Život v pekle (škole)

Závěr Krasobruslařky

Pak si začala pomalu sundavat kabát. Pod ním se cosi zatřpytilo. A najednou letěla dolů i čepice a ve stejné chvíli dala ruka povel magnetofonu.
Petra se rozbruslila v krásných bleděmodrých krasobruslařských šatech, posetých flitry a kamínky. Ve vlasech měla dvě modré mašle. Její číslo nabralo v té chvíli dvakrát tolik na kráse. Hvízdání a skandování se ozývalo stále častěji a pomalu přehlušovalo hudbu magnetofonu. Tanec spěl do finále, figury se stávaly stále složitějšími, otočky, skoky, a zase holubička. A nakonec závěrečná pirueta a póza.
Potlesk nebral konce. Polovina diváků při potlesku stála, bylo to naprosto nejlepší číslo. Martin stál taky a tleskal ze všech nejvíce, alespoň mu to tak přišlo. Očima přelétl kluky na lavičkách, kteří tleskali, jako kdyby jim měli ty ruce upadnout. Na rybník začaly létat kytice, někdo zaječel:,,Ať žije Petra. Martin si povšiml Lucie, jak zahanbeně utekla pryč.
Když předával Petře pozlacenou sošku krasobruslařky jako odměnu za první místo, řekl k ní potichu:,,Vidíš, dokázala jsi to.“ Petra se usmála. Oči jí zářily. A když se na nebi rozzářil ještě ohňostroj, cítila, že je naprosto šťastná.
Náhle se jí dotkla čísi ruka. Martinova. Chytli se za ruce a podívali se na sebe. Nemluvili, ale jejich oči si řekly všechno.
Druhý den se kolem Petry motala každou přestávku alespoň jedna dívka, která se ptala na bruslení nebo na něco jiného. Na nástěnkách visely u článků o soutěži Petřiny fotografie, jedna taková byla dokonce i v městském zpravodaji.
Petra si přišla jako v sedmém nebi, ale snažila se tvářit skromně, díky čemuž si získala dívky ještě více. Přesto si neodpustila pohrdavý pohled na Lucii, která chodila kolem nástěnek a hloučků štěbetajících o soutěži se sevřenými rty a probodávala ledovým pohledem každého, koho si všimla, že se baví o Petře a jejím vítězstvím. Navíc se roznesla i zpráva o kameni, po které silně klesla Luciina autorita.
O největší poprask, po kterém se po škole roznesly spousty drbů a teorií, se ale postaral Martin, když čekal 14. února na Petru před školou. S kyticí růží a dvěma lístky do kina.