znáš creepypastu?

1.creepypasta Jeff The killer

Jeff a jeho rodina se právě přestěhovali do nového domu. Jeho otec dostal povýšení v práci, a tak si řekli, že by bylo lepší žít v jedné z těch "lepších" čtvrtí. Jeff a jeho bratr Liu si nemohli na nic stěžovat. Nový, lepší dům. Co by se nedalo milovat? Když vybalovali, přišla k nim jejich nová sousedka.



"Ahoj," řekla. "Jsem Barbara. Bydlím tady přes ulici. No... chtěla jsem představit sebe a svého syna." Otočila se a zavolala na něj. "Billy, to jsou naši noví sousedé." Billy pozdravil a šel si znovu hrát na dvorek.



"No," řekla Jeffova matka. "Já jsem Margaret a tohle je můj manžel Peter a moji dva synové Jeff a Liu." Každý z nich se představil a pak je Barbara pozvala na narozeninovou oslavu svého syna. Jeff a Liu už chtěli říct, že odmítají, když to však před nimi stihla jejich matka přijmout. Když Jeff a jeho rodina dovybalili, šel Jeff za svou matkou.



"Mami, proč jsi přijmula pozvánku na narozeninovou oslavu nějakého děcka? Už nejsem škvrně..."



"Jeffe," řekla matka. "Právě jsme se přistěhovali. Měli bychom ukázat, že chceme se sousedy trávit čas. Na tu oslavu půjdeme a konec." Jeff chtěl něco namítnout, ale přestal, když si uvědomil, že to stejně nemá cenu. Kdykoli jeho máma něco řekla, myslela to vážně. Šel do svého ppokoje a svalil se na postel. Ležel tam a koukal do stropu, když ho náhle přepadl takový divný pocit. Ani ne bolest, ale... prostě divný pocit. Jen to přešel mávnutím ruky. Slyšel svou mamku, jak mu říká, aby si ještě došel pro nějaké věci, a tak tedy vstal a došel si pro ně.



Další den sešel Jeff dolů po schodech, aby si vzal snídani a nachystal se do školy. Jak tam tak seděl a jedl svou snídani, opět dostal ten pocit. Tentokrát to bylo silnější. Trochu ho to zabolelo, ale opět to přešel. Když Jeff a Liu dojedli snídani, šli dolů k autobusové zastávce. Seděli tam a čekali na autobus, a pak přes ně skočil nějaký kluk na skateboardu, jen několik centimetrů od jejich hlav. Oba uskočili překvapením. ''hej... co to k čertu je?''



Kluk přistál a otočil se k nim. Šlápl na skateboard a chytil ho oběma rukama. Klukovi mohlo být asi 12, o rok mladší než Jeff. Měl na sobě Aeropostale košili a roztrhané jeany.



''Vida, vida, vida... vypadá to, že tu máme čerstvé maso.'' V tom se objevily další dvě děti. Jedno z nich bylo hodně hubené a to druhé obrovské. ''No, když jste tu noví, tak bychom se měli představit. To je Keith'' Jeff a Liu se podívali na hubeného kluka. Měl přihlouplý obličej, který by jste u takového pomocníčka čekali. ''A to je Troy'' Podívali se na tlustého kluka. Káď sádla. Vypadalo to, jako by vůbec necvičil, protože se téměř kutálel.



''A já'' řeklo první dítě, ''jsem Randy. Nyní je pro všechny děti v této oblasti malá cena za jízdu autobusem, pokud mi rozumíte.'' Liu vstal, připraven Randymu jednu vrazit, když na něj jeden jeho kamarád namířil nůž. ''Ts ts ts... doufal jsem, že budeš více rozumný, ale vypadá to, že to budeme muset vzít po zlém.'' Randy šel k Liovi a vytáhl mu peněženku z kapsy. Jeff dostal ten pocit znovu. Teď to byl opravdu silný pocit pálení. Vstal, ale Liu mu pokynul, aby si sednul, ale Jeff si ho nevšímal a šel k frajírkovi dál.



