♥ Můj blog ♥

Sledovala jsem padajícího Juliana, rozplácl se na chodník jak ropucha a usmál se. S leknutím  a zároveň s úžasem že vypadá na pád z pěti metrů v pohodě a tak jsem vyjekla:,,Si v pohodě???, promiň" a ustoupila jsem od okna a stále ho sledovala. začal se pomalu zvedat a až byl na nohách řekl:,,Jo zapomínáš dokud budeš žít jsem nesmrtelný..."  a usmál…

Nazdár,napadlo mě že bych vám popsala děsivou a zároveň trošku srandovní událost co se mi dneska ve škole povedla. Dneska jsem byla nečekaně ve škole a asi jako vždycky jsem se hrozně nudila (poslední nudné hodiny ve škole) seděla jsem v lavici a po oku jsem se dívala do zadu na spolužáky co dělali binec se šlehačkou (ano pro někoho je zábava do sebe…

Aneb jak probíhá první hodina + co s sebou Zdravím,na úvod bych chtěla říct proč zrovna tenhle článek... Jak všichni vědí, blíží se hlavní prázdniny (hurá) a docela mnoho dětí dostává čtyřnohého kamaráda a to jak už za vysvědčení tak i k narozeninám...A jak to tak bývá mnohdy berou páníčci své pejsky na cvičák (kynologické centrum), mnoho majitelů však…

Po otevření dveřích jsem stála a čuměla tupě na o co jsem uviděla,čerstvou krev byla v misce položené na vaně. Snažila jsem se otočit, vyhnout se pokušení, nešlo to. Byla jsem tou krásnou vůni zcela oslepená začala prudce dýchat a držela se celou svou vůlí u dveří, snažila jsem se vyhnout pokušení, pokušení vypít ji. Nemohla jsem, už jsem se přestávala…

Po přistání na malém ostrově sem si uvědomila že potřebuji být sama. Vstřebat to, co mi Julian pověděl a hlavně to jak to myslel. Nedokázala jsem myslet na nic jiného ani na to že pro sebe máme luxusní vilu hned u moře. Nic mi teď totiž nedávalo smysl ale vlastně komu by to smysl dávalo. Kdo by chtěl slyšet tuhle větu ,,Bez lidské krve nepřežiješ,možná…

Zdravím, tohle je informace hlavně pro ty co čtou a čekají na další díl znamení vampíra. V téhle době, dohánění známek, referátů a další věcí moc nestíhám a tak se omlouvám ale budu se moc snažit co nejdříve dát další díl do kupy.. už mám tak půlku ale u příběhů psaní někdy poměrně trvá... tak se omlouvám pokud se na mě budete zlobit a vážně slibuji že…

Nazdár,vítám vás u dalšího dílu Adi radí. Tentokrát vám poradím pár zlepšováků... Napadlo vás třeba někdy jak si bez vykloubení zapnout náramek sama na sobě??, nebo jak si vyrobit vlastní a rychlé repráčky?? pokud vás to zajímá zde se toho dozvíte mnohem víc...:DTak a jdeme na to jak sizapnout náramekDíky tomuhle jednoduchému způsobu si můžete zapnout…

Podíval se na znovu a řekl:,,Teď mi bude odporovat kdo??". Všichni sklopily oči, všichni se bály aby neskončily jak ten  chlapec...smrtí.Asi ale na pár zhruba stejně starých teenagerů, vyšli do předu a řekly:,,Nemůžeme pomáhat těm, které neznáme to raději zemřeme!!". Muž se na ně podíval a řekl:..Pojďte  dopředu všichni. Všichni z rukama v bok…

Bylo mi hrozně, znovu jsem se podívala na Seba a Zoe vypadaly také hrozně vyděšeně, Sofii znaly ještě déle než já.. kamarádily se od první třídy já k nim přišla až do šesté... Bylo na nich vidět že to nezvládají.Začala se mi motat strašně hlava, rázem mi bylo strašně upadla jsem na podlahu autobusu. Seb se ke mě sklonil zvedl mi hlavu a řekl:,,Co je ti??".…

Hello,napadlo mě že jako bonus, se s vámi podělím o zážitek co se mi dneska přihodilo.Asi před hodinkou jsem přišla domů, zamknula a šla nahoru dodělávat referát do češtiny. Byla jsem doma sama tak jsem si k tomu pustila písničku. Asi po deseti minutách slyším dole kroky, zavolala jsem:,,Je tam někdo?, jsem ozbrojená!", ale nikdo se neozval což mi bylo…

,,Vím že mi nevěříte, ale musíme odtud utéct!, viděla jsem jak tahle ulice i se školou vybouchnou!, musíme utéct!". Snažila jsem se tam varovat své přátele, moc mi ale nevěřily, ale já se zatím nikdy nemýlila. ,,No tak Kejlo! přece si nemyslíš že ti budeme věřit bydlíme tady!". Namítal mi můj kamarád Sebastian, nebyl ale sám nechtěla mi to věřit ani Sofie.…

Do konce cesty jsem se dívala ven, a asi po půl hodině jsme konečně dojely na letiště. Julian mi pomohl ven z auta a potichu řekl:,,Drž se u mně, a moc si nevšímej lidí okolo přece jenom zatím se měníš...". trochu jsem znejistěla a přišla k němu blíž. Šli jsme letištní halou, všichni se na mě dívaly a  prohlížely si mě, myslela jsem si, že to je kvůli…

Podívala jsem se na Juliana a počkala až se otočí. Otočil se, a přes oči si položil dlaně. Ještě chvilku jsem počkala a začala se konečně převlékat z pyžama ve kterém jsem jela autem, chodila po benzínce a nerada v něm i nasedala do letadla. Jako první jsem si sundala to červené tričko co mi půjčila Elis. Po vyslečení trička jsem se podívala okem na…

Protože jsme jeli po dálnici, tak i když byla tma jsem viděla jak se Julianovy klíží oči. Vlastně nebyl jediný, už víc jak tři dny jsem nespala a kdy jsem se dnes chtěla vyspat tak mi to překazí upíři.Otřela jsem si oči a řekla jsem:,,Juliane,měl by sis odpočinout si unavený.", podíval se na mě řekl:? nemohu, zde nejsme v bezpečí ale pokud ti to udělá radost…

Až už Elis konečně odešla šla jsem s lehnout. Ne že by se mi rozhovor s Elis nelíbil ale byla jsem unavená. Lehla jsem si do postele ale nemohla jsem usnout. Tížil mě pocit že si o mě všichni myslí že jsem mrtvá, že mě přejelo auto. ,,A kde jsem já" v luxusní chatě v posteli s nebesy. Kdo by ale usnul, tak jsem se dlouho převalovala na posteli. Když už se…