila že stojím v kuchyni omluvila jsem se jí pokývnutím hlavy a spustila jsem: ,,Byla jsem se podívat na Toma, došla jim voda a tak jsem.." Máma ke mě přišla ,,na to zapomeň nemáme jí na rozdávání, každý si hledí sebe!" Křikla na mě a hrozivě se na mě podívala, zavřela jsem oči a snažila jsem se zbavit se vzteku, snažila jsem se uklidnit..
,,Nikdo by se neměl starat jen sám o sebe! jsme přece lidi! když se všichni spojíme tak přežijeme!" Vykřikla jsem a u toho mávla rukou do větru. Plesk ozvala se rána a mě zabolela tvář, až po chvilce jsem si uvědomila že mě máma dala facku, chytla jsem si na tvář a podívala jsem se na mámu. Odvrátila ode mě oči a řekla:,,Dřív to bylo jiné, přece víš že to nejde....už za ním nechoď!". Nechtěla jsem uvěřit že to řekla, dřív bych se asi rozbrečela, utekla do pokoje a čekala až mi máma přijde říct že to tak nemyslela ale kvůli tomu co jsme všichni protrpěli jsem sklopila hlavu až jsem uviděla své zablácené boty a řekla jsem:,,Ano, už se s ním nikdy neuvidím." a pomalu jsem odstoupila od mámy a ještě jsem se zeptala: ,,Potřebujete něco pomoct??". Usmála se a řekla běž za Henrym zadá ti úkol.
Henry byl můj táta, muž co by udělal cokoliv aby rodina byla na živu, aby jsme měli co jíst, pít.. Hodně času trávil okopáváním zahrádky a čištěním studny. Byl to muž co vždy myslel na rodinu a i v takové krizi byl stále schopný se prát za pravdu, za rodinu a za život. Ostatně podle některých jsem tuhle vlastnost zdědila po otci. Zdědila jsem víru, nesobeckost a odvahu.
♥♥♥
Už byl konečně večer, stála jsem v koupelně a prohlížela si svou postavu, umývala si bláto a pot které jsem získala při pomáhání otci. I když už je to dlouho, stále mi chybí sprcha, vana..horká voda. Které kvůli pití jsme se musely vzdát, teď mi na umytí musí stačit hrnek vody, hrnek studené až ledové vody.
Po umytí jsem se oblékla do košilky a šla do pokoje, v ruce jsem měla svíci která mě už začínala pálet na prstech mé pravé ruky. Po vejití do pokoje jsem přišla k psacímu stolu který jsem měla z doby kdy ještě byla škola a zapálila od svíčky lampu kterou jsem měla na stole.
Otevřela jsem deník, vzala pero a začala psát:
20.července 2019
Můj drahocenný deníčku, knížko která nese všechny mé obavy, strachy a radosti. Dnes jsem Byla u Toma, navrhl že spolu utečeme,došli jim zásoby pitné vody a tak se rozhodl že uteče, chce žít někde jinde, daleko od všeho že by jsme byly v lesích chytali potravu a pili z lesních potůčků a jezírek které zatím nevyschli, že by jsme žili jen spolu jak jsme vždycky chtěly. Napřed jsem to chtěla povědět rodičům že bych utekla s Tomem ale nemohla jsem, nemůžu já nedokážu opustit rodinu, v takových chvílích mám někdy pocit že na mě spoléhají, nemohla bych to udělat ani kdybych si připustila že mi na Tomovy opravdu hodně záleží tak bych ani tak nemohla...nikdy..
Jinak dnes jsme sklidily docela hodně rajčat a okurek, když to tak půjde dál budeme mít dost zavařených zásob na zimu. Už teď se jí bojím i když je léto. Léto které mi stále víc připadá jako zlí sen.
tvá V.
Odložila jsem pero a schovala jsem svůj deník do šuplete, byl totiž jedinou věcí která mě dokázala trochu uklidnit, píšu do něj už od prvního dne kdy tohle všechno začalo, každý den do něj napíšu pár řádků s tím že snad těch pár z dalšího dne bude lepší než ty co jsem psala dnes, že budou veselejší.
Stoupla jsem od stolu a šla směrem ke své posteli, rozestlala jsem si a vrátila se ke stolu abych Zhasla svíčku.
Ocitla jsem se ve tmě, ve tmě kterou přerušoval jen svit měsíce, tělesa které mě uklidňovalo a dohlíželo na mě i ve spánku.
Nazdár,
doufám že se vám má knížka líbí a budete chtít další díl...
Vysvětlivky:
♥♥♥ - kapitola
Tato barva znamená písmo v deníku
Ada228