''Poslouchej ty malej smrade. Koukej dát tu peněženku zpátky mému bratrovi, nebo se ti něco stane.'' Randy si dal peněženku do kapsy a vytáhl svůj nůž.



"Ou. A co budeš dělat?" Jak dokončil větu, Jeff mu vrazil jednu do nosu. Jak si Randy sáhl rukou na tvář, Jeff mu ji uchopil a zlomil mu ji. Randy vykřikl bolestí a Jeff mu sebral nůž z ruky. Troy a Keith se hnali na Jeffa, ale ten byl příliš rychlý. Povalil Randyho na zem. Keith na něj vyletěl, ale Jeff se skrčil a bodl ho do ruky. Keith s křikem upustil nůž na zem. Jeff udeřil Troye do břicha a ten se skácel k zemi. Jak padal, tak se pozvracel. Liu nemohl dělat nic jiného, než se s úžasem koukat na Jeffa.



''Jeffe, jak jsi to...'' to bylo vše co řekl. Viděli blížící se autobus a taky věděli, že mají to celé za vinu. Začali utíkat tak rychle, jak jen mohli. Jak běželi, ohlédli se a viděli, jak se autobus řítí okolo Randyho a jeho kámoše. Jak Liu a Jeff přiběhli do školy, nikomu se neodvážili říct, co se stalo. Všechno, co dělali, bylo, že seděli a poslouchali. Liu přemýšlel o tom, jak jeho bratr zmlátil několik dětí, ale Jeff věděl, že v tom bylo něco víc. Bylo to něco strašného. Když to pocítil, nešlo se vyhnout nutkání někoho zranit. Nelíbilo se mu, jak to zní, ale nemohl se ubránit pocitu štěstí. Když se vrátil domů, jeho rodiče se ho zeptali, jaký měl den a on odpověděl poněkud zlověstným tónem: ''Byl to nádherný den.'' Druhý den ráno uslyšel zaklepání na dveře. Sešel dolů a našel dva policisty a jeho matku stojící ve dveřích a vrhla na něj rozzlobený pohled.



''Jeffe, tito strážníci mi řekli, že jste napadli tři děti. Že to nebyl normální souboj, ale oni byli pobodáni. Pobodáni synu.'' Jeffův zrak padl na zem, ukazuje své matce, že je to pravda.



''Mami, to byli oni, co na nás mířili noži.''



''hochu'' řekl jeden policista, ''dvě pobodané a jedno s modřinou na břiše a máme svědky, kteří tvrdí, že jste z místa činu utekli. Tak, co na to říkáš?'' Jeff věděl, že to nemá smysl. Mohl mu říci, že na Lia zaútočili první, ale nebyl zde o tom žádný důkaz. Nemohl říct, že neutekli, protože utekli. Takže Jeff nemohl bránit sebe, ani Lia.



''hochu, zavolej sem svého bratra.'' To Jeff nemohl udělat. Vždyť to byl on, kdo zmlátil ty děti.



''Pane, to... to jsem byl já. Já jsem byl ten, kdo ty děti zmlátil. Liu se snažil mě držet zpátky, ale nemohl mě zastavit.'' Policista se kouknul na svého partnera a oba přikývli.



''Tak chlapče. To vypadá na rok ve vězení.''



''Počkej.'' říká Liu. Všichni vzhlédli a uviděli ho držet nůž. Policisté vytáhli své zbraně a zamířili s nimi na něj.



''Byl jsm to já. Já jsem zmlátil ty malé spratky. Mám znamení na důkaz.'' Odhrnul své rukávy a odhalil řezy a modřiny, jako kdyby bojoval.



''hochu, stačí položit ten nůž.'' řekl důstojník. Liu zvedl nůž a hodil ho na zem. Dal si ruce nad hlavu a šel k policii.



''Ne Liu, byl jsem to já, já to udělal'' Jeffovi začaly stékat slzy.



''Ou, sorry brácho. Snažím se vzít na sebe vinu za to, co jsem udělal.'' Policie odvedla Lia do vozu.



''Liu, řekni že jsem to já.. Řekni jim, že já jsem byl ten, kdo zmlátil ty děti'' Matka mu položila ruce na ramena.



