znáš creepypastu?

Rainbow factory 2.část

,, Raději bych byl vyhoštěn z místa, kde zachází s poníky takhle, než žít svůj spokojený život, zatímco se ostatní trápí."
Aurora se šťastně usmála, ale úsměv jí zmizel, když se jí tělem prohnala další vlna bolesti. Orion se naklonil blíž a podepřel jí. Soudci zuřili. Pak ale s klidným výrazem odvrátili zrak a šli vybrat dalšího ponyho.
Scootaloo byla v šoku, když uslyšela své jméno. Pohybovala se otupěle po rampě a nespustila oči z ostatních poníků a pegasů. Nebyl tam nikdo, kdo by se pro ní obětoval a vyměnil se s ní. Po krátké chvíli zavrtěla hlavou, urovnala si myšlenky a podívala se na soudce. Všichni čekali na její kývnutí.
,, Oh, Celestio... Co mám dělat? Nemůžu dovolit, abych se se všemi, se kterými se znám... Nesetkala. Už nikdy neuvidím Oriona... Myslím, že... Doufám, že věděl, co udělal. Jsem si jistá, že si všichni myslí, že na to má právo..."
Podívala se na Oriona. Nedíval se na ni. Měla pocit zlomeného srdce. Ucítila na svých zádech studený vítr, který ji probral z chmurných myšlenek. Zastavila se a prohlédla si nebe, prohlédla si každý mráček, zhodnotila, jaká bude její trasa. Během několika pár desítek sekund, byla obloha jasná.
Udělala rychlou smyčku v polovině letu, se zaměřením na první obruč. Po prvním zazvoněním rychle stáhla křídla, aby letěla rychleji. A pak podruhý, potřetí, obratně křižovala nebe. Když trochu snížila výšku, zahlédla Oriona a Auroru už téměř u západní brány. Orion otočil hlavu a slabě se usmál. Scootaloo byla zkroušená. Orion věděl, co udělal. Staral se o ni. Věděla, že mu chybí, ale on se s ní nemohl rozloučit...
Scootaloo slétla do spodní části prstenců, které spadají dozadu několik stop od dopadu na zem. S náhlým intenzivním zábleskem strachu, otočila nohy od sebe a začala mávat křídly, vznášejíc se nad zemí.
,, Možná, že se to nepočítá jako selhání" pomyslela si.
Pořád létala. Došlo k rozptýlení na hřišti. Otočila se k soudcům. Tři kopyta ukazovala dolů. Scootaloo se rozplakala. To není v pořádku. To se nemělo stát. Nic z toho.
Orion měl složit zkoušku a povzbuzovat ji z východní brány. Neměla se na něj podívat, měla se zaměřit na létání. Ale tady nebyl žádný prostor pro výmluvy.
Poraženě se pomalu pohybovala směrem k Orionovi a usadila se vedle něj. Podívala se na něj se svýma fialovýma očima. Ohlédl se a vytvořil na své tváři úsměv.
,, Odvedla jsi dobrou práci."
Scootaloo sklonila hlavu a vzlykala. Pak obešla Oriona, zvedla svá křídla a pomohla Auroře v chůzi od západní brány. Před nimi byla dlouhá, neosvětlená hala, pouze se znamením přilepeným na zdi, oznamující "Selhaní" pokračovat chodbou. Po krátkém čekání společně vykročili.

,, Pojďme se ponořit hlouběji do duhové filozofie, která daleko přesahuje mytologii Cloudsdale. Je snadné odhadnout plovoucí město, s jeho svůdnou dekorací a sociální psychologií. "
Na konci sálu stáli tři impozantní poníci, naklonil se nezištný a nudit představovat.Jeden z nich se stalo vypadat jako líto hledá trojice narazil ven do otevřený. Byli na spodním okraji kolosea, s obrovské kopce a pláně Equestria viditelných mnohem níže.

,, Hej šéfe. Jsou tu nějací další" zvolal jeden pony, který byl mnohokrát větší než všichni ostatní a stál na druhé straně.
,, Nemá být už konec šichty? Kolik je hodin?"
,, Uklidněte se, může jich přijít víc. "
,, N-ne ... já jsem byla p-poslední student" promluvila Scootaloo se vzlyky. Orion svěsil hlavu.
,, Jsme tu… Jsme…" Odmlčela se a zhluboka se nadechl, chtěl zůstat silný.
,, Jsme tu jen my tři. Aurořina křídla... Jsou poškozená. Ona potřebuje pomoc."
,, Není tu nic k pláči. Co je to s vámi? Všichni, co neprojdou prostě jen přijdou k nám, nic víc. "
,, Možná jsme neprošli tím zatraceným testem, ale to neznamená, že nás necháte bez pomoci!" Vykřikla Scootaloo v záchvatu vzteku. Byla odhodlána zachovat si důstojnost.
,, Dobře, dobře. Hej, poskoci. Doktor ji vyšetří dřív, než vyrazíme. Nechci tady žádnou krev, už jsem tu dneska uklízel. Vy dva. Do vozu." Orion a Scootaloo skočili do kočáru a uvelebili se na svých místech, ale nechali i prostor pro Auroru.
Jakmile třetí z poníků skončil bandážování jejího křídla, Aurora opatrně vstoupila do vozidla, a lehla si na lavici v zadní části. Dveře kočáru se zabouchly. ,, Šéf" seděl v zadní části vozu a všechny je pozoroval.
,, Takže," začala tiše Scootaloo a snažila se nemluvit příliš nahlas.
,, Ty jsi Aurora? Jsem Scootaloo. Je mi líto, že jsme se museli setkat takhle. "
,, Každé setkání přítele je vítaným setkáním" promluvila Aurora jemně, s upřímností v očích.
,, Udělali jste, co je ve vašich silách. To je vše, co mohu říci. To je vše, co každý z nás může říci."
,, Kdo může říci, že je deportování z města dobré?" Napadlo Scootaloo.
Nikdo nikdy neřekl, kam chodí deportovaní. Většina poníků si myslí, že chodí do země, odkud pochází zebry. Najednou si Scootaloo uvědomila ještě něco hlubšího.
,, Hele, jestli nás nemáte vzít do Zecory, tak může být způsob, jak se vrátit... Nemůže nám být přece zakázaná celá Equestria. Fluttershy, moje stará kamarádka, ona je Pegasus, který žije v Ponyville. Nikdy neprošla leteckou školou, nikdy ji nevzali test. Nikdy se sem nevrátila. "
,, Přesně tak," kývala hlavou Aurora. Orion to zaslechl.
,, Myslím, že důvod, proč nás posíláte tak daleko je, že žádný pony z Cloudsdale nikdy nechce připustit, že někdo, kdo selhal v letecké škole může přebývat v jejich městě. Jak tak nad tím přemýšlím, je to tu dost zkažený. Už se sem nikdy nechci vrátit."
,, Možná to je důvod, proč se Pegasové nevrací. Asi prostě nemají rádi Cloudsdale. "
,, Těm zatraceným, bezcenným poníkům lze jen těžko říkat Pegasus" Promluvil Boss.
Kočár se vznesl a letěl na neznámé místo.
,, Zbytečné chyby, ano, přesně to jste. Žádný pony se nevrací z exilu. Bez ohledu na důvod. Nemůže si projít ani tu zatracenou zkoušku. Je mi z vás tří zle!"
Scootaloo vyskočila ze sedadla a vrhla se na Bosse.
,, Drž hubu! Nemáš žádné právo se k nám chovat takhle!" Boss zvedl kopyto a odstrčil Scootaloo od sebe.
,, Můžu s vámi jednat jak chci. Můžu vás tak sotva považovat za ,, ponyho" z Cloudsdale, nebo odkudkoliv z Equestrie. Nyní se kurva pohodlně posaďte a držte hubu, dokud nedojedeme do cíle."
,, Stejně chceme vědět, kam nás vezete. Nikomu to neprozradíme, nebojte…" řekl Orion opatrně
,, Jasně, že vám to neřeknu! Předáváme tu ty, co neprošli poníkům v pláštích a dostáváme hromady peněz za to, že budeme držet zobák. Je to tak jak to bylo a je už tisíc let." Tři poníci měli pocit strachu a úzkosti z toho neznáma, které bylo před nima.
Mlčeli a čekali, utápěli se ve vlastních myšlenkách. Přátelé, rodina, blízcí a domácí zvířata. Už se s nima nikdy neuvidí, a oni ani nebudou vědět proč. Uplynula hodina. A pak další. Konečně bylo nekonečné mučivé ticho přerušeno trhnutím kočáru, který se zastavil ve vzduchu.
,, Aha" usmál se šéf.
,, Tady je moje zastávka. Jděte si hrát poníci. Bavte se, bez ohledu na to, KDE zrovna jste."
Dveře vozíku se otevřely a Boss vyskočil ven. Venku byla tma, nebylo tu téměř žádné světlo.
Scootaloo zírala ven a všimla si další postavy. Byla oblečená v černém obleku a ocas, který byl viditelný, měl až nepřirozeně černou barvu. Její obličej pokrývala černá okovaná maska, zakrývající hřívu. Jediné, co bylo viditelné, byly růžové oči, které se lhostejně upíraly na tři poníky uvnitř vozu. Oči se na chvíli zastavily na Scootaloo, ale hned poté zase sklouzly na Bosse. Tmavý pony zabouchl dveře a vůz se opět rozjel.
,, Alespoň teď máme trochu času na to, abychom si popovídali…" zašeptala Aurora ve tmě. Ale neměli si o čem povídat.

,, Se všema velkýma věcma přichází i velká zodpovědnost. A i v Cloudsdale se stabilitou počasí…"

Poníci upřeli své oči na dveře, které se s hlasitým škrábáním zatřásly a pak prudce otevřely dokořán. Několik dalších poníků, s maskami a obleky, se začalo pohybovat okolo nich. Scootaloo zamžourala proti světlu, které vniklo dovnitř. Byli v oblačné budově. Když si její oči přivykly, všimla si dalších podrobnosti. Okolo nich se řítilo několik černých poníků, někteří drželi schránky, někteří zase účetní aktovky a další důležité věci. Komplex byl plný strojů a znaků.