The boy with a flower - Horory - Twailightina knihovnička

«Nejnovější články | Twailightina knihovnička

Vytvořit blog | Nápověda

The boy with a flower - Horory

Fanfikce, nebo spíš fikce na námět creepypasyty zmíněné v creepy žvástech ( odkaz na konci článku)

Takže let it read...

______________________________________________________________________________________

Chtěla bych vám vyprávět příběh, není to tak dávno co jsem tomu sama nevěřila, byla jsem bláhová, jako všichni co si myslí že je to jen pohádka, stará legenda, co si vyprávějí ti, které společnost nazývá blázny.

Jsou jimi ale opravdu? Co když je všechno jinak, co když ty povídačky o chlapci s květinou nejsou jen lží, ale bolestnou skutečností?

Zvuk budíku, ten nesnesitelný zvuk, ciferník hodin je slabě osvětlen , je půl šesté, snažím se posadit, ale nejraději bych ještě spala, pár minut, nic víc, deset minut sem..deset minut tam, a tak ještě na chvíli zavírám oči, jen na chviličku, nikomu to přece neublíží.

Zprudka otevírám oči, venku už není tma, ale do pokoje přes záclony pronikají jasné sluneční světlo, zděšeně pohlížím na budík, 8:20, zaspala jsem! Rychle se oblékám, a ve všem zmatku vybíhám z bytu s taškou na jednom rameni a rozvázanými tkaničkami. Dobíhám na křižovatku a řítím se ulicemi, ztěžka popadám dech, zastavuji se až na křižovatce, přímo před školou, kdyby tam nebyla ta zatracená světla a nehlídal to tam ten měšťák..zrovna tenhle! Nejraději bych to přeběhla, ale vím že zrovna on velmi rád dělá problémy, i za nejmenší blbosti, jednou kamarádka přecházela na červenou, a volal jejím rodičům.. idiot!

Kolem projíždí spousta aut, soustředím se jen na semafor, zelená, no tak, padni už, spěchám, kdybych nevěděla že je to nemožné, vsadila bych se že za to může ten zatracenej měšťák!

V tom ale mou pozornost upoutává něco úplně jiného, napravo ode mně, na protější straně silnice stojí chlapeček, oblečený v bílé košilce a černých kalhotách, podle výšky mu může být asi tak pět, je otočen zády ke mně, takže nevím jistě. Je mi divné že se tady tak potuluje takhle malé dítě ,, Chlapečku!" volá, otáčí se ke mně, přimrzám hrůzou, chlapec drží v ruce květinu, zvadlou, mrtvou, ale to by samo o sobě nebylo až tak děsivé, ovšem jeho tvář, tak bledá, a ty jizvy,strašidelný úsměv, příslib hrůzy na několik bezesných nocí, příliš děsivé než aby to byla pravda.

Natahuje ruku s květinou ke mně a cosi mumlá, nerozumím mu, pohybuje ústy, ale slova jako by splynula s tichým jarním větrem.

,, Hej! Zelená!" trhám hlavou směrem ke křičícímu policistovi, ještě jednou se ohlížím po chlapci, ten se ovšem vypařil. Prostě zmizel, urychleně přecházím, několikrát se ohlížím, ale už tam není, nikde, byla to snad jen halucinace? Asi ano, nebudu se tím dál zabývat, je to hloupost, asi jsem jen moc rychle vstala, a ten spěch ráno, jo, jasně musí to tak být..

Do školy , přicházím pozdě, sedám si ve třídě do lavice a automaticky vybaluji učení, ale neposlouchám, vím že bych měla, ale ta událost z křižovatky , musím na ni myslet, je to šílené, ale začínám si myslet že to nebyla halucinace, ten úsměv, ten skelný pohled a ta mrtvá květina v jeho bledých rukou, jeho obraz se mi otiskl do mysli, vidím ho jasně, jako by byl přímo přede mnou. Celé vyučování jsem jako tělo bez duše, a když se přes tu samou křižovatku odpoledne vracím domů, ostražitě se rozhlížím, nikde nic, mířím domů, zabouchávám domovní dveře tak, jako bych snad chtěla tomu chlapci zabránit dostat se sem, myslím ale, že by to stejně nepomohlo.

Vybíhám schody, otevírám dveře od bytu, házím věci na botník, a první co dělám je že zapínám počítač, do vyhledávače zadávám jediné heslo : Chlapec s květinou

Vyjíždí jediná stránka, to se mi nikdy nestalo, nikdy, je to zvláštní. Rozklikávám odkaz, přesměrovává mě na jakousi stránku o historii našeho města.

V šedesátých letech v našem městě došlo k pár podivným zmizením dětí, ve věku od deseti do dvanácti let, místní to přikládali zdejší legendě, chlapci s květinou.

Legenda vypráví o chlapci, jež zde vyrůstal, žil zde s rodiči, milovali ho, žil velmi spokojený život přes svou nemoc, jeho nemoc spočívala v tom v tom že nerostl, zůstal navždy uvězněn v těle pětiletého chlapce, když mu bylo šest, nevadilo to, ve dvanácti se mu smáli, a ve dvaceti začaly jeho těžké psychické problémy, trpěl depresemi, stavy úzkosti, pak zmizel, prostě odešel, nikdo ho dlouho neviděl, až do chvíle prvního zmizení, kdy se ztratila desetiletá Ellison, v jejím pokojíku byla nalezena jediná věc, suchá květina.

Traduje se že unáší děti ve věku, kdy ho začali prvně urážet, nenávidí je , všechny. Viní je ze svého šílenství.

Zděšeně jsem odtrhla oči od řádků na monitoru. V tom se za mnou ozval tichý hlas : ,, Nejsem šílený!" byl chladný a vysoký, poslední co jsem kdy slyšela..

_-_-_-_

,, Poznámka vyšetřovatele, v pokoji pohřešované byla nalezena možná stopa, jediná uschlá květina."

Policista zlehka promnul mezi prsty květinu, přemýšlel co mohla znamenat, a také, jak je možné že notebook pohřešované byl od historie až po disk naprosto prázdný..

______________________________________________________________________________________

hezká fikce (tj. vymyšlené!) , slibovaný odkaz na video :

https://www.youtube.com/watch?v=0GNEtyRRY4Q