''Jeffe prosím. Víme že je to Liu. Můžeš přestat.'' Jeff bezmocně sledoval, jak auto zrychluje v dáli s Liem uvnitř. O několik minut později přijel Jeffův táta a když spatřil Jeffovu tvář, věděl, že něco není v pořádku.



''Synu, synu, co je?'' Jeff nemohl odpovědět. Jeho hlasivky byly napjaté od pláče. Místo něj došla Jeffova matka k otcovi a řekla mu špatné zprávy, zatímco Jeff plakal na příjezdové cestě. Po asi okolo hodině se Jeff vrátil domů a viděl, že jsou jeho rodiče v šoku, smutní a zklamaní. Nemohl se na ně podívat. Nemohl se na ně podívat, když si mysleli, že to opravdu byl Liu a přitom to byl on. Tak šel prostě spát a snažil se dostat celou tu věc z jeho mysli. Dva dny ubíhaly, aniž by padla zmínka o Liovi v JDC. Neměl žádné kamarády, se kterými by si mohl vyrazit. Nic, než smutek a pocit viny. Tak to šlo až do soboty, kdy byl Jeff probuzen svou matkou, se šťastným, usměvavým obličejem.



''Jeffe, je den D'' řekla a rozvinula závěsy a nechala světlo proudit do pokoje.



''Co, co je dnes za den?'' zeptal se Jeff, zatímco se probouzel.



''Dnes je přeci Billyho oslava,'' Teď byl úplně vzhůru.



''Mami, že si děláš srandu, že jo? Nenuť mě, abych šel na párty nějakého kluka potom, co...'' Nastala dlouhá pauza.



''Jeffe, oba víme, co se stalo. Myslím, že ta oslava by mohla být věc, která trochu rozjasní události uplynulých dní. Teď se obleč.'' Jeffova matka odešla z pokoje do přízemí, aby se nachystala sama. Bojoval sám se sebou, aby vůbec vstal. Vybral si náhodné tričko a džíny a šel dolů po schodech. Viděl, že jeho matka a otec jsou celí oblečení, jeho matka v šatech a otec v obleku. Pomyslel si, na co takové oblečení, když je to jen dětská oslava?



''Synu, tohle tam budeš mít na sobě?'' zeptala se ho jeho matka.



''Lepší, než nosit příliš moc.'' řekl. Jeho matka se snažila na něj nekřičet a jen se na něj usmála.

''Teď, Jeffe, můžeme být příliš oblečení, abychom udělali dobrý dojem.'' řekl otec. Jeff zabručel a vrátil se do svého pokoje.



''Nemám žádné společenské oblečení'' zařval dolů po schodech.



''Stačí si něco vybrat'' řekla jeho matka. Rozhlédl se ve svém šatníku, aby našel něco, čemu by se dalo říkat společenské. Nakonec našel černé kalhoty a nátělník. Nemohl najít košili, která by se k tomu dala vzít. Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že má jen pruhované košile. Žádné z nich nešly ke kalhotům. Nakonec našel bílou mikinu a oblékl si ji.



''Co to máš na sobě?'' řekli oba. Jeho matka se podívala na hodinky. ''Ach ne. Už není čas na změnu. Tak jdeme." řekla a vyhnala Jeffa i jeho tátu ze dveří. Přešli ulici k domu Barbary a Billyho. Zaklepali na dveře a zjistili, že Billyho matka je stejně společensky oblečená. Když Jeff vešel dovnitř, všude byli dospělí, žádné děti.



''Děti jsou venku na zahradě. Jeffe, co kdybys šel za nimi a s několika se seznámil?'' řekla Barbara.



Jeff vyšel na dvůr plný dětí. Všechny pobíhaly okolo v kovbojských kostýmech a střílely po sobě plastovými zbraněmi. Mohl by klidně být v Toys R Us. Najednou jeden kluk přišel až k němu a podal mu hračkovou zbraň a klobouk.



''Ahoj, chceš si hlát?'' zeptal se.



''Ach ne kluku, jsem příliš starý na tyto věci.'' Kluk se na něj podíval smutnýma psíma očima.



''Plosím?'' řekl kluk. ''Fajn'' odpověděl Jeff. Nasadil si klobouk a začal předstírat, že střílí na děti. Nejprve si myslel, že je to absurdní, ale pak se začal skutečně bavit. Nebylo to zrovna super cool, ale bylo to poprvé, co nemyslel na Lia. Takže si chvíli s dětmi hrál, a pak uslyšel nějaký hluk. Divný hluk otáčejících se koleček. Pak mu to došlo. Randy, Troy a Keith. Všichni přeskočili přes plot na jejich skateboardech. Jeff upustil falešnou pistoli a strhl kloubouk. Randy se na Jeffa podíval s nenávistným pohledem.



''Ahoj Jeffe, to jsi ty?'' řekl, ''máme nějaké nevyřízené účty.'' Jeff viděl jeho zpřeražený nos. ''Myslím, že jsme si kvit. Umlčel jsem vás a vy jste dostali mého bratra do JDC.''



Randy měl rozzlobený výraz v očích. ''Ach ne. Nejdu pro remízu. Jdu si pro vítězství. Možná si nám nakopal zadek, ale dneska to už neuděláš.'' Jak to dořekl, vrhl se na Jeffa. Oba padli na zem. Randy praštil Jeffa do nosu a Jeff popadl Randyho za uši a praštil ho do hlavy. Jeff shodil Randyho ze sebe a oba vstali. Děti křičeli a rodiče utíkali ven z domu. Troy a Keith oba vytáhli své zbraně z jejich kapes.



''Nikdo nevyrušujte, nebo budou lítat střeva'' řvali. Randy vytál nůž a bodl Jeffa do ramene.



Jeff vykřikl a padl na kolena. Randy ho začal kopat do obličeje. Po třech kopech mu Jeff nohu chytne a zkroutí ji tak, že Randyho povalil. Jeff vstal a šel k zadním dveřím. Troy ho chytil.



''Potřebuješ pomoct?'' zvedl Jeffa za límec a hodil ho přes terasu na dveře. Jeff se snažil vstát, ale Troy mu v tom bránil. Randy opět začal do Jeffa kopat, až začal kašlat krev.



''Pojď Jeffe. Bojuj se mnou'' zvedl Jeffa a hodil ho do kuchyně. Randy viděl na pultu láhev s vodkou a tak lahev rozbil Jeffovi nad hlavou.



''BOJUJ'' hodil Jeffa zpět do obývacího pokoje.



''Pojď Jeffe, podívej se na mě.'' Jeff vzhlédl. Jeho tvář byla potřísněná krví. ''Já jsem ten, kdo tvého bratra poslal do JDC. A teď si tu jen tak sedíš a necháš ho tam hnít po celý rok. Měl by ses stydět'' Jeff vstal.



''Konečně. Stojíš a budeš bojovat.'' Jeff byl na nohou, krev a vodku na tváři. Opět se dostavil ten zvláštní pocit, který už chvíli necítil. ''Konečně. Jsi na nohou'' řekl, když běžel na Jeffa. A najednou se to stalo. Něco unitř Jeffa se změnilo. Jeho psychika byla zničena, racionální myšlení fuč, všechno co mohl udělat, bylo zabít ho. Popadl Randyho a svalil ho k zemi. Dostává se na něj a bouchl ho ke srdci. Úder způsobil, že se Randyho srdce zastavilo. Randy nemohl popadnout dech. Jeff ho mlátil stále dál. Rána po ráně dostávala stále víc krve z Randyho těla. Mlátil do Randyho tak dlouho, dokud nepřestal dýchat a neumřel.



Každý se teď díval na Jeffa. Rodiče, pláčící děti, dokonce i Troy a Keith. Přesto opět zamířili své zbraně na Jeffa. Jeff viděl, že se zbraněmi umí a běžel po schodech. Jak běžel, Troy a Keith po něm stříleli, ale ani jednou se netrefili. Jeff vyběhl po schodech nahoru. Slyšel, jak ho Troy a Keith pronásledovali. Když doběhli na poslední schod, Jeff se schoval v koupelně. Popadl věšák na ručníky a strhl ho ze zdi. Troy a Keith vběhli dovnitř, nože připravené.



