Život v pekle (škole)

Pokračování Krasobruslařky

Kolem domu spěšně prošla Petra Pekařová, co se nedávno přistěhovala. Přes rameno měla přehozené brusle, svázané tkaničkami k sobě. V ruce držela kapesní rádio a pobrukovala si do kroku.
U rybníka se zastavila a nervózně se rozhlédla. Pousmála se, postavila rádio na dřevěnou hráz rybníka, zapnula ho, přezula se a roztočila se do rytmu hudby. Martin byl nadšený. Ta by určitě vyhrála první místo, pomyslel si. Uvědomil si, že jí to chce říct, z očí do očí.
Vyběhl ven a ve spěchu si nasazoval čepici a zapínal kabát. Petra právě dělala piruetu na druhé straně rybníka, takže si ani nevšimla, jak přeběhl ulici a schoval se za dřevěnou hráz, na které stálo hrající rádio.
Hudba spěla do finále. Petra udělala poslední skok, piruetu a závěrečnou pózu. Martin se neudržel a řekl: ,,To bylo úžasný.“ Petra sebou polekaně trhla a málem spadla. ,,Nechtěl jsem tě vyděsit,“ omlouval se Martin,,,pozoroval jsem tě a chtěl jsem ti říct, že jsi fakt skvělá bruslařka. Ty cvičíš na tu soutěž?“ Petra se pousmála: ,,Ne. Já bruslím jen tak pro sebe. Nechci se přihlašovat.“,,Proč ne?“ podivil se Martin. Petra se zarazila, Martin si toho moc dobře všiml, ale pak si povzdechla a posadila se na hráz: ,,Tak já ti to řeknu.“ Začala vyprávět:
,,Bruslím už snad od čtyř let a moc mě to baví. Když jsem ještě bydlela na vesnici, bruslila jsem každou zimu od rána až do večera. Pak rodiče rozhodli, že se přestěhujeme sem, pekař se přeci jen uživí lépe ve městě. Těšila jsem se na nový život, ale když jsem viděla tolik lidí, popadla mě tréma. Nedokázala jsem si najít kamarády, natož ještě před tolika lidmi bruslit. Co kdybych to zkazila! Tam na vesnici jsem se znala se všemi dobře, tam by se jen zasmáli a konec, ale tady -“ mávla beznadějně rukou,,,tady by to bylo mnohem horší.“
Martin zavrtěl hlavou: to si jen myslíš, Petro.“ Pak se zamyslel:,,Co kdyby ses nakonec do té soutěže přece jen přihlásila?“ ,,Vždyť jsem ti zrovna řekla, jakou mám trému!“ Vyjekla Petra. Martin se usmál a položil jí ruce na ramena: ,,To si jen myslíš, Petro. I kdybys měla tu největší trému na světě, určitě bruslíš lépe než všechny ostatní holky, co jsem tu dneska viděl dohromady. Určitě, vyhrála bys to!“ usmál se na ni, rozloučil se a odcházel, přičemž nechal Petru sedět na hrázi v hlubokém zamyšlení a rozhodování.