znáš creepypastu?

3.creepypasta Zero 2.díl

Trvalo to několik měsíců a bolest hlavy se stupňovala. Alice to už nemohla vydržet. Ale nemohla jít k doktorovi nebo terapeutovi. Označili by jí jako šílence a poslali by jí do blázince. To nemohla dopustit.

Pak jednoho dne pan Roger vybuchnul a pořezal jí na pažích. Byla psychicky zdeptaná, na pokraji zhroucení. A neměla se komu svěřit.

Když se Alice jednou probudila, zjistila, že leží na podlaze svého pokoje, bolela jí hlava a svaly měla namožené. Vstala a zjistila, že jí hlava bolí míň než minule. Byla unavená a hladová. Sestoupila po schodech do kuchyně, aby si vzala něco z ledničky. Ale tam nic nebylo. Povzdechla si, oblékla si černou mikinu a vyrazila do města.

Šla přímo do nejbližšího obchodu s potravinami. Byla tam puštěná televize a v ní běžely zprávy. Alici obzvlášť zaujala jedna novinka.

,, Breaking News! Muž byl násilně ubit tupým předmětem, odhadem více než jedenáctiletou dívkou!"

Alice se po nákupu vydala domů. Vítr si hrál s jejími karamelovýma vlasama. Když vstoupila do domu, zjistila, že tu není pan Rogers. S úlevou odhodila tašky na kuchyňskou linku a udělala si polévku. Zapnula televizi.

,, …tento muž byl byl nalezen mrtvý v 18:15 v Richardsově uličce. Byl to běloch, 40 letý muž. Ale chybí mu hlava, která se doposud nenašla... Mužova identita je tedy neznámá." pokračovala žena nepodstatnými detaily.

Po snězení polévky se Alice vydala po schodech do svého pokoje. Ale zarazil jí prazvláštní hnilobný pach. Šla pořád dál a dál. Najednou ztuhla.
Na chodbě leželo zakrvácené kladivo.
V panice utekla do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Těžce oddechovala, cítila své bušící srdce až v krku. Podívala se před sebe. Z jejího hrdla se ozval šílený výkřik. Po celém jejím pokoji, tapetách, podlaze a nábytku byly krví napsané kruhy. 

A na zakrvácené posteli ležela hlava pana Rogerse. Vystrašeně vyběhla z místnosti, ale zakopla o kladivo. Padala po schodech dolů, a dole narazila hlavou o roh skříně. Upadla do bezvědomí.

Probudila se v tmavé místnosti. Neměla nejmenší tušení, co to je za místo, ale byly tu po stěnách stovky zrcadel. V každém svém odrazu spatřila svou blednoucí nemocnou tvář. Srdce se jí opět divoce rozbušilo.

,, Kde to jsem?"

,, Ty nejsi šťastná? Už ti nebude ubližovat..." řekl známý hlas. Byl to přesně ten stejný hlas, co před několika měsíci mluvil jejími ústy. Vnitřní hlas.

Alice se otočila, ale jediné co viděla, byl její ubohý odraz v zrcadle.

,, Kdo jsi? Chci odpověď!!!" Křičela, div si hlasivky nezničila.

V místnosti se rozezněl smích.

,, Ty si mě nepamatuješ, Alice? Jsem tvůj nejlepší přítel, tvůj první opravdový přítel. Jsem nula." Chvilku bylo ticho.

,, Představovala sis, že bych tě mohla chránit. Ale podle tebe to nebylo možné. Neuskutečnitelné. Takže jsem musela najít způsob, jakým bych tě mohla chránit sama. Jsem část tvého vědomí. Jsem kousek z tebe." zašeptal hlas.

,, Ne! Ne, to NE!... Nejsi pokud... Jsi démon?" zeptala se Alice třesoucím se hlasem.

,, Ne, samozřejmě že ne. Jsem tvůj přítel, dělám přesně to, co je mi řečeno. Stejně jako před mnoha lety. Ale ty jsi mě ignorovala. Byla jsem velmi osamělá, Alice… Já tě potřebovala. A pak se konečně stala ta věc… " hlas začal znít zlověstně… 

,, Moji rodiče…? Och… Počkej, už si vzpomínám!" pomyslela si Alice.

,, TY! TO TY JSI CHTĚLA VEN! TY JSI ZABILA MÉ RODIČE!" začaly jí po tvářích stékat slzy.

,, No… Ano. Musela jsem to udělat. Tvoji rodiče nám nedovolili si hrát. Tak jsem musela ven, musela jsem udělat svou práci. "

Dosavadní ticho přerušil Alicin křik. Její mysl plnila nekontrolovatelná zuřivost. Vthla se proti zrcadlu a rozmlátila ho pěstí.

,, Vzala si mi všechno! Už nikoho nemám! NIKOHO! JSEM NIC! NULA!" ničila si hlasivky a dál mlátila do zrcadel, až měla pořezané ruce.
Když běžela k dalšímu zrcadlu, o něco zakopla. Když se ohlédla, spatřila v zrcadle kladivo. Prorazilo zrcadlo a uhodilo jí do tváře. Byla těžce zraněná, ale nic necítila. Byla natolik otupělá, natolik prázdná, že už nevnímala bolest.

Popadla dech a pozorovala zvětšující se kaluž krve tryštící z jejích rukou. Rozhlédla se po místnosti. V jednom zrcadle spatřila svůj odraz.

Usmíval se na ní.

Rozběhla se k němu a rozmlátila ho kladivem, které jí uhodilo do hlavy.

Najednou jí oslepilo bílé světlo. Ucítila, jak padla zádama na studenou podlahu. Posadila se a zjistila, že je ve své koupelně. Když vstala, opět spatřila svůj odraz v zrcadle.

Po minutách mlčení propukla v šílený smích. Na tváři se jí objevil obrovský úsměv.

Její pokožka a vlasy byl naprosto bílé, okolo očí až k obočí měla černé kruhy.

,, HAHA! Konečně jsi JÁ!" řekl hlas Alicinýma ústama.

,, Prosím… Prosím, nech mě na pokoji..." vydechla Alice.

,, Čekala jsem moc dlouho..." Řekla Zero.

Alice neodpověděla.

,, HAHA! Vypadám jako kostra! Ale ne úplně…" řekla a prohlížela si svou bílou kůži.

Odešla do obýváku a vzala si bělidlo, jehlu a nit. Věci si položila na umyvadlo.

,, Kostře musí být vidět zuby." Řekla a nůžkama si prostříhla kůži na tváři.

Přestřihla si nervy a svaly na obou tvářích. Krev tekla jako řeka. Když byla spokojená, vzala si jehlu a nit a sešila si kůži zpátky.

Byla umazaná od krve. Zamračila se.

,, Fuj, červená. Nenávidím tu barvu. Nezapomeň na to Alice, rudá krev tekoucí z tvého mrtvého otce, červené plameny pohlcující tvou matku… Ale teď jí už nemusím nikdy spatřit… " řekla a smočila si prst v bělidle.

Zaklonila hlavu a potřela si jím obě oči. Chvilku to příšerně svědělo a pálilo a nic neviděla. Když konečně začala rozeznávat tvary, všimla si, že rudá krev se proměnila na černou tekutinu. Rozhlédla se kolem sebe. Všechno viděla černobíle.

Když skončila a vyšla z koupelny, uslyšela telefon.

,, Haló?" zvedla telefon.

,, Alice Ach, můj Bože, jsi v pořádku! Neviděla jsem tě několik měsíců!" mluvila do telefonu hystericky Ann.

,, Jsem v pořádku. Je mi doopravdy skvěle!" Zasmála se Zero.

,, Výborně! Můžeš ke mně přijít? Něco pro tebe mám…" řekla nadšeně.

,, Hehe, samozřejmě." Odpověděla Zero a položila sluchátko.

Na tváři se jí objevil šílený úsměv od ucha k uchu. Popadla kladivo a vydala se na stezku podzimním lesem.
Přešla na druhou stranu silnice. Za sebou táhla zakrvácené kladivo, které skřípalo o beton. Uchechtla se, když došla k domu. Auto bylo pryč, za zataženýma roletama se mihl Annin stín.

Zero netrpělivě zabušila na dubové dveře.

,, Počkej chvilku Alice! Hned budu u tebe! Můj dárek si zamiluješ!" uslyšela za dveřma Annin hlas.

Ann natěšeně otevřela dveře, ale ihned jí z tváře zmizel úsměv. To na co se dívala, nebyla její kamarádka, to byl spíš bílý netvor. Ann chtěla utéct do obýváku ale Zero ji popadla za předloktí a mrštila jí na podlahu.

,, Alice! Co to děláš?!" vykřikla Ann.

Zero jí dala nohu na rameno aby neutekla.

,, Alice? HA! Ta už se nevrátí. A ptáš se proč...? No, nemůžou být dvě nuly." Zasmála se a pozvedla kladivo. 

Vší silou kladivo udeřilo do Anniny lebky a roztříštilo ji na střípky. Po celém pokoji se rozprskla černá krev. Annina mrtvola nehnutě ležela na chladné podlaze.

S úsměvem odešla a vrátila se s velkým řeznickým nožem.

,, Hmmm, podívejme se, co s tím můžeme udělat." Řekla Zero směrem k Annině mrtvole a převalila ji na břicho.

Vzala nůž a ryla jím do nohou, rukou a Anniných zad. Postupně byly všechny nervy, svaly a šachy zničeny a tekla z nich černá krev. Rozřízla záda a uchopila zezadu Annin hrudní koš. Zatáhla za něj a vyrvala ho společně s páteří.
Smála se a takovým způsobem vytáhla z Anniny mrtvoly všechny kosti. Vyskládala je vedle Ann na podlahu, aby vytvořily kostru. Jediná věc, která chyběla, byla lebka.

,, Hmm… Lebka je příliš poškozená než aby se dala použít… Už vím!"

Zero smočila prst v krvi a místo lebky nakreslila ke kostře na podlahu nulu.

,, Perfektní! Teď jsi jako já! Osamělá kostra… Počkat, co je tohle?"

Spatřila krabici ovázanou bílou stuhou. Byl na ní štítek a na něm bylo napsáno.

,, Pro Alice" 

Odendala víko a spatřila černobílou pruhovanou šálu.

,, No, děkuju ti Ann. Popravdě, nesnáším barvy. Takže díky." Řekla a uvázala si šálu okolo krku.

Najednou začaly přes okenní skla prosvítat světla aut.

,, No, to byla legrace Ann. Teď jsi konečně nula…" odešla Zero do temného lesa.