Troy hodil nůž na Jeffa, ale ten se mu vyhl a dal Troyovi ránu věšákem do obličeje. Troy šel tězce k zemi a jediný, kdo zbyl, byl Keith. Byl však hbitější než Troy a tak se sehnul, když k němu šla rána od věšáku. Upustil nůž a popadl Jeffa za krk. Přitlačil ho ke zdi. Najednou na něj z horní police spadlo bělidlo. Oba je popálilo a oba začali křičet. Jeff si otřel oči, jak nejvíc mohl. Opět zvedl věšák na ručníky a praštil jím Keitha přímo do hlavy. Jak tam ležel a krvácel, měl na tváři zlověstný úsměv.



''Co je ti k smíchu?'' zeptal se Jeff. Keith vytáhl zapalovač a zapálil ho. ''Čemu se směju '' řekl, ''se týká toho, že máš na sobě alkohol a bělidlo.'' Jeff vytřeštil oči a Keith po něm zapalovač hodil. Jakmile s ním plameny navázali kontakt, vodka se vznítila. Zatímco ho alkohol pálil, bělidlo mu vyšisovalo kůži. Jeff začal děsně křičet, když začal hořet. Snažil se uhasit oheň, ale bylo to k ničemu. Alkohol z něj udělal chodící peklo. Běžel chodbou a skutálel ze schodů. Všichni začali křičet, když viděli Jeffa, tedy nyní hořícího chlapce klesat k zemi, téměř mrtvého. Poslední věc, kterou Jeff viděl, byla jeho matka a ostatní rodiče, kteří se snažili uhasit oheň. To bylo těsně před tím, než omdlel.



Když se Jeff probudil, měl okolo obličeje obvazy. Neviděl nic, ale cítil bolest v rameni a stehy po celém těle. Pokusil se vstát, ale uvědomil si, že se mu z ruky táhne hadička a když se pokusil vstát, sestra ho zastavila.



''Nemyslím si, že bys už měl na nohy. Nene, ještě ne.'' řekla, položila ho na postel a znovu mu nasadila trubičku. Jeff seděl, bez vize a ponětí o tom, kde vlastně byl. Konečně po několika hodinách uslyšel svou matku.



''Miláčku, jsi v pořádku?'' zeptala se. Jeff ale nemohl odpovědět, když měl obvazy na hlavě a nemohl mluvit. ''Ale miláčku, mám skvělou zprávu. Poté, co všichni svědci řekli policii, že Randy na tebe úmyslně zaútočil, policie se rozhodla nechat Lia jít.'' To způsobilo, že se Jeff opět snažil postavit, ale v půlce se zastavil, když si vzpomněl na onu trubičku, která vedla z jeho paže. ''Bude tu zítra a tak budete moct být zase spolu.''



Jeff matku obejmul a řekl jí sbohem. Několik dalších dní probíhalo tak, že Jeffa navštěvovala rodina. Pak přišel den, kdy mu měli sundat obvazy. Jeho rodina tam stála, aby viděli, jak vypadal. Zatímco doktoři odstraňovali Jeffovy obvazy z obličeje, všichni seděli na pokraji svých sedadel. Počkali, až bude poslední obvaz z jeho obličeje odstraněn.



''Doufejme v to nejlepší'' řekl doktor. Rychle škubnul za plátno a všichni ostatní koukali Jeffa.



Jeffova matka vykřikla při pohledu na Jeffa. Liu a Jeffův táta zírali na jeho obličej.



''Co je? Co se stalo s mým obličejem?'' Řekl Jeff. Vyskočil z postele a běžel do koupelny. Koukl se do zrcadla a viděl příčinu neštěstí. Jeho tvář. Bylo to... bylo to strašné. Rty měl spálené na temný odstím červěné, jeho obličej měl čistě bílou barvu a jeho vlasy byli spálené od hnědé až po černou. Pomalu si položil ruku na tvář. Byla teď víc "kožovitá". Podíval se zpátky na svou rodinu a pak zpátky do zrcadla.



''Jeffe,'' řekl Liu, ''není to tak hrozné...''



''Není to tak hrozné?'' řekl Jeff, ''Je to perfektní.'' Jeho rodina by překvapena. Jeff se začal nekontrolovatelně smát. Jeho rodiče si všimli, že jeho levé oko a ruka mají záškuby.



''Ehm... Jeffe, jsi v pořádku?''



''V pořádku? Nikdy jsem se necítil tak šťastný. Ha ha ha ha haaaaaaaaaaaa, Podívej se na mě. Tahle tvář se ke mně prefektně hodí.'' Nemohl se přestat smát. Pohladil svou tvář. Pohlédl opět do zrcadla. Co to způsobilo? No, možná si vzpomete, když Jeff a Randy bojovali, něco v Jeffovi prasklo. Jeho rozum praskl. Teď byl ponechán, jako bláznivý stroj na zabíjení, ale to jeho rodiče ještě nevěděli.



''Doktore,'' řekla Jeffova matka, ''Je Jeff v pořádku? Jako v hlavě?''



''O ano, ale toto chování je pro pacienty, kteří brali hodně prášků proti bolesti typické. Pokud se jeho chování do několika týdnů nezmění, přiveďte ho sem a uděláme mu psychologický test.''



''O děkuji doktore.'' Jeffova matka šla k Jeffovi. ''Jeffe, zlatíčko, je čas jít.''



Jeff se podíval pryč od zrcadla a jeho tvář se formovala do šíleného úsměvu. ''Kay mami, ha ha haaaa'' jeho matka ho vzala za rameno a řekla mu, aby se oblékl.



''Tohle je v čem přišel.'' Pravila paní u stolu. Jeffova matka se podívala dolů a viděla černé kalhoty a bílou mikinu s kapucí, kterou měl Jeff na sobě. Nebyla na nich žádná krev a byli složené na sobě. Jeffova matka vzala Jeffa do pokoje a nechala ho, ať se oblékne. Poté odcházeli z nemocnice, aniž by věděli, že je to jejich poslední den života.



Později té noci vzbudil Jeffovu matku nějaký hluk z koupelny. Znělo to, jako by někdo plakal. Pomalu vešla dovnitř, aby zjistila, co se stalo. Když se podívala do koupelny, uviděla něco strašného. Jeff vzal nůž a vyřezal si úsměv na tvářích.



''Jeffe, co to děláš?'' zeptala se jeho matka.



Jeff se podíval na svou matku. ''Nemohl jsem se stále usmívat. Po chvíli to začalo bolet. Teď se můžu smát navždy. Jeffova matka si všimla jeho očí, které byly černě olemované.



''Jeffe, tvoje oči...'' Jeff nemohl oči zavřít.



''Nemohl jsem vidět svou tvář. Začal jsem být unavený a oči se mi začaly zavírat. Vypálil jsem si oční víčka, takže se můžu na sebe vždycky podívat, na můj nový obličej.'' Jeffova matka začala pomalu couvat, když viděla, že se její syn zbláznil. ''Co se děje mami? Nejsem snad krásný?''



''Ano synu'' řekla. ''ano, jsi krásný. J-jen mě nech dojít za tatínkem, aby mohl vidět tvůj obličej.'' Vběhla do ložnice a probudila Jeffova otce ze spánku. ''Miláčku, podej mi zbraň. My...'' zarazila se, když uviděla Jeffa ve dveřích, jak drží nůž.



''Mami, lhala jsi...'' To bylo to poslední, co od Jeffa slyšeli, než se k nim s nožem přiřítil a oba je zabil.



Jeho bratr se probudil, překvapen nějakým hlukem. Neslyšel nic jiného, a tak zavřel oči a snažil se znovu usnout. Když už pomalu začal bdít, dostal pocit, jako kdyby ho někdo sledoval. Vzhlédl a Jeff mu zakryl rukou ústa. Pomalu zvedl nůž připravený k zabití Lia. Liu se snažim sebou mlít sem a tam, ale nedokál uniknout Jeffovu sevření.



"Š š šššš.... " řekl Jeff ''Jen jdi spát